ZPRAVODAJ

Vycházející hvězda německé armády

Erwin Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu do rodiny učitele. Už od dětství snil o kariéře pilota, ale jeho otec rozhodl, že se stane buď učitelem nebo vojákem. Rommel se rozhodl pro vojenskou dráhu a vstoupil do armády jako pěchotní důstojník. Jeho první bojové nasazení přišlo za první světové války. Během ní se stal jedním z nejslavnějších mladých německých důstojníků a nositelem Železného kříže I. třídy. Své vojáky vždy vedl osobně do útoku, projevoval obrovskou osobní odvahu a nebál se používat nekonvenční metody. Po válce se dostal do velmi zredukované armády Výmarské republiky a dokonce byl povýšen na kapitána. V roce 1928 se Rommelovi a jeho ženě Marii (vzali se během první světové války) narodil syn Manfred. Ve třicátých letech pak ještě sepsal knihu Útok pěchoty, která se stala absolutním bestsellerem a prodalo se 400 000 jejích výtisků.

Jedním ze čtenářů této knihy byl i Adolf Hitler, kterého velmi zaujala. Sám Rommel se s Hitlerem setkal po jeho převzetí moci a osobnost vůdce na něj silně zapůsobila. Ochotně se tedy dal do služeb nového režimu, i když byl člověkem spíše apolitickým a nikdy nevstoupil do NSDAP ani se nezajímal
o její ideologii. Jako velitel Hitlerova vojenského doprovodu se s ním zúčastnil obsazení Rakouska, Sudet i Prahy. Po začátku druhé světové války požádal o udělení velení nad tankovou divizí (i když do té doby velel vždy pouze pěchotě), což mu bylo díky jeho kontaktům s Hitlerem a dalšími nacisty schváleno. Jako generálmajor se tedy ujal velení sedmé pancéřové divize v západním Německu.

Divize duchů

I přes nulové zkušenosti s tankovým bojem se stala invaze do Francie roku 1940 místem, kde se z Rommela stala živoucí legenda německé armády. Erwin Rommel zde mistrně využil taktiku bleskové války a jeho divize byla téměř vždy v čele německého postupu. Několikrát se stalo, že Rommel cíleně ignoroval rozkazy svých nadřízených, jelikož jejich rozkazy považoval za zbytečně omezující. Jeho tanky tak byly téměř po celou dobu operace hluboko v týlu nepřítele a neočekávaně útočily na nic netušící nepřátele, což jim vyneslo přezdívku „divize duchů“. Sám Erwin Rommel byl po celou dobu se svými vojáky (vždy preferoval velení z pole) a například během přechodu řeky Mázy neváhal pomáhat se stavbou mostu pod palbou belgických vojáků. V průběhu celé operace pak fotil snímky fotoaparátem Leica, který mu daroval Joseph Goebbels. Po dobytí Francie mu byl za jeho zásluhu udělen Rytířský kříž.

Pouštní liška

Svých největších životních úspěchů ale Erwin Rommel dosáhl až ve vzdálené Africe. Zde italské jednotky už od počátku války prohrávaly se silnějšími Brity a Hitler proto v únoru 1941 rozhodl o vyslání silného německého expedičního sboru pod názvem Deutsches Afrikakorps (DAK). Vrchním velitelem DAK byl jmenován právě Rommel, který obdržel od generálního štábu rozkaz zastavit ústup Italů a stabilizovat frontu. Rommel se ale opět rozhodl ignorovat své rozkazy a už v březnu, pouhých šest týdnů po svém příjezdu do Libye, zahájil s poměrně slabými jednotkami nečekanou ofenzivu, která doslova smetla britské jednotky a zastavila se až na západních hranicích Egypta. Zde se postup zastavil kvůli obtížím s logistikou a také kvůli nutnosti dobýt opevněný přístav Tobruk (bránilo ho i mnoho Čechoslováků). Tento překvapivý útok mu u jeho nepřátel vynesl přezdívku „Pouštní liška“.  V říjnu téhož roku obdržel Rommel rozkaz, že zajatí Britové mají být zastřeleni. Rommel tento rozkaz spálil a i později získával uznání svých nepřátel tím, že jako jeden z mála německých velitelů téměř vždy dodržoval Ženevské konvence.

Po neúspěšném obléhání Tobruku byl Rommel donucen k ústupu, ale už v lednu 1942 opět zaútočil, a dokonce dobyl prudkým útokem i Tobruk
a postoupil až k El Alamejnu, kde byli unavení Němci zastaveni britskou obranou. Po této nové ofenzivě byl Rommel povýšen na polního maršála a stal se tak jedním z nejmladších nositelů nejvyšší hodnosti německé armády.  V té době se ale i přes Rommelovy velitelské schopnosti začala projevovat materiální a logistická převaha Spojenců. Velmi významnou roli v konečné porážce Němců v Africe sehrál především ostrov Malta, ze kterého mohlo britské letectvo efektivně blokovat zásobování Afriky. Nový britský velitel Bernard Montgomery dokázal využít německých problémů a porazil Rommelovy jednotky v klíčové druhé bitvě u El Alamejnu. Po této bitvě a vylodění Američanů v severní Africe (operace Torch) prosil Rommel Hitlera o umožnění evakuace zubožené armády, což mu ale bylo zamítnuto a následně byl převelen do severní Itálie.

 

Operace Valkýra a Rommelova smrt

Po krátkém pobytu v Itálii byl Rommel v listopadu 1943 pověřen dohledem nad stavbou Atlantického valu.  V klíčový Den D se ale v Normandii nenacházel, protože německá meteorologická služba o dva dny dříve tvrdila, že vylodění nebude možné a Rommel se proto odebral na krátkou dovolenou do Německa. Když pak po úspěšné invazi Spojenců dorazil zpět do Francie, mohl už jen konstatovat nutnost porážky Německa,
což se pokusil 29. června 1944 vysvětlit Hitlerovi, který ho ale vykázal z místnosti. V tuto chvílí se Rommel utvrdil v přesvědčení, že Hitlera je nutné ve jménu Německa odstranit a zapletl se do Operace (či Plánu) Valkýra. Cílem této operace armádních důstojníků bylo spáchat na Hitlera atentát a následně převzít moc a kapitulovat.

Sám Rommel byl ale 17. července těžce zraněn, když palba z kanadské stíhačky zasáhla jeho auto. Ve chvíli kdy vůdce jako zázrakem unikl bombě Clause von Stauffenberga se tak nacházel v nemocnici. Vyšetřování Gestapa ale odhalilo jeho spojitost se spiklenci. Jeho obrovská popularita ho sice zachránila před rychlou popravou, pomstě ale stejně neunikl. 14. října 1944 ho v jeho domě, kde se zotavoval, navštívili generálové Burgdorf a Maisel a předložili mu ultimátum: Buď bude degradován, souzen a veřejně oběšen a jeho rodina uvězněna, nebo spáchá sebevraždu a bude mu uspořádán státní pohřeb a rozhlášeno, že podlehl svým zraněním. Polní maršál Erwin Rommel se krátce rozloučil s rodinou a po krátké cestě automobilem spolkl kyanidovou kapsli. Tak zemřel jeden z nejlepších a nejsebestřednějších generálů nacistického režimu, kterého ale pro jeho schopnosti a vojenskou čest uznávali i jeho nepřátelé.

Zdroje fotek a obsahu: