ZPRAVODAJ

Roku 1943 se spojenecká vojska připravovala na první vylodění na evropské půdě. Jako cíl invaze byla vybrána Sicílie, která by po dobytí posloužila jako výborná základna pro útok na samotnou Itálii. Operace Husky, jak byla invaze nazvána, byla samozřejmě držena v přísném utajení. Základem úspěchu invaze byla slabá obrana ostrova, takže spojenecké tajné služby se všemožně snažily pomocí dezinformací přesvědčit Němce o tom, že skutečná invaze bude namířená do Řecka. Právě v této atmosféře schválila britská tajná služba známá jako MI6 nekonvenční operaci Mincemeat.

Kořeny této operace sahají do roku 1939, kdy velitel námořní zpravodajské služby admirál John Godfrey vydal takzvané Pstruží memorandum (Trout memo). Toto memorandum pojednává o 54 způsobech klamání nepřátel, které přirovnává ke pstruhům. Zajímavé je, že za skutečného autora tohoto textu se dnes považuje Ian Fleming, který později proslul jako autor knih o Jamesi Bondovi. Číslo 29 tohoto „dezinformačního manuálu“ navrhuje použít jako zdroj dezinformací mrtvolu s nastrčenými falešnými dokumenty. Takový nápad se může zdát jako zápletka z detektivní literatury, ale přesto se ho na podzim 1942 plukovník Charles Cholmondeley z MI5 rozhodl zrealizovat. Jeho první plán byl odmítnut jako sice potenciální, ale zatím neproveditelný. Cholmondeley byl proto spolu s důstojníkem námořní zpravodajské služby Ewenem Montaguem pověřen dalším rozpracováním plánu. 

Oba muži si padli do oka a společně vypracovali nový plán. Cílem operace bylo vypuštění mrtvoly s falešnými tajnými dokumenty u španělského pobřeží. Vše mělo být pečlivě zaranžováno tak, aby se zdálo, že mrtvým je major britské armády, který zahynul během leteckého neštěstí. Španělsko bylo vybráno z toho důvodu, že kolem něj opravdu vedly britské letecké trasy do Afriky a jako neutrální země mělo zajistit uvěřitelnost. Cholmondeley a Montagu kalkulovali s tím, že španělské úřady tajně předají získané informace Němcům. Operace byla pojmenovaná Mincemeat. Toto jméno vybral Cholmondeley náhodně ze seznamu volných jmen pro námořní operace. 

Wikimedia Commons: Mincemeat je ovocno-masová směs,
která se používá jako náplň do koláčů. Jméno bylo vybráno náhodně
a nemá žádnou souvislost s operací.

Poslední, co bylo potřeba pro schválení a následné provedení operace, byla již zmíněná mrtvola. Kromě morálních problémů museli zpravodajci vyřešit i samotné získání mrtvoly, což se ukázalo být i během války velkým problémem. Vhodné tělo se jim s pomocí místního patologa povedlo najít až 28. ledna 1943 v jedné z londýnských nemocnic. O identitě mrtvého se dodnes vedou spory, ale většina historiků tvrdí, že se jednalo o Glyndwra Michaela, velšského bezdomovce a tuláka, který se otrávil jedem na krysy. Tělo bylo proto zabaveno a uloženo do chladničky. Samotnou přípravu těla pak zpravodajci konzultovali s předním britským patologem sirem Bernardem Spilsburym. 

Cholmondeley a Montagu samozřejmě museli také vytvořit fiktivního důstojníka. Vybrali pro něj poměrně běžné jméno William Martin. Martin měl být kapitánem britského námořnictva, kterého dočasně povýšili na majora.  Glyndwr Michael nebyl příliš fyzicky silný, takže fiktivní Martin se stal štábním důstojníkem. Hodnost majora byla vybrána, protože byla dost nízká na to, aby Martin nebyl moc známý, ale zároveň dost vysoká pro nakládání s tajnými dokumenty. Jeho jméno bylo zaneseno do oficiálních záznamů, a to včetně archivních. Při tvorbě identity Martina ale zpravodajci zašli ještě dál a vytvořili sadu osobních předmětů, které měly být nalezeny spolu s tělem. Kromě běžných předmětů přidali i fotografii Martinovy snoubenky Pam (která samozřejmě neexistovala), dopisy od ní a Martinova otce, lístky do divadla a účty za snubní prsten a oblečení. To vše jen proto, aby byla celá operace uvěřitelná. 

