Krásná, inteligentní a smrtící. Tak by se dala popsat sovětská sniperka s hezkým jménem, Roza Šanina, která bojovala ve Velké vlastenecké válce a měla v ní 59 potvrzených zabití, včetně 12, které "získala" v bitvě o Vilnius.
Její příběh v armádě začíná podobně, jako u mnoha jiných Sovětů v té době. Do války a k armádě šla dobrovolně poté, co jí v roce 1941 zabili bratra a její volbou byli ostrostřelci na frontové linii. Již od začátku byly její střelecké schopnosti chváleny jejími nadřízenými, dokázala naprosto přesně zasahovat nepřátele na dlouhé vzdálenosti a nebyli jí cizí ani takzvaná "dvojčata", což byli dva zastřelení nepřátelé rychle za sebou.
Díky její kráse si jí všímaly i zahraniční noviny, kupříkladu v Kanadě byla v roce 1944 označena jako "neviděná hrůza východního Pruska" (the unseen terror of East Prussia). Jako první odstřelovačka v armádě obdržela "Řád slávy". Dle hlášení majora Degtyareva (velícího 1138. regimentu), který ji na toto ocenění navrhl, zabila Roza mezi 6. a 11. dubnem hned 13 nepřátelských vojáků, zatímco její pozice byla odstřelována dělostřelectvem a neustálou palbou kulometů. V květnu 1944 už měla na kontě 17 potvrzených zabití a doprovázela ji pověst spolehlivého, obětavého a odvážného vojáka. I díky této pověsti byla její fotografie na přední straně červnového výtisku sovětských novin Unichtozhim Vraga.
Když byla zahájena operace Bagration, která patřila mezi největší sovětské ofenzivy během celé války, bylo rozhodnuto, že všechny odstřelovačky by měly být staženy z fronty. Většina z nich navzdory rozkazu stejně pokračovala v podpoře postupující pěchoty a nejinak to bylo i u Rozy, která se potřebné povolení snažila vyžádat u velení. Ačkoli byla její žádost zamítnuta, rozkazu neuposlechla. Později jí bylo umožněno na frontu odejít, aniž by musela čelit vojenskému soudu.
Němci se, tváří v tvář masivní ofenzivě, snažili zabránit Sovětům v postupu za každou cenu. V deníku, který si Šanina vedla, bylo kupříkladu 16. ledna 1945 napsáno, že navzdory tomu, že by si přála být na bezpečnějším místě, nějaká neznámá síla ji táhne přímo do předních linií. V ten samý den si ještě zaznamenala, že se nebojí, a že dokonce souhlasila s případným bojem na blízko. Další den byl zápis podstatně temnější... Předpokládala totiž, že bude pravděpodobně zabita poté, co z jejího oddílu, který původně čítal 78 mužů, přežilo jen 6. Její poslední zápis popisoval, že německá dělostřelecká palba byla tak intenzivní, že sovětská pěchota, včetně ní, nacházela bezpečnější úkryt pouze v samohybných kanónech.
27. ledna 1945 byla Šanina vážně zraněna během krytí zraněného dělostřeleckého důstojníka. Nalezli ji s hrudníkem roztrženým šrapnelem z dělostřeleckého granátu. Navzdory všem pokusům o její záchranu, Roza zemřela následující den a byla pohřbena poblíž dnešní vesnice Telmanovka. Bylo jí necelých 21 let. Později byly její ostatky se vší slávou přesunuty do města Znamensk. Je po ní pojmenováno několik ulic ve velkých městech a ve vesnici Yedma můžete najít muzeum, které připomíná její památku.
