ZPRAVODAJ

Bouřlivé mládí budoucího trosečníka

Alexandr Selkirk se narodil roku 1676 jako sedmý syn ševce ze skotského města Lower Largo. Již od mládí se projevovala jeho cholerická povaha. Dochoval se úřední zápis z roku 1695, ze kterého vyplývá, že Selkirk byl povolán před církevní radu, aby vysvětlil své nevhodné chování v kostele. Devatenáctiletý mladík ale trestu unikl tak, že se nechal v místním přístavu najmout na loď plující do Ameriky. Ze svých cest se sice po šesti letech vrátil domů, rodina ho ale rozhodně nepřivítala s otevřenou náručí. Mladší bratr Andrew mu dokonce jednoho dne schválně podal placatku, ve které ale byla místo alkoholu slaná voda. To horkokrevného Selkirka vytočilo natolik, že popadl hůl a nebohého bratra zbil. Po pokusu ostatních členů rodiny zasáhnout napadl i svého otce, druhého bratra a švagrovou. Po tomto incidentu mu ale nezbylo nic jiného, než se veřejně kát a následně opět odejít. Roku 1703 se tak nechal najmout slavným britským korzárem Williamem Dapierem (korzár byl v podstatě legální pirát přepadávající nepřátele své země).

Vysazen na pustém ostrově

Dapierovo loďstvo se skládalo jen ze dvou malých lodí, větší Saint George a menší Cinque Ports. Právě na Cinque Ports sloužil Selkirk jako navigátor (lodivod), což značí, že musel být inteligentní a poměrně zkušený. Kapitánem této lodi byl teprve dvacetiletý Thomas Stradling, se kterým ale Selkirk příliš nevycházel a považoval ho za arogantního. Obě lodě vypluly v březnu roku 1704 do Jižní Ameriky, neboť právě vypukla válka o Španělské dědictví a otevírala se tak možnost napadnout bohaté španělské kolonie v Jižní Americe. Dampierovi se ale příliš nedařilo a lodě se proto u Jižní Ameriky rozdělily, aby každá loupila na vlastní pěst. Ani Stradling ale nebyl příliš úspěšný, takže po neúspěšném přepadení francouzské lodě (Francie byla spojencem Španělska) se rozhodl zakotvit u pustého ostrova Juana Fernandese, který leží západně od Chile. Tento vulkanický ostrov o velikosti asi 50 km² se dnes jmenuje ostrov Robinsona Crusoe, ale nepředbíhejme. Posádka Cinque Ports zde strávila asi měsíc, během kterého se snažila dát loď trochu do kupy. Po provedení nezbytných oprav vydal kapitán rozkaz k odplutí. Proti tomu protestoval právě Alexandr Selkirk, který měl takovou plavbu dokonce označit za sebevraždu. Po prudké hádce se Stradling rozzuřil a rozhodl se udělat ze svého navigátora exemplární případ a nechat ho napospas svému osudu na pustém ostrově.

Čtyři roky samoty

Trosečníkova (či spíše trestancova) situace ale nebyla tak špatná, jak se může zdát. Kapitán se totiž rozhodl nechat mu deky na spaní, mušketu, pistoli, střelný prach, sekeru, nůž, navigační nástroje, hrnec na vaření jídla, dvě libry tabáku, trochu sýra a džemu, lahev rumu a bibli. O tom, co se dělo dál, víme jen ze Selkirkova pozdějšího vyprávění. Po několika měsících marného čekání na záchranu trosečník propadl depresi a měl se dokonce pokusit o sebevraždu. K překonání zoufalství mu prý pomohla hlavně četba z bible a zpěv. Ze začátku pobýval na pobřeží, později se ale přesunul do vnitrozemí ostrova, kde si postavil dvě chýše. Selkirk se dokázal na ostrově poměrně rychle aklimatizovat. Pomocí pazourku se mu podařilo rozdělat oheň, takže netrpěl zimou a mohl si vařit jídlo. Na ostrově navíc žily divoké kozy, které chytal a získával od nich mléko a maso. Kromě toho se jeho jídelníček skládal především z divokých tuřínů, korýšů a ryb. Po nějaké době se mu rozpadly jeho původní šaty, ale on si dokázal vyrobit nové z kůží ulovených koz. Díky vhodné poloze ostrova také nemusel čelit tuhé zimě ani extrémním srážkám.

Záchrana a zbytek života

Během Selkirkova pobytu se dvakrát stalo, že spatřil na obzoru loď. Jednalo se ale o lodě plující pod vlajkou Španělska, takže v případě svého objevení by jako anglický korzár pravděpodobně putoval do argentinských dolů. Jedna z těchto lodí dokonce u ostrova i nakrátko zakotvila, ale Selkirkovi se podařilo ukrýt. Až napotřetí se na něj usmálo štěstí, neboť u ostrova se 2. února 1709 objevila korzárská loď Duke vedená Woodesem Rogersem. Selkirk byl nakonec po čtyřech letech a čtyřech měsících zachráněn. Ke svému překvapení zjistil, že navigátorem na lodi Duke není nikdo jiný než jeho bývalý zaměstnavatel William Dampier, který přišel o svou loď. Od něho se Selkirk dozvěděl, že jeho protest proti rozhodnutí kapitána Stradlinga byl zcela oprávněný, neboť Cinque Ports se nedlouho po odplutí od ostrova potopila a několik přeživších (včetně kapitána) bylo zajato Španěly a uvězněno.

Kapitán Rogers si zachráněného Skota rychle oblíbil a nabídl mu důstojnickou pozici na své lodi. Selkirk tak strávil další dva roky na moři a navštívil i Indii nebo Mys Dobré naděje. Do Anglie se Selkirk nakonec vrátil v říjnu roku 1711 po osmileté nepřítomnosti. Nějakou dobu strávil ve svém rodném městě a později se i oženil, přesto se ale nedokázal vyhnout některým svým zlozvykům a opět propadl alkoholu. V listopadu 1720 se rozhodl vrátit na moře a nechal se najmout jako první důstojník na loď královského námořnictva HMS Weymouth. Po krátké plavbě se ale u břehů Afriky nakazil neznámou nemocí a 13. prosince zemřel ve svých 44 letech. Stejně jako ostatní zemřelí námořníci byl Alexandr Selkirk pohřben do moře.

Wikipedia: Kniha Život a dobrodružství Alexandra Selkirka, skutečného
Robinsona Crusoe, která vyšla roku 1835.