Vláda Spojených států během Studené války na Maršalových ostrovech provedla celkem 67 testů. Ostrovy byly "demolovány" nukleárními a následně termonukleárními zbraněmi, mezi které spadal i nechvalně proslulý test Castle Bravo. Při něm explodovala desetitunová vodíková bomba s výbušným ekvivalentem 15 megatun TNT. Pro srovnání, hirošimská bomba byla ekvivalentem 15 kilotun TNT.
Testy jako byl Castle Bravo způsobily ohromnou radioaktivní kontaminaci písku, půdy a objektů v okolí. Většina zamořeného materiálu z ostrovů byla po jednom z testů shromážděna a vysypána do stometrového kráteru.
Kupole obsahuje 84.000 kubických metrů kontaminované půdy a cca 4.500 kubických metrů kontaminovaných sutin. V roce 1980 byla nad kráterem postavena již zmiňovaná, 46 cm tlustá betonová kupole, která všechen odpad uzavřela před okolním světem.
Kupole nikdy nebyla myšlená jako permanentní a podle posledních zpráv mořská voda již pronikla dovnitř. Pokud se hladina moří díky globálnímu oteplování zvedne, Pacifik brzy dosáhne až ke stavbě samotné.
Není úplně jasné, jak se tento problém vyřeší. Kupole spadá pod jurisdikci vlády Maršalových ostrovů a dohoda z roku 1979 mezi vládou Ostrovů a vládou americkou říká, že Amerika není zodpovědná za jakékoli problémy, které by mohly vyvstat ze starých jaderných experimentů. Problémem je, že Maršalovy ostrovy jsou chudým státem, který rozhodně nemá ani prostředky a ani finance na to, aby potíže s kupolí vyřešily přesunem kontaminovaného obsahu do nové lokace.
Ačkoli Amerika není povinna podle smlouvy nijak ostrovům pomáhat, je jasné, že pokud kupole praskne, z ekologické katastrofy budou obviněny právě Spojené státy.
