ZPRAVODAJ

Rok se s rokem sešel a v době, kdy tento článek vypouštíme, probíhají oslavy 75. výročí invaze do Normandie, kde 6. června roku 1944 Spojenci provedli úder na "Pevnost Evropu", která byla v područí německé okupace. Protože o invazi samotné byly napsány stohy různých článků, mrkneme se na trochu jinou záležitost, a to osud a restaurování letounu, který se zúčastnil invaze, a který byl pomocí crowdfundingové kampaně zachráněn a zase létá.

Noc před dnem D se vzdušná armáda vydala z Anglie do Normandie. Byly to transportní letouny Douglas C-47 Skytrain (nebo Dakoty) a C-53 Skytrooper, které nesly elitní parašutisty ke svým cílům za nepřátelskými liniemi. Jedním z vedoucích letounů hlavní síly byla C-47A se jménem "That´s All, Brtoher" (To je vše, bratře).

O 75 let později ta samá C-47A znovu poletí nad Normandií jako unikátní memento pro všechny, kteří se zúčastnili této důležité události Druhé světové války.

 

That´s All, Brother byl vedoucím letounem mise Albany, která měla vyústit v obsazení cest vedoucích z pláže Utah, stejně jako blízkých mostů a německé pobřežní baterie. Mise se zúčastnilo celkem 432 letadel a téměř 7.000 mužů.

C-47A je vojenskou verzí známého a oblíbeného dopravního letounu DC-3. Jeho posádku obvykle tvořili čtyři muži - pilot, co-pilot, navigátor a radista. Jako vedoucí letoun měl ale That´s All, Brother posádku sedmi mužů a jednoho psa (ti byli tenkrát oblíbenými zvířaty na palubě).

Muži letící na palubě byli z 502. pěšího pluku, který byl součástí známé 101. výsadkové divize "Screaming Eagles" (pokud nevíte, kdo to je, mrkněte na seriál Bratrstvo neohrožených).

Let takovou C-47A rozhodně nebyl žádnou slastí, letoun nebyl vybaven technologií přetlakování a dva motory o výkonu 1.200 koňských sil produkovaly ohromné množství hluku a spalin. Pach uvnitř byl prý kombinací vůně benzínu, oleje, potu, hlíny a cigaretového kouře.

Letouny na misi vzlétly z letiště Greenham Common v Berkshiru a držely se ve výšce pod 300 m, aby se vyhnuly německému radaru. C-47 létaly v rychlostech kolem        320 km/h, což je zhruba třetinová rychlost proti dnešním dopravním letadlům. Musely letět v sevřených V formacích po třech strojích.

Aby bylo dosaženo momentu překvapení, skupina neletěla přímo do Francie, ale nejprve zamířila na jihozápad a pak se obrátili směrem na východ, aby do Normandie doletěli "zadními vrátky".

Hlavním úkolem bylo shodit spojenecké vojáky za nepřátelskými liniemi, ale tenkrát bylo extrémně náročné (a do jisté míry je to výzva i dnes) vypustit vojáky v noci na správném místě. Paragáni byli totiž v okamžiku shozu extrémně zranitelní a byli zranitelní tak dlouho, dokud se na smluveném místě nezformovali v koherentní jednotky.

That´s All, Brother bez GPS musel spoléhat na technologie z roku 1940. Jedním z navigačních "udělátek" byl radar H2X Mickey, který byl původně vyvinut pro bombardovací mise, a který mapoval zemi pod letadlem i v naprosté temnotě a skrze mraky.

Další pomocí bylo i zařízení Rebecca, které bylo nastaveno na lokaci rádiových majáčků Eureka, které byly na zemi pokládané průzkumnými jednotkami Pathfinder. Pathfindeři byli také vybaveni Davisovými lampami, které mířily do vzduchu. Jakmile se přiblížily transportní letouny, operátoři lamp pomocí morseovky vysílali signál pro piloty.

I s touto pomocí nebyla koordinace žádný med a neexistovala záruka, že vojáci přistanou na správných místech...

Ačkoli byl den D vybrán tak, aby panovaly ideální podmínky pro celou operaci, skutečnost tak dokonalá nebyla. Letouny narážely na nízkou oblačnost a přízemní mlhy, což znesnadňovalo navigaci. Rádiový klid znemožňoval pilotům předávat si informace.

Nad Normandií došlo k nevyhnutelnému, letouny vlétly do německé protiletadlové palby. That´s All, Brother byl zasažen a dva muži z posádky byli zraněni. Poškození byla ovšem lehká a That´s All, Brother přežil poměrně bez problému, na rozdíl od šesti nešťastných transportů, které byly nad zónou D sestřeleny.

Paragáni z transportu vyskočili v pouhých 200 metrech výšky. Vodící lanko uvnitř letadla jim při výskoku zatáhlo za padák, který se okamžitě otevřel. Navzdory všem přípravám, minulo mnoho mužů svou přistávací zónu. Někteří muži dokonce přistáli do vody či do bažin a následně se utopili...

I přes prvotní potíže mise Albany nakonec dosáhla svých cílů.

Úspěch Albany ovšem ještě nebyl konec dne D pro That´s All, Brother. Po návratu do Greenham Common se přidal do druhé vlny, která nesla posily pro 82. divizi. Tyto posily byly dopravovány pomocí kluzáků, které dokázaly na jedno místo dopravit více mužů včetně těžkých zbraní.

Původním plánem bylo dopravit kluzákem většinu sil do boje, samotné kluzáky si ovšem při cvičeních vedly špatně a jejich přistání bývalo dost "tvrdé". Důvěře v kluzáky moc nepomáhala ani přezdívka "létající rakev" a "tažný cíl".

Standardním kluzákem byl Airspeed Horsa. Jeho rozpětí křídel bylo přes 20 metrů, unesl 25 mužů ale jeho maximální rychlost byla pouhých 240 km/h, což činilo kluzák i tažné letadlo velmi zranitelnými nepřátelskou palbou. Jen během operace Elmira bylo v kluzácích ztraceno 157 mužů z celkových 1.190. To je jen při přepravě více než   13 % ztracených sil...

Parašutistické útoky byly během dne D velkým úspěchem, ale ten byl draze zaplacen životy statečných mužů ve frontových liniích.

Po dni D That´s All, Brother létal v mnoha dalších operacích napříč Evropou. Zmínit můžeme invazi do jižní Francie, operaci Market Garden a nebo bitvu v Ardenách. Poslední shoz z letounu během války proběhl v březnu roku 1945 při překročení Rýna. 

Po válce byl That´s All, Brother prodán na civilní trh, stejně jako další tisíce přebytečných C-47. Dlouhé roky přepravoval zboží a různý jiný náklad pro různé společnosti, než byl nakonec předán v roce 1999 muzeu. V roce 2008 jej získala společnost Basle Turbo Conversions. Plánem bylo konvertovat letoun na Bt-67. Byl by prodloužen trup, vyměněny motory a přidána moderní hydraulika. Stroj by sice splňoval moderní standardy, ale z původního C-47 by toho moc nezbylo.

Přibližně v té samé době historik Matt Scales prováděl výzkum ohledně válečných posádek a vznesl společnosti Basler dotaz, zda se nesetkali se strojem označeným sériovým číslem 42-92847 a celá minulost letounu byla odhalena. Do této chvíle tento kus historie pouze ležel na leteckém hřbitově ve Winsonsinu.

V roce 2015 byl That´s All, Brother po úspěšné veřejně financované kampani odkoupen a připraven k restaurování. Místo modernizace byla firma Basler pověřena obnovou letadla do původního stavu tak, aby odpovídalo stavu v roce 1944. C-47 byl kompletně rozebrán a nic nebylo při restaurování vynecháno.

Ne všechno v letounu ale zůstalo původní, a to především kvůli ohledům na bezpečnost. Firma nicméně dbala na to, aby vše vypadalo tak, jak má. Například moderní avionika je v kokpitu krytá jako tehdejší systém autopilota. Dalším upraveným aspektem jsou komunikační systémy, které jsou nastaveny na komunikaci ve všech frekvencích, což je potřeba pro bezchybnou funkci s moderními systémy.

Restaurování letounu trvalo přibližně tři roky, přičemž v současnosti je That´s All, Brother na 75. výročí dne D, kde je součástí letky nějakých třiceti originálních strojů, ze kterých následně vyskočí 250 mužů a žen nad historickými zónami v Normandii.