ZPRAVODAJ

Kdo oznamuje lavinové nebezpečí

Kombinace prvního jarního sluníčka a nočního přimrzání se může velmi rychle vyhrotit. Horká služba má teď napilno. V Evropě a většinou i jinde ve světě totiž spadá vydávání informací o lavinovém nebezpečí právě do kompetencí horských služeb. Jejich pracovníci mohou ze všech možných zdrojů sledovat vývoj počasí a zároveň predikovat stupeň ohrožení díky vlastnímu měření přímo v terénu. Než se tedy vydáte kamkoliv na výlet, ověřte si schůdnost tras u příslušné horské služby a na místě dbejte jejích pokynů.

Jak poznat, že hrozí lavina?

Lavinoví experti sledují předpověď a zkoumají složení sněhové pokrývky. Tak kupříkladu teď na jaře vědí, že díky sluníčku, které se přes den opírá o svahy, může sníh zvlhnout a ztěžknout. A na místě si ověří, jak moc je sněhová pokrývka provlhlá, což je pro riziko vzniku laviny rozhodující.

To bychom měli ale jen jarní situaci. Takových typických situací a identifikačních postupů existuje celá řádka a učí se je jak záchranáři, tak laici – milovníci horských zimních výletů i extrémních sportů. Existuje také tzv. Pět typů lavinových problémů definovaných Evropskou službou varování před lavinami (EAWS). Je to nový sníh, navátý sníh, starý sníh, mokrý sníh a klouzavé laviny. Jakožto lavinoví neprofesionálové se ale nebudeme zabývat detaily jednotlivých modelů a přejdeme rovnou k výstrahám, které nás zajímají nejvíc – ke stupňům a barvám lavinového nebezpečí. Naučte se je rozpoznávat, podobně jako v létě vlajky na pláži.

Příroda vs. člověk

Z výše uvedeného je patrné, že při lavinách hraje roli nejen příroda, ale také člověk. Proto také v popisu lavinových výstrah vidíme termíny jako „samovolné laviny” a „laviny při zatížení”. Zatížení může samozřejmě způsobit cokoliv, ale v mnoha případech jsou to lyžaři a skialpinisté, kteří se pohybují ve volném terénu, nebo také horolezci. A právě tito lidé jsou pak proti síle sněhu takřka bezmocní.

Samozřejmě je lepší se do rizikových situací vůbec nedostávat. Přesto přikládáme pár „babských rad”, co dělat v lavině. Říká se například, že má člověk co nejdéle „plavat”, pak se stočit do klubíčka a dát ruku před pusu, aby měl alespoň malou šanci na vzduchovou kapsu. Pod sněhem se pak nesnažte příliš vyčerpávat, ale odplivněte si, abyste věděli, kde je nahoře a dole a zkuste začít hrabat. Ale to je všechno hooodně diskutabilní. Berte to, prosíme, s rezervou a spíš se držte svaté trojice (viz níže) a také základní rady – nikdy neztrácet naději!

Největší lavina světa.
Její osud zpečetilo moře

U nás hrozí laviny pouze v Krkonoších a Jeseníkách. Naši sousedé mají zase Tatry nebo Alpy. To však stále není nic proti takovým velehorám, jako jsou Andy. Právě v nich byli lidé svědky největší laviny, jakou svět kdy poznal. Bohužel. Stalo se to 10. ledna roku 1962 na peruánské hoře Huascarán (6 768 m). V noci se tu utrhl velký kus ledovce a bral s sebou celé vesnice. Za necelých 7 minut bylo po všem. V údolí ležela dvanáct metrů vysoká a šest milionů tun těžká masa sněhu, ledu a bláta.

Ale to není všechno. 31. května 1970 se z této hory sesula další lavina. A tentokrát ještě ničivější než první. Uvolněný ledovec měřil několik kilometrů a rychlostí 200 km/h smetl města Yungay a Huaraz a spoustu dalších vesnic. O život přišly desetitisíce Peruánců, nemluvě o zvířatech a statisících zraněných. Mezi nimi i 14 Čechoslováků. A příčina tohoto neštěstí? Podmořské zemětřesení.

„Do volného terénu na horách nevyrážejte bez tzv. svaté trojice – lavinového vyhledávače, sondy a lopaty.”