Upravit stránku
Raoul Lufbery
Raoul Lufbery, cestovatel, voják, letecký průkopník, velitel slavné Lafayettovi eskadry, prvoválečné eso a vlastník dvou lvích mazlíčků se jmény Whisky a Soda. Tohle je jeho příběh.

Gervais Raoul Lufbery se narodil v březnu roku 1885 ve francouzském Clermontu. Jeho otec byl Američan, jeho matka Francouzska, která ho vychovala. Jeho dětství se neslo ve znamení práce v malé místní továrně na čokoládu. Když ho práce omrzela, prostě se vydal na zkušenou do světa. Cesty ho zavedly postupně do Tuniska, Egypta, Německa, Turecka a do Jižní Ameriky. Poté jel na návštěvu otcovy rodiny v Connecticutu a nakonec "zaparkoval" v roce 1907 v New Orleans, kde se rozhodl vstoupit do americké armády. Luf, spolu s 20. pěchotním regimentem, zamířil do Asie, kde získal pověst nejlepšího střelce v pluku. Během služby v armádě sloužil v posádkách v Japonsku, Číně a dokonce se zúčastnil bojů na Filipínách.

Po odsloužení své služby Lufbery zůstal v Asii. Pracoval například jako průvodčí na dráze v Bombaji, odkud byl vyhozen za rvačku s jedním z nejbohatších indických kupců té doby. Rok 1912 trávil Luf v Saigonu, kde potkal francouzského letce Marca Pourpe, který se živil jako letecký akrobat předvádějící s letadlem "šílenosti", jako byly průlety pod mostem, přistání na vlacích apod. Když Lufbery viděl o co jde, okamžitě se nabídl jako osobní mechanik. Na otázku zda má nějaké zkušenosti, jen odvětil něco jako: "Tohle je první letadlo, co jsem kdy viděl, ale vše potřebné se naučím."

A tak se učil...

Ve skutečnosti se Raoul Lufbery nejenže naučil, jak letadla fungují, ale stal se jedním z nejlepších mechaniků na světě. Komě toho, že se svým přítelem Marcem předváděli leteckou show napříč Evropou, Asií a Středním Východem, byli prvními lidmi, kteří doručili poštu v Egyptě.

Jenže, přišel rok 1914 a v Evropě začala Velká válka přičemž Marc Pourpe jako správný patriot okamžitě zareagoval na volání do zbraně. Lufbery se přihlásil s ním, přičemž doufal, že bude dál pracovat jako mechanik na Pourpeho novém letounu Nieuport. Bohužel nastal velký problém... Lufbery sloužil v americké armádě a dle francouzských tabulek byl tedy "Amík". A pokud chtěl jako Amík bojovat, musel se přidat do Cizinecké legie...

Lufbery sloužil s vyznamenáním jako střelec v Legii, přičemž se zúčastnil hned několika bojů na začátku války. Nakonec ovšem jeho starý kamarád Pourpe zatahal za nitky (tehdejší letci byli tak trochu celebrity) a Lufbery byl převelen k letectvu a mohl se začít opět starat o letoun svého přítele. Tak to šlo po nějakou dobu, dokud nedošlo ke katastrofě a Marc Pourpe byl zabit na nebi nad Verdunem.

Jeho mechanik, Raoul Lufbery, přísahal pomstu.

Lufbery se naučil létat v rekordním čase. Nejprve létal na bombardérech na západní frontě, ale po pár měsících dostal příležitost přidat se k nové letce, vznikající v rámci francouzského letectva. Stejně jako u Cizinecké legie, i zde byli důstojnící Francouzi, ale piloti byli američtí dobrovolníci (USA oficiálně vstoupila do války až v roce 1917), kteří byli dychtiví nabídnout svoje služby. Francouzi jednotku umístili kousek od Verdunu a pojmenovali ji Lafayettova Eskadrila, na počest markýze La Fayette, který se významně podílel na americké válce za nezávislost.

Raoul Lufbery, v té době již 31letý seržant s velkým množstvím bojových zkušeností, se stal de facto velitelem jednotky a nakonec jejím esem.

Jako velitel a eso si také dovolil jistou dávku výstřednosti. V Paříži si zakoupil dvojici malých lvů. Samce pojmenoval Whiskey, to protože whisky miloval a samici pojmenoval Soda, protože s Whiskey dobře vycházela. Párek lvů ho doprovázel prakticky všude, kam šel. Tuto dvojici zvířat najdete prakticky na všech obrazech, které o eskadře vznikly. Po válce byli oba lvi umístěni do zoo v Paříži.

Lufbery podle všeho nebyl extrémně talentovaným pilotem, ale měl jednu unikátní výhodu. Protože sám letouny opravoval, moc dobře věděl jak fungují a jak z nich vymáčknout maximální výkon. Na svém stroji pracoval tak usilovně, že si osobně naleštil každý náboj, aby předešel jakémukoli zaseknutí zbraní. Jeden z jeho spolubojovníků dokonce napsal, že Lufbery je úžasný mechanik a raději by měl jeho letoun z druhé ruky než jakýkoli nový stroj rovnou z továrny.

Tehdejší letadla byla úplně jiná než ta dnešní (nečekaně). K jejich výrobě se používalo především plátno a dřevo, padáky neexistovaly, piloti měli k dispozici jen letecké brýle, teplé oblečení a osobní pistoli. Piloti se do boje pouštěli v rychlostech kolem 200 km/h, zatímco se proplétali protiletadlovou palbou v letadle, které se dalo sestřelit pomocí opakovací pušky. Dogfighty navíc probíhaly na vzdálenost, kdy piloti dokázali vidět výraz obličeje toho druhého v muškách svých kulometů, které nebyly vytvořeny do bojů ve vysokých výškách.

Prvního sestřelu dosáhl Lufbery 30. července roku 1916, kdy podporoval nálet na továrny na munici v Karlsrube. Jeho obětí se stal velký třímístný letoun Aviatic. O několik týdnů později přibyl druhý sestřel a když byla celá letka převelena na podporu útoku u Sommy, Lufbery už byl eso se šestnácti sestřely (a jedním sestřelem nepotvrzeným). Lufbery sám už o několik letounů "pod zadkem" přišel a přežil několik nouzových přistání.

Během pouhých tří let si zvykl na několik bojových misí denně, krátký odpočinek sloužící k vyspání a opravám letounu. Do toho pil whisky a krmil své hladové mazlíčky. Raoul Lufbery sestřelil sedmnáct nepřátelských letadel, přežil tři havárie a získal tolik ocenění a medailí, že se s nimi dalo tapetovat.

USA se oficiálně do První světové války přidaly v roce 1917, a když se tak stalo, Amerika zoufale potřebovala zkušené piloty. Lafayettova eskadrona byla rozpuštěna a její piloti byli využiti k tréninku nových pilotů do akce. Lufbery byl povýšen na majora a byl přidělen k 94. letce, kde učil a organizoval piloty. Navzdory tomu, že trpěl revmatismem a několika dalšími nemocemi, Lufbery dokázal sestřelit další dva letouny a jeho muži ho uctívali jako žijící legendu.

Jedno pozdní odpoledne 19. května roku 1918 major Lufbery prováděl inspekci pilotů a vybavení, když se nad letištěm objevil německý průzkumný letoun, který několikrát pokropil místní mechaniky, letouny a piloty několika dávkami z kulometů.

Lufbery udělal to, co by každý velitel - tvrďák udělal. Nasedl na motocykl a dojel k prvnímu stíhači, který byl v dosahu, nastartoval a letěl si to vyřídit s nepřítelem.

Po chvíli letu se mu ho podařilo dostihnout, ale po první dávce se mu zasekly kulomety... Odvetná palba zapálila motor jeho stroje. Zpomalil, snížil výšku a pokusil se vyskočit z letounu do nedalekého jezera (pamatujte, padák v té době neexistoval). Bohužel jezero minul, nabodl se na plot a okamžitě zemřel.

Když se Luftberryho muži dozvěděli o jeho smrti, každý americký a francouzský pilot vzlétl, aby pomstil svého velícího důstojníka. Za odpoledne se jim podařilo sestřelit čtyři německá letadla a to včetně průzkumného letounu, který mohl za jeho smrt. Major Raoul Lufbarry byl následně pohřben se všemi vojenskými poctami.

Čest jeho památce!


Další články

Jan Smudek. Nepolapitelná legenda českého odboje

Jan Smudek. Nepolapitelná legenda českého odboje

Nedávno jsme psali o plukovníku J.M. Novákovi a dnes si připomeneme odbojáře Jana Smudka, s nímž se setkal a pomáhal mu. Janu Smudkovi se přezdívá Nepolapitelný. A my bychom byli...

Dobrodruzi Petrova cechu, prázdninová přívlač čeká. Jak se na ni vybavit?

Dobrodruzi Petrova cechu, prázdninová přívlač čeká. Jak se na ni vybavit?

Není rybář jako rybář. Vláčkař, rybář vláčivý, není jako kaprař, kterého večer najdete tam, kde jste ho ráno posadili. Vláčkař je dobrodruh a při vláčení nachodí mnoho...

Hygiena v přírodě

Hygiena v přírodě

Trocha nepohodlí stojí za každé dobrodružství. Na delším tripu nemusíme být zrovna vymydlinkovaní, ale zase je třeba myslet na to, že čistota = půl zdraví. Tak si pojďme...

Tipy na jarní výlety a tvrďák roku: plk. J. M. Novák

Tipy na jarní výlety a tvrďák roku: plk. J. M. Novák

Letos si připomínáme 125 let od narození plukovníka Jaroslava Mikuláše Nováka, který mimo jiné velel tvrzi Hanička. Jakmile se tedy rozběhnete nebo rozjedete po jarních výletech,...

Nahoru

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?