ZPRAVODAJ

Gervais Raoul Lufbery se narodil v březnu roku 1885 ve francouzském Clermontu. Jeho otec byl Američan, jeho matka Francouzska, která ho vychovala. Jeho dětství se neslo ve znamení práce v malé místní továrně na čokoládu. Když ho práce omrzela, prostě se vydal na zkušenou do světa. Cesty ho zavedly postupně do Tuniska, Egypta, Německa, Turecka a do Jižní Ameriky. Poté jel na návštěvu otcovy rodiny v Connecticutu a nakonec "zaparkoval" v roce 1907 v New Orleans, kde se rozhodl vstoupit do americké armády. Luf, spolu s 20. pěchotním regimentem, zamířil do Asie, kde získal pověst nejlepšího střelce v pluku. Během služby v armádě sloužil v posádkách v Japonsku, Číně a dokonce se zúčastnil bojů na Filipínách.

Po odsloužení své služby Lufbery zůstal v Asii. Pracoval například jako průvodčí na dráze v Bombaji, odkud byl vyhozen za rvačku s jedním z nejbohatších indických kupců té doby. Rok 1912 trávil Luf v Saigonu, kde potkal francouzského letce Marca Pourpe, který se živil jako letecký akrobat předvádějící s letadlem "šílenosti", jako byly průlety pod mostem, přistání na vlacích apod. Když Lufbery viděl o co jde, okamžitě se nabídl jako osobní mechanik. Na otázku zda má nějaké zkušenosti, jen odvětil něco jako: "Tohle je první letadlo, co jsem kdy viděl, ale vše potřebné se naučím."

A tak se učil...

Ve skutečnosti se Raoul Lufbery nejenže naučil, jak letadla fungují, ale stal se jedním z nejlepších mechaniků na světě. Komě toho, že se svým přítelem Marcem předváděli leteckou show napříč Evropou, Asií a Středním Východem, byli prvními lidmi, kteří doručili poštu v Egyptě.

Jenže, přišel rok 1914 a v Evropě začala Velká válka přičemž Marc Pourpe jako správný patriot okamžitě zareagoval na volání do zbraně. Lufbery se přihlásil s ním, přičemž doufal, že bude dál pracovat jako mechanik na Pourpeho novém letounu Nieuport. Bohužel nastal velký problém... Lufbery sloužil v americké armádě a dle francouzských tabulek byl tedy "Amík". A pokud chtěl jako Amík bojovat, musel se přidat do Cizinecké legie...

Lufbery sloužil s vyznamenáním jako střelec v Legii, přičemž se zúčastnil hned několika bojů na začátku války. Nakonec ovšem jeho starý kamarád Pourpe zatahal za nitky (tehdejší letci byli tak trochu celebrity) a Lufbery byl převelen k letectvu a mohl se začít opět starat o letoun svého přítele. Tak to šlo po nějakou dobu, dokud nedošlo ke katastrofě a Marc Pourpe byl zabit na nebi nad Verdunem.

Jeho mechanik, Raoul Lufbery, přísahal pomstu.

Lufbery se naučil létat v rekordním čase. Nejprve létal na bombardérech na západní frontě, ale po pár měsících dostal příležitost přidat se k nové letce, vznikající v rámci francouzského letectva. Stejně jako u Cizinecké legie, i zde byli důstojnící Francouzi, ale piloti byli američtí dobrovolníci (USA oficiálně vstoupila do války až v roce 1917), kteří byli dychtiví nabídnout svoje služby. Francouzi jednotku umístili kousek od Verdunu a pojmenovali ji Lafayettova Eskadrila, na počest markýze La Fayette, který se významně podílel na americké válce za nezávislost.

Raoul Lufbery, v té době již 31letý seržant s velkým množstvím bojových zkušeností, se stal de facto velitelem jednotky a nakonec jejím esem.

Jako velitel a eso si také dovolil jistou dávku výstřednosti. V Paříži si zakoupil dvojici malých lvů. Samce pojmenoval Whiskey, to protože whisky miloval a samici pojmenoval Soda, protože s Whiskey dobře vycházela. Párek lvů ho doprovázel prakticky všude, kam šel. Tuto dvojici zvířat najdete prakticky na všech obrazech, které o eskadře vznikly. Po válce byli oba lvi umístěni do zoo v Paříži.

Lufbery podle všeho nebyl extrémně talentovaným pilotem, ale měl jednu unikátní výhodu. Protože sám letouny opravoval, moc dobře věděl jak fungují a jak z nich vymáčknout maximální výkon. Na svém stroji pracoval tak usilovně, že si osobně naleštil každý náboj, aby předešel jakémukoli zaseknutí zbraní. Jeden z jeho spolubojovníků dokonce napsal, že Lufbery je úžasný mechanik a raději by měl jeho letoun z druhé ruky než jakýkoli nový stroj rovnou z továrny.

Tehdejší letadla byla úplně jiná než ta dnešní (nečekaně). K jejich výrobě se používalo především plátno a dřevo, padáky neexistovaly, piloti měli k dispozici jen letecké brýle, teplé oblečení a osobní pistoli. Piloti se do boje pouštěli v rychlostech kolem 200 km/h, zatímco se proplétali protiletadlovou palbou v letadle, které se dalo sestřelit pomocí opakovací pušky. Dogfighty navíc probíhaly na vzdálenost, kdy piloti dokázali vidět výraz obličeje toho druhého v muškách svých kulometů, které nebyly vytvořeny do bojů ve vysokých výškách.

Prvního sestřelu dosáhl Lufbery 30. července roku 1916, kdy podporoval nálet na továrny na munici v Karlsrube. Jeho obětí se stal velký třímístný letoun Aviatic. O několik týdnů později přibyl druhý sestřel a když byla celá letka převelena na podporu útoku u Sommy, Lufbery už byl eso se šestnácti sestřely (a jedním sestřelem nepotvrzeným). Lufbery sám už o několik letounů "pod zadkem" přišel a přežil několik nouzových přistání.

Během pouhých tří let si zvykl na několik bojových misí denně, krátký odpočinek sloužící k vyspání a opravám letounu. Do toho pil whisky a krmil své hladové mazlíčky. Raoul Lufbery sestřelil sedmnáct nepřátelských letadel, přežil tři havárie a získal tolik ocenění a medailí, že se s nimi dalo tapetovat.

USA se oficiálně do První světové války přidaly v roce 1917, a když se tak stalo, Amerika zoufale potřebovala zkušené piloty. Lafayettova eskadrona byla rozpuštěna a její piloti byli využiti k tréninku nových pilotů do akce. Lufbery byl povýšen na majora a byl přidělen k 94. letce, kde učil a organizoval piloty. Navzdory tomu, že trpěl revmatismem a několika dalšími nemocemi, Lufbery dokázal sestřelit další dva letouny a jeho muži ho uctívali jako žijící legendu.

Jedno pozdní odpoledne 19. května roku 1918 major Lufbery prováděl inspekci pilotů a vybavení, když se nad letištěm objevil německý průzkumný letoun, který několikrát pokropil místní mechaniky, letouny a piloty několika dávkami z kulometů.

Lufbery udělal to, co by každý velitel - tvrďák udělal. Nasedl na motocykl a dojel k prvnímu stíhači, který byl v dosahu, nastartoval a letěl si to vyřídit s nepřítelem.

Po chvíli letu se mu ho podařilo dostihnout, ale po první dávce se mu zasekly kulomety... Odvetná palba zapálila motor jeho stroje. Zpomalil, snížil výšku a pokusil se vyskočit z letounu do nedalekého jezera (pamatujte, padák v té době neexistoval). Bohužel jezero minul, nabodl se na plot a okamžitě zemřel.

Když se Luftberryho muži dozvěděli o jeho smrti, každý americký a francouzský pilot vzlétl, aby pomstil svého velícího důstojníka. Za odpoledne se jim podařilo sestřelit čtyři německá letadla a to včetně průzkumného letounu, který mohl za jeho smrt. Major Raoul Lufbarry byl následně pohřben se všemi vojenskými poctami.

Čest jeho památce!