ZPRAVODAJ

5 zásad pobytu v přírodě

1. Co si přinesete, to si odneste

Jedno z nejzásadnějších pravidel. Platí nejen při výpravách do vesmíru nebo na Antarktidu, kde je „odpadové hospodářství” dokonce i součástí mezinárodních smluv. Na treku se nemusíme řídit zrovna Madridským protokolem, ale selský rozum nás nabádá nenechat za sebou žádné odpadky. Jak prosté. 

Můžeme diskutovat o tom, jak dlouho se rozkládají odpadky (například žvýkačky okolo 50 let, plechovky zhruba 15 let a odhozené baterie překvapí další generace ještě za 500 let). Mnohem efektivnější jsou však obrázky nebohých zvířat uvězněných v hrdlech lahví nebo poraněných o otevřené konzervy. Nemluvě o tom, jak skončí pod koly aut, když se vydají přes silnici za vůní odhozeného jídla (které se přece za pár dní rozloží, tak komu by uškodil jeden ohryzek). Představa to není příjemná, ale účinná při nabádání k ohleduplnosti.

2. Respektujte řád chráněných oblastí

Každý národní park, oblast, rezervace a památka má svůj řád. Pravidla se tu liší podle typu chráněné zóny, ale obecně nesmíme chodit mimo vyznačené cesty, jezdit sem auty, tábořit mimo místa k tomu vyhrazená, sbírat rostliny, chytat živočichy atd. To vše, abychom zachovali tamní ekologickou jedinečnost a biodiverzitu.

A proč se například nesmíme pohybovat mimo značené stezky? Protože chceme mít na světě ještě pár míst, kam lidská noha nevkročila. Co noha! Světe div se, i příroda má ráda ticho, tmu a čistý vzduch. Tak jako my, když si tam jezdíme odpočinout. A také proto, že i fauna a flóra potřebují k životu klid. Typicky hmyz, který se vlivem umělého osvětlení stává až příliš snadnou kořistí. Nebo ptáci a netopýři, kteří se k smrti vyčerpávají oblétáním rušných oblastí. A jiná zvířata, která jsou kvůli podráždění náchylnější k nemocem a snižuje se jejich šance na rozmnožování a přežití mláďat.

3. Táboření a rozdělávání ohňů jen na povolení

V přírodě je spousta míst, na kterých můžete legálně tábořit a nocovat. Však se jim také budeme věnovat v jednom z příštích článků. Pro tentokrát si ale řekneme, jaké jsou zásady rozdělávání ohňů. A pomineme v tuto chvíli fakt, že nikdy nesmíme rozdělávat oheň (nebo kouřit) tam, kde je to výslovně zakázané, nebo pokud je kvůli nadměrnému suchu vydán celostátní/regionální zákaz. Oheň rozděláváme:

• vždy minimálně 50 metrů od okraje lesa
• v dostatečné vzdálenosti od čehokoliv hořlavého (vysoká tráva apod.)
• pouze na vyhrazených tábořištích (je-li to zapsáno v místních pravidlech)
• obložený kameny, pískem, ve vyhloubené díře apod.
• s pomocí suchých větví a klacků – jen těch, které najdeme na zemi
• bez použití benzínu, nafty, lihu a jiných látek, které se snadno vymknou kontrole
• jen tak velký, abychom ho dokázali zvládnout a nikdy ho nenecháme bez dozoru

A při zhášení musíme být stejně opatrní. Tábořiště opustíme až poté, co ho prolijeme vodou nebo důkladně zasypeme zeminou. Zvláště jehličnaté lesy s hrabankou jsou náchylné na opětovné zahoření.

4. Pečujte o vodu a její okolí

Opět se k tomu vracíme – co si do přírody přineseme, to si také odneseme. A to platí i pro „tekuté” materiály, které voda rádoby spláchne a nikdo nic nepozná. Nebo snad ne? Pozor! Příroda není toaleta. Cokoliv, co do ní přirozeně nepatří, může katastrofálně ohrozit život v řece. Oleje, chemikálie, baterie...

Už jste slyšeli o tzv. efektu motýlích křídel? Na jednom místě mávne motýl křídly a na druhém to způsobí hurikán. Tak k tomu bychom přirovnali jakékoliv znečišťování řek a potoků. Vy jste možná jen jedna skupinka trampů, ale podél řeky jich bude daleko víc (kolikrát je to jak na „Václaváku”), a kdyby všichni bezstarostně vylévali nečistoty do vody, myli v ní své mastné hrnce, čistili vybavení atd., rázem bychom měli po křišťálově čistých studánkách a průzračných horských bystřinách. A stejně tak nechceme podél řeky vídat ryby uvězněné v plastových taškách nebo ptáky zamotané do rybářských vlasců.

5. Netrhejte rostliny a neplašte zvířata

Už jsme zmínili trampy, vodáky, rybáře, ještě nám zbývají houbaři a náš český národní sport – houbařina. Snažme se při ní neničit houby, které nejíme nebo neznáme, a především podhoubí. Stromy by bez něho nepřežily a les by zaplavilo obrovské množství organického „odpadu”. Jsou to právě houby, které rozkládají všechny zbytky odumřelých rostlin. Bez nich by odpad dosahoval až do korun stromů a všechno živé by se pohřbilo a zadusilo.

Snažme se také neplašit zvířata například tím, že necháme volně pobíhat své psy. Pes samozřejmě do lesa smí, a dokonce ho můžete mít bez vodítka, vždy ale na dohled a na povel. Jinak budete mít u myslivců zle. A ještě větší zlo můžete způsobit zvířatům. Slušnost a tolerance by měla platit hlavně vůči nim.