ZPRAVODAJ

Bitva u Solferina a vznik Červeného kříže

Dějiny Červeného kříže se začaly psát v polovině devatenáctého století. Švýcarský obchodník Henri (též Henry) Dunant roku 1859 cestoval kvůli obchodním záležitostem do severní Itálie. K jeho smůle ale tehdy vypukla válka mezi Francií a Rakousko-Uherskem o severní Itálii. Dunant se nacházel v Solferinu u Verony, právě když se zde odehrála rozhodující bitva celé války, která byla se svými 40 000 mrtvými a zraněnými nejkrvavější evropskou bitvou od bitvy u Waterloo. Armádní lékařství bylo v té době v plenkách a prakticky jediným používaným zákrokem byla amputace končetiny. Dunant byl zděšen tím, co viděl a okamžitě začal spolu s místními organizovat humanitární pomoc. Dokonce vynaložil vlastní prostředky na nákup potravin a lékařských potřeb a také přesvědčil vítězné Francouze, aby propustili zajaté rakouské lékaře. Později se Henri Dunant stal prvním laureátem Nobelovy ceny míru.

Po návratu do Ženevy sepsal Dunant knihu Vzpomínky na Solferino, ve které odsoudil tehdejší metody válčení. Nakonec spolu s dalšími čtyřmi Švýcary založil 17. února 1862 Mezinárodní výbor červeného kříže (zkráceně Červený kříž). Znak organizace vznikl převrácením barev švýcarské vlajky. Hlavním cílem nové organizace bylo cvičení dobrovolníků, kteří by poskytovali lékařskou pomoc ve válečných konfliktech. Členové Červeného kříže se také měli snažit donutit velmoci k přijmutí mezinárodního válečného práva. Velmi důležitou se později stala i ochrana civilistů a válečných zajatců. Hlavním pravidlem organizace dodnes zůstává neutralita a pomoc potřebným bez ohledu na jejich rasu, národnost nebo náboženství. Prvního úspěchu dosáhl Červený kříž již o dva roky později, když byla 12 státy přijata první Ženevská konvence, která poskytovala zraněným
a lékařům neutralitu a ochranu mezinárodního práva. V zemích, které tuto smlouvu podepsaly, začaly vznikat národní organizace Červeného kříže. Těchto organizací dnes existuje 191 (v muslimských zemích působí Červený kříž pod názvem Červený půlměsíc a v Izraeli jako Červená hvězda).

Červený kříž za světových válek

První velká zkouška funkčnosti Červeného kříže přišla s první světovou válkou. Proslulé se staly především sestry Červeného kříže, které sloužily v lazaretech na všech frontách. Roku 1914 byla v Ženevě pod správou Červeného kříže založena Agentura pro válečné zajatce, která poskytovala válečným zajatcům materiální podporu a také jim umožňovala korespondenci s blízkými. Červený kříž byl roku 1917 oceněn Nobelovou cenou míru, která se stala jedinou udělenou za celou válku. Po uzavření míru roku 1918 ale došlo uvnitř Červeného kříže k prvním rozporům, protože některé národní organizace se snažily osamostatnit pomocí tzv. Ligy organizací Červeného kříže. Ke znovusjednocení a pevnému rozdělení pravomocí mezi Ligou a Mezinárodním výborem došlo roku 1928. V meziválečném období také organizace rozšířila působnost i na oběti přírodních katastrof.

Za druhé světové války se stal Červený kříž jednou z klíčových světových humanitárních organizací. Přesto je toto období spojeno i s největším selháním této organizace. Červený kříž totiž nedokázal donutit nacisty k umožnění humanitární pomoci pro židovské vězně. Delegaci Červeného kříže bylo pouze umožněno navštívit v červnu 1944 Terezín. Ghetto bylo ale předtím záměrně „zkrášleno“ a posloužilo jako zástěrka pro opravdový holokaust. Vůdce delegace Maurice Rossel dokonce ve své pozdější zprávě uvedl, že židé v Terezíně jsou šťastní a žádná deportace jim nehrozí.
Po zveřejnění svědectví dvou slovenských židů, kterým se podařilo uprchnout z Osvětimi, tak došlo k mezinárodní kritice Červeného kříže.  I přesto ale měla tato organizace nepopiratelnou zásluhu na pomoci zraněným a válečným vězňům. V roce 1944 byla také Červenému kříži udělena druhá Nobelova cena míru.

Současnost Červeného kříže

Zdravotníci a další pracovníci Červeného kříže se zapojili do téměř každého moderního konfliktu. V roce 1963 byl Červený kříž dokonce oceněn třetí Nobelovou cenou míru, což se zatím nikomu jinému nepovedlo. Po rozšíření do islámských zemí v devadesátých letech byl Červený kříž oficiálně přejmenován na Mezinárodní federaci společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC). Organizace dodnes zůstává nevládní
a neutrální, přičemž finance získává především z darů. Přibližně 93 % rozpočtu Červeného kříže je využito pro pomoc potřebným, zbytek slouží na platy zaměstnanců a chod velitelství Červeného kříže v Ženevě. Organizace zaměstnává přes 18 000 lidí. Její členové často vyjíždí i do nejnebezpečnějších částí světa a to neozbrojení. Několikrát už bohužel došlo k tomu, že člen Červeného kříže byl zabit v boji, i když měl teoreticky být pod ochranou Ženevských konvencí. Naposledy se tak stalo v září 2024, kdy tři pracovníci Červeného kříže zemřeli v ukrajinském Doněcku poté, co bylo bombardováno centrum pomoci.