ZPRAVODAJ

Chaos na konci války

Na začátku května 1945 již bylo v Evropě všem jasné, že válka rychle spěje ke svému konci. Adolf Hitler a Benito Mussolini byli po smrti, Američané se blížili k Plzni a Rudá armáda postupovala do centra Berlína. Přesto ale Němci v některých částech Německa a také v Čechách kladli zuřivý odpor. Většinou se jednalo buď o fanatické jednotky SS nebo o prosté vojáky snažící se za každou cenu probít k Američanům. Zajetí západními spojenci totiž obvykle znamenalo jen krátké zadržení a kontrolu osobních dokladů, zatímco zajatci z východní fronty často putovali rovnou do pracovních táborů kdesi za Uralem. Uvádí se, že ze tří milionů zajatců asi třetina v Sovětském svazu zahynula. Oficiální konec druhé světové války v Evropě přinesla až smlouva o bezpodmínečné kapitulaci Německa, podepsaná 7. května v Remeši (s platností od 8. května). O den později pak byla kapitulace podepsána ještě jednou v Berlíně s větší pompou. Za Německo podepsal kapitulaci generál Alfred Jodl z pověření admirála Karla Dönitze, který byl Hitlerovým nástupcem. Jodl byl po válce odsouzen k smrti a popraven, zatímco Dönitz strávil deset let za mřížemi (oba byli členy NSDAP). Boje ale podpisem smlouvy neskončily.

Zoufalý ústup od Prahy

Posledním evropským hlavním městem pod německou kontrolou byla Praha, do které vstoupila Rudá armáda teprve 9. května ráno. Většina německých vojáků už ale byla tou dobou dávno pryč (především zásluhou pražského povstání) a neuspořádané houfy jednotek wehrmachtu a SS vesměs zmateně ustupovaly směrem na jihozápad. Postupně byli doháněni Sověty a zajímáni, přičemž stejný osud nakonec čekal i ty, kterým se opravdu podařilo dosáhnout amerických linií. Součástí kapitulačních dohod totiž bylo uzavření demarkačních linií (tedy zákaz braní zajatců z „druhé strany“), které si vymínili Sověti. V této situaci se začal psát příběh naprosto zbytečné bitvy, které byla posledním větším střetnutím druhé světové války v Evropě.

Poslední německá kapitulace

V tu chvíli se již ale ke Slivici blížili sovětští vojáci, kteří ihned začali Němce odstřelovat z děl a kaťuší. V této palbě prý padlo asi tisíc Němců, ale tento údaj může být nadsazený. Poté nastoupila do útoku pěchota. Poslední boje zblízka se odehrály 12. května brzy ráno, poté už obklíčení Němci neměli sílu klást odpor a v bezvýchodném postavení se nakonec rozhodli vzdát. Generál Pückler podepsal v nedalekém rakovnickém mlýně kapitulaci do rukou sovětského generálmajora Serjogina a amerického plukovníka Allisona. Pückler se poté odebral zpět ke svým vojákům a zastřelil se. Spolu s ním spáchali sebevraždu (nebo byli zastřeleni) i jeho sekretářka se svou malou dcerou. Tak skončilo zatím poslední válečné střetnutí na českém území. Někteří Němci se ještě snažili na vlastní pěst utéct, ale drtivou většinu z nich v lesích pobili nebo zajali místní partyzáni.

Roku 1970 byl na kopci mezi Slivicí a Milínem postaven Památník vítězství, který připomíná nejen definitivní porážku nacismu, ale i zcela zbytečnou bitvu, způsobenou především neústupností německého velitele, ve které zahynuly desítky partyzánů a Sovětů a stovky Němců.

Obrázek: Památník vítezství u Slivice.