Operace Mincemeat byla schválena a naplánovaná na duben. Zbývalo již jen vytvořit ony přísně tajné dokumenty, které měly skončit v německých rukou. Byly proto napsány další dva falešné dopisy. Jeden byl určen pro britského velitele v Africe a informoval ho o definitivním výběru Řecka za cíl invaze. V dopise také byla popsána zastírací operace poblíž Sicílie. Druhý dopis už měl především jen dodat na autentičnosti: Martinův nadřízený ho v něm popisoval jako odborníka na vyloďovací operace. Součástí poněkud osobního dopisu byl ale i vtip o sardinkách, což mělo přesvědčit paranoidní Němce o tom, že se chystá nějaká akce na Sardinii. Brzy ráno 30. dubna pak byla operace zahájena tím, že ponorka HMS Seraph vypustila „Martinovu“ mrtvolu u španělského pobřeží. Mrtvola byla navlečená do důstojnické uniformy a k ruce měla připoutanou koženou tašku s dokumenty. Pro vypuštění bylo vybráno pobřeží u města Huelva, které leží západně od Gibraltaru. Tato oblast byla vybrána kvůli silnému přílivu a přítomnosti německého konzula a schopného britského konzula. 

Wikimedia Commons: Ponorka HMS Seraph, která mrtvolu „doručila“ ke španělskému pobřeží

Jen několik hodin po vypuštění byla mrtvola nalezena místním rybářem a předána španělské armádě, která ji identifikovala jako tělo britského důstojníka. Prvního května byla za přítomnosti britského konzula provedena pitva, jejímž závěrem byla smrt utopením. Další den pak bylo tělo s vojenskými poctami pohřbeno pod jménem William Martin. Mezitím proběhlo mezi britským konzulem a Londýnem několik depeší, které však byly schválně poslány v kódech, o kterých Britové věděli, že je Němci již prolomili. V jedné z depeší instruovala vláda konzula (který ve skutečnosti o všem věděl), aby dokumenty získal za každou cenu. To vedlo velitele Abwehru (německé vojenské rozvědky) admirála Wilhelma Canarise k tomu, aby osobně donutil Španěly k poskytnutí fotokopií dopisů. Ironií osudu je, že sám Canaris byl tajný antinacista a později byl odhalen a popraven. Britové pokračovali v předstírání, i když už se dokumenty dostaly kam měly, takže ještě v červnu se v novinách The Times objevilo jméno William Martin v seznamu padlých námořníků. Samotné nacistické vedení se nechalo nachytat a výsledkem operace bylo to, že sedm německých divizí bylo přesunuto do Řecka a deset na Balkán a obrana Sardinie byla dvakrát zesílena. Tím byla cesta na Sicílii a později do Itálie volná a operace Mincemeat vstoupila do historie jako jedna z nejúspěšnějších tajných operací.

Wikimedia Commons: Američtí výsadkáři těsně před začátkem invaze na Sicílii.

Zdroje:

https://www.plymouth.ac.uk/discover/what-was-operation-mincemeat 
https://www.iwm.org.uk/history/the-war-on-paper-operation-mincemeat 
https://www.bbc.com/culture/article/20220414-operation-mincemeat-the-incredible-plot-that-tricked-hitler 
https://www.nationalww2museum.org/war/articles/secret-agents-secret-armies-operation-mincemeat 
https://www.denik.cz/ze_sveta/operace-mincemeat-mrtve-telo-spion-invaze-druha-svetova-valka