ZPRAVODAJ

Vychován pro boj za císaře

Hiró Onoda se narodil v roce 1922 ve vesnici Kamekawa, která leží na jihu ostrova Honšú. Pocházel ze sedmi dětí a jeho otec byl obchodníkem. Byl vychován v konzervativním duchu a šintoistické víře. Do císařské armády se tedy přihlásil hned po dovršení 18 let, což mu pomohlo získat místo v polocivilní firmě podnikající v okupovaném čínském Wuchanu. Povolán do aktivní služby byl v roce 1942. 

Po absolvování základního výcviku byl na doporučení svých nadřízených poslán do výcvikového centra Nakano poblíž hlavního města, konkrétně do sekce pro výchovu zpravodajců a odborníků na nekonvenční způsoby boje. Zde se dva roky vzdělával v sabotážích, diverzních akcích a propagandě. Součástí výcviku byla samozřejmě i politická výchova, kde byli kadeti poučováni o nadřazenosti Japonska a božském původu císaře. Nakonec byl v prosinci 1944 vysazen jako poručík druhé třídy na Filipínách, konkrétně na ostrůvku Lubang. Tento ostrov, který se nachází západně od hlavního města Manila, má rozlohu 125 kilometrů čtverečních a za druhé války byl obsazen japonskou armádou. Poručík Onoda měl za úkol v případě americké invaze zničit přístav a letiště. Kromě základní výzbroje s sebou měl samurajskou katanu a dýku od své matky, určenou k sebevraždě pro případ bezvýchodné situace.

Nic než propaganda

Ostrov byl záhy napaden a obsazen americkou armádou. Onodovi zakázali provedení sabotáží jeho místní (a pravděpodobně rozumně uvažující) nadřízení. Nakonec však obdržel od svého důstojníka Jošima Tanigučiho osudný rozkaz: Stáhnout se do vnitrozemí a pokračovat v partyzánském boji až do odvolání. 

Onoda tedy nakonec spolu se třemi věrnými podřízenými uprchl do džungle ve vnitrozemí ostrova. Kromě Onody se jeho záškodnická skupinka skládala ještě z vojína Yuichi Akatsua, desátníka Shōichi Shimady, a nižšího důstojníka Kinshichio Kozuka. Tito čtyři psanci přežívali na kokosech, banánech a ukradených potravinách. Po kapitulaci Japonska byly na ostrov shozeny projevy japonských generálů a japonské noviny. Poručík Onoda je dlouho pečlivě studoval a nakonec zavrhl. Označil je za produkt americké propagandy, která se je pouze snaží vylákat z úkrytu.

Knihkupec a samuraj

Dalších dvacet let se zaměřovali na menší akce, jako kradení dobytka a přepadávání vesničanů v džungli, roku 1972 se ale náhle vyřítili z džungle a začali zapalovat čerstvě sklizenou rýži. Vesničany přivolána policie zastřelila Kinshchio Kozuku, Onoda však unikl a dál pokračoval ve své šílené válce. Jeho osobní devětadvacetileté tažení za císaře nakonec stálo život 30 filipínských farmářů. 

Rozuzlení tohoto příběhu nakonec přinesl až jistý Norio Suziki, nedostudovaný vysokoškolák z Japonska.

Cizincem ve vlastní zemi

S Onody se okamžitě stala celonárodní celebrita. Armáda mu nabídla uhrazení ušlého žoldu, to ale skromný poručík odmítl. Peníze vybrané ve veřejné sbírce dokonce věnoval šintoistickému chrámu. O své cestě napsal knihu Moje třicetiletá válka, ve které se omlouvá za svou zaslepenost. Na druhou stranu není v knize ani jednou zmíněna žádná z jeho třiceti obětí (Úhel pohledu pozůstalých je poměrně podrobně popsán zde: https://www.historynet.com/hiroo-onoda-serial-killer-documentary/).

Po roce v Japonsku Onoda zjistil, že vlastní zemi nepoznává. Odjížděl ze země plné tradic a hodnot, vracel se mezi mrakodrapy a kapitalismus. Po dvou letech v Japonsku tedy emigroval do Brazílie, kde choval dobytek. Nakonec se zde i oženil s Machii Honoku. V roce 1984 se ale znovu vydal do Japonska a založil Onoda Shizen Juku (Onodova přírodní škola). Tento tábor pro děti, fungující dodnes, má za cíl vštěpovat jim tradiční hodnoty jako čest, spravedlnost a odvaha. Se svou ženou navštívil i Lublang a daroval místní škole 10 000 dolarů. Poručík Hiró Onoda zemřel 16. 1. 2014 v Tokiu ve věku 91 let. Japonský parlament ho uctil minutou ticha a dodnes je ve své rodné zemi tento „poslední samuraj“ oslavován jako hrdina a symbol skromnosti a cti. Na druhou stranu však zůstávají on, jeho dva společníci a 30 mrtvých Filipínců trvalou připomínkou nebezpečí fanatismu a bezohlednosti.