Upravit stránku
Dne 12. listopadu roku 1944 se v brzkých hodinách vzneslo nad Anglii celkem 32 bombardérů britské RAF (Royal Air Force), jejich úkolem bylo zlikvidovat jednu z největších hrozeb, která ohrožovala vitální dopravu válečného materiálu a mužů na Anglické ostrovy. Jednalo se o bitevní loď Tirpitz, chloubu nacistického námořnictva a do nástupu Japonských bitevních lodí Jamato a Mushashi to byla největší bitevní lodi na světě. Všechny bombardéry byly upraveny pro nošení nových průrazných bomb Tallboy a jejich zaměřovače byly vylepšeny nejnovějším automatickým stabilizátorem, který byl, pokud byly bomby shozeny ze správné výšky, téměř naprosto přesný.
Byl to již 9. pokus Britského královského letectva o potopení Tirpitze a celkem 25. útok britských sil, včetně pokusů o zničení za pomoci trpasličích ponorek nebo min shozených námořním letectvem. Loď byla již několikrát zasažena bombami, avšak její silně pancéřovaná paluba byla schopna výbuchům odolat, a proto byly nasazeny 5,4 tun těžké, průrazné pumy Tallboy, které byly obvykle používány na likvidaci bunkrů a podzemních komplexů.

V 09:30 začaly všechny bombardéry typu Lancaster stoupat na bombardovací letovou hladinu nad Norskem, přičemž odhalily svojí přesnou polohu německým radarům. Stíhače nacistického Německa byly umístěny na ideálním místě pro pronásledování, na nedalekém letišti v Barduflossu, ale do bojů nakonec nezasáhly.

Britský útok vedl velitel peruti Willy Tait:

„Loď byla černý tvar, jasně viditelný v čistých vodách fjordu, obklopená zasněženými vrcholky hor, které růžově zářily v nízkém Arktickém slunci. Z velkého komínu lodi stoupal jasně viditelný kouř.

Když byly naše síly zhruba deset mil od cíle, mírumilovná scéna se náhle změnila. Loď zahájila mohutnou protiletadlovou palbu z hlavní baterie a všude kolem nás rozkvetly oranžovo-hnědé obláčky smrtících střepin. Záblesky a kouř z jejich kanónů vždy loď na chvíli zakryly a pak se rozpustily ve větru.“

V 09:41 první z 29 bomb Tallboy opustila pumovnici Lancasteru ve výšce 4.300 m a akcelerovala směrem k cíli téměř rychlostí zvuku (1.210 km/h) pro maximální poškození při dopadu. O osm minut později bylo po všem.

Jedna z 5,4 tunových bomb zasáhla Tirpitz do středu trupu, druhá  zlikvidovala bok a třetí prorazila záď. Potvrzené byly také dva blízké výbuchy, které pravděpodobně samy o sobě musely způsobit masivní poškození pod čarou ponoru a poničit pískové zábrany, které měly zabránit převržení lodi.

Poslední velká námořní hrozba pro arktické konvoje byla konečně zlikvidována. Zhruba tisíc námořníků bylo uvězněno v podpalubí, odsouzeno k chladnému, vodnímu hrobu.

Poslední letoun, který opustil bojiště, byl speciální Lancaster 463 letky RAAF pilotovaný poručíkem Brucem Buckhamem, vybavený nahrávacím zařízením. Navzdory husté palbě z protiletadlových baterií umístěných na břehu vydržely a zaznamenaly poslední okamžiky lodi poté, co přestala pálit.

„Létali jsme kolem lodi, a v tichosti a pokoře sledovali ohromný hřibovitý mrak kouře z lodi, který rozkvetl do výšky několika tisíc stop.

Na palubě probíhaly menší exploze a na boku lodi byla ohromná díra, kde bomba doslova vytrhla kus celé sekce. Byli jsme v blízkosti lodi zhruba 30 minut a pak jsme se rozhodli, že jsme viděli již dost a otočili to směrem domů.

Zhruba v té chvíli se náš zadní střelec, Eric Giersch, ozval: Myslím, že se loď převrací. Obrátil jsem to směrem k přístavu, abych se na to podíval zblízka. Tentokrát jsme letěli zhruba v 15 metrech a sledovali, jak se Tirpitz pomalu a elegantně obrací kýlem vzhůru.

Viděli jsme, jak němečtí námořníci plavou, skáčou z lodi a potápí se, když se náklon přiblížil 85° a paluba lodi se pozvolna ztrácela v chladných vodách Tromského fjordu. Nejméně 60 mužů bylo na boku lodi, když jsme nad ní naposledy přelétali.

To byly poslední zahlédnuté záblesky, když jsme odlétali z fjordu a domů přes Severní moře. Po 14 hodinách dlouhého letu jsme přistáli na letišti ve Waddingtonu, kde jsme podali hlášení vice maršálovi Siru Ralphu Cochranovi. Když se nás zeptal, jak to proběhlo odpověděl jsem jasně: Tentokrát se už nemusíme vracet pane, Tirpitz šel ke dnu.“

Další články

Je libo čaj v tanku?

Je libo čaj v tanku?

Na světě je málo věcí více britských než je čaj, ačkoli tradice jeho vaření pochází původně z Portugalska, kde se vařily listy z jižní Asie. Celá kultura vaření čaje...
Doolittlův nálet aneb

Doolittlův nálet aneb "pomsta" za Pearl Harbor

Dne 18. dubna roku 1942 došlo k téměř "zázračnému" náletu proti japonskému ostrovu Honšú. Jeho název je odvozený ze jména člověka, který stál prakticky za celým plánováním,...
Druhoválečný letoun vyzvednut ze dna jezera

Druhoválečný letoun vyzvednut ze dna jezera

Potápeči Ruského námořnictva nedávno na dně arktického jezera našli a vyzvedli stíhače z Druhé světové války. Tento konkrétní letoun byl jeden z tisíců, které byly dodány do...
Amerika to s hypersonickou municí myslí vážně

Amerika to s hypersonickou municí myslí vážně

Američtí představitelé letectva podnikli kroky (urychlené pravěpodobně díky úspěchům Číny a Ruska) k vývoji a získání nové hypersonické rakety země-vzduch, která by dokázala...
Nahoru