„Bylo to jako z knihy od Jaroslava Foglara…

Vždycky jsem to chtěl zažít a jsem přesvědčený, že už tenkrát se začala psát historie téhle firmy – na nádvoří školy o velké přestávce.

Několikrát jsem si všiml, jak osmáci předávají mým dvěma spolužákům podivně do trojúhelníčků zabalená psaníčka. „Co to je? Kdo jim to posílá? Proč mi to nechtějí prozradit?“ Po měsíci naléhání a ponižování se, jsem konečně uslyšel. „Tak pojď zejtra s náma. Po škole, ve tři, za městem.“ „Hmm, matka mě asi nepustí, bude se vyptávat..."

„To byl podzim roku 1990.”

Bylo hnusně, podzim. Šlapali jsme v blátě a já pořád nevěděl, kam jdeme. Začali jsme se škrábat na val pevnostního města, a když jsme byli pod vrškem, spatřil jsem podivně zkřížené špičky tyčí a kouř. Pod námi za valem stálo teepee. Takové jsem viděl jen ve Vinnetouovi, moje srdce se zaradovalo.

Všichni venku na mě zírali a nedůvěřivě si mě prohlíželi. Nováček! Mohl jsem ale vejít a od té chvíle jsem byl jako Alenka v říši divů. Kolem ohně seděli velký kluci, všichni se smáli a postupně mi jeden po druhém podávali ruku. „Mně říkají Pádlo a my si tady podáváme levou.“ To byl podzim roku 1990 a ten, co mě poučoval, je dnes můj společník.

Na Vánoce toho roku jsem od maminky dostal českou vojenskou polní láhev.
Byla to vzácnost, špatně se to tenkrát shánělo, jako všechno v té době.

„Potřebujeme zlaťáky i v zimě.

O deset let později sedíme s Pádlem na topení a kopeme nohama. Jsme podnikatelé :-), horolezci, děláme výškové práce, ale v zimě je spíš zima než práce. Občas se zadaří sehnat nějaké stromy na prořez, ale Pádlo už má rodinu (blbec) a potřebuje zlaťáky i v zimě.

„Chtělo by to něco, co by jsme mohli dělat i v zimě vole. Třeba si otevřít krám.“ Samozřejmě nemáme ani korunu, takže si půjčujeme 150 000 (tenkrát ještě v markách). Pádlo je mrknutím oka okamžitě utrácí v Německu u pana Sturma za první zboží. Myslel jsem, že si necháme alespoň 50 tisíc na účtě jako rezervu, ale Pádlo mně zase poučuje, že peníze se musí točit.

1. května 2001 otevíráme první obchod

1. května 2001 otevíráme první obchod. Má 20 m2 a nemá sklad. 1. června peníze došly, takže si jdeme do banky půjčit dalších 200 000. Banku vybíráme svědomitě a jdeme tam, kde je nejhezčí slečna za přepážkou. Kupodivu nám to dali a já nevěřil tomu, že to dokážeme někdy splatit.

Dva roky to jede jak po drátkách. Máme svou prodavačku a děláme si „vejškovky“. Všechno, co obchod vydělá, jde zpátky do zboží a na výplatu jednoho zaměstnance. Stěhujeme se do větší prodejny a já mám pocit, že jsem dosáhl podnikatelského vrcholu a nebudu už muset pracovat.

„E-shop? Co to je?”

„...No obchod na internetu. Prodáváš zboží a to si od tebe může koupit kdokoliv třeba z Prahy, nebo Ostravy. Prodáš toho mnohem víc než na krámě, protože u tebe můžou nakupovat všichni z celý republiky.“ vysvětluje Pádlo.

4. března 2010 zakládáme MILITARY RANGE s.r.o.
A pracujeme tu dodnes.

Koncem roku 2008 zjišťujeme dvě věci: Zaprvé, potřebujeme větší sklad s expedicí a prodejnu. Zadruhé, nemůžeme sedět na dvou židlích. Specializovanou stavební činnost proto přenecháváme našemu kolegovi a kamarádovi.

A protože jsou ceny nemovitostí vyšroubované na maximum a ekonomická krize roku 2009 za dveřmi (což jsme tenkrát samozřejmě nevěděli), kupujeme bývalé divadlo a pozdější disco klub Déčko i s tunou dopisů od fanynek skupiny Lunetic.

Tentokrát nám ale banka předschválené peníze nedala. Investice do budovy, softwaru a zboží byly obrovské. Celková výše dluhu se vyšplhala na 8 milionů, dlužili jsme všude a všem. Co na plat, asi budeme muset ještě nějakou dobu pracovat.

Začátkem roku 2010 se stěhujeme do nové prodejny se skladem o celkové ploše 600 m² a 4. března zakládáme společnost MILITARY RANGE s.r.o. No a pracujeme dodnes.

Současnost

Mohli bychom napsat, že jsme největší, nejznámější, nejlepší a máme nejširší nabídku… A byla by to pravda. Čísla hovoří za nás. Zakládáme si ale na jiných hodnotách.

Jsme zdravá firma postavená na pevných, dlouho budovaných základech. Naše zboží je naše zboží, nakoupené za naše peníze. Za svůj největší úspěch považujeme to, že jsme vždy splnili, co jsme slíbili, a to nejen zákazníkům, ale i zaměstnancům a dodavatelům. Jsme hrdí na to, že i po 20 letech stojíme před všemi rovně, že dokážeme obchodovat na podání ruky, a že máme takové obchodní partnery i zaměstnance, jaké máme.

Kamil „Pádlo, Bidlo, Mnich“ Krejza
Vladimír „Koudelka, Koudy“ Chmelař
ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?