ZPRAVODAJ

Vznik státu Izrael

Boj o holé přežití

Kontrola nad územím byla předána nově vzniklé OSN, která vypracovala návrh na rozdělení území mezi muslimy a Židy, s Jeruzalémem jako neutrálním územím pod mezinárodní správou. Tento návrh ale nebyl přijatelný pro radikální sionisty, a především arabské Palestince. Vadilo jim, že 56 procent původního britského území mělo připadnout 650 000 Židům, zatímco dvakrát početnější muslimské obyvatelstvo se mělo částečně přesídlit. Britský mandát oficiálně skončil 14. května 1948 a právě v tento den byl vyhlášen nezávislý stát Izrael, první židovský stát od dobytí Judey Římany roku 135. Jeho prvním předsedou vlády se stal David Ben Gurion. Ihned po vyhlášení nezávislosti byl nový stát napaden Egyptem, Sýrií, Transjordánskem (dnes Jordánsko), Irákem, Libanonem a Palestinci.

Armáda Izraele byla mnohem méně početná, ale byla odhodlaná a výborně vycvičená. Mnoho důstojníku i prostých vojáků totiž během druhé světové války bojovalo na straně Spojenců a své zkušenosti nyní dokázali využít. Po počátečním ústupu se Židům povedlo zorganizovat a stabilizovat frontu. Do Izraele také začala proudit vojenská pomoc ze zahraničí, protože mladý stát podporovaly i Spojené státy a Sovětský svaz. Jedním z klíčových organizátorů této pomoci byl i náš ministr zahraničí Jan Masaryk, který zajistil Izraelcům mohutnou pomoc z Československa. Tato pomoc nebyla v Izraeli zapomenuta i přes pozdější politický obrat východního bloku včetně Československa. Díky dodávkám a rozhádanosti arabské koalice se nakonec izraelské armádě povedlo přejít do protiútoku a dokonce obsadila více území, než bylo Izraelcům původně přiřknuto. Na jaře 1949
se podařilo uzavřít separátní mír mezi Izraelem, Egyptem a Transjordánskem. K úplnému příměří nakonec došlo v červnu. Izrael získal celé území bývalé Palestiny s výjimkou Pásma Gazy, Západního břehu Jordánu a Golanských výšin.

Suezská krize a Sinajská válka

Dalších sedm let panoval mír, který byl ale při každé příležitosti oběma stranami porušován. Toto období poskytlo Izraelcům čas k nadechnutí
a konsolidaci nového státu. Do nového státu také přišly další statisíce Židů. Na druhou stranu ale válka způsobila emigraci asi 700 000 Palestinců
do okolních arabských států, jejichž vůdci je často používali pro své politické cíle. Rozbuškou pro další válečný konflikt se stala politika egyptského prezidenta Gamála Násira, který se rozhodl roku 1956 znárodnit Suezský průplav a uzavřít Tiranskou úžinu, čímž zablokoval důležitý izraelský přístav Ejlat. Izrael proto uzavřel koalici s Francií a Británií a společně 29. října napadli Egypt. Akce byla z vojenského hlediska velmi úspěšná, protože izraelská armáda dobyla za pouhé tři dny celý Sinaj a britští a francouzští výsadkáři mezitím obsadili Suez. Všechny státy koalice ale čelily tvrdé kritice ze strany Spojených států, které nakonec donutily všechny státy k obnovení předválečného stavu. Důsledkem této zbytečné války také bylo sblížení Egypta se Sovětským svazem.

Šestidenní válka

V regionu tak nadále přetrvávaly rozbouřené vztahy a všechny země včetně Izraele se připravovaly na další válku. Vše se ještě zhoršilo roku 1964
po vzniku Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), jejímž hlavním podporovatelem se stal Egypt. Právě ten se nakonec spolu se Sýrií stal rozhodujícím hráčem nové koalice arabských států. V květnu 1967 pak Egypt použil osvědčenou taktiku: zablokoval Ejlat a začal rozmísťovat své vojsko na hranicích s Izraelem. Obdobně učinily i Jordánsko, Sýrie a Libanon, které také zesílily propagandu, hlásající nutnost „zahnání Židů do moře.“ To vše bylo pečlivě sledováno izraelskou rozvědkou a armádou. Izraelský generální štáb proto nakonec (v souladu s osvědčenou vojenskou poučkou nejlepší obrana je útok) rozhodl o preventivním úderu.

Před svítáním 5. června 1967 vzlétlo téměř celé izraelské letectvo a pod velením generála Mordechaje Hoda provedlo zničující nálet. Jediným úderem dokázalo vyřadit většinu nepřátelského letectva (jen Egypt přišel za jediné ráno o čtyři pětiny strojů). Následně přešla výborně vycvičená a vyzbrojená izraelská armáda do generálního útoku na všech frontách. Během pouhých pěti dnů Izraelci obsadili Sinajský poloostrov, Západní břeh Jordánu včetně celého Jeruzaléma a strategicky položené Golanské výšiny. Arabským státům se nakonec povedlo uzavřít s pomocí OSN velmi nevýhodné příměří. Izrael se tak za pouhých dvacet let proměnil ze státu bojujícího o přežití v regionální velmoc s dobře hájitelnými hranicemi. Na druhou stranu ale dostal pod svou správu statisíce nepřátelských Palestinců, kteří získali pocit, že byli židovskými dobyvateli vyhnáni ze země svých předků. Vlivem politického vlivu okolních států a náboženských radikálů nakonec získali trvalou nenávist vůči Izraeli, která způsobuje spoustu utrpení oběma stranám i v dnešní době.

V příštím článku se budeme věnovat Jomkipurské válce, ve které Izrael musel opět všemi prostředky bojovat o svou holou existenci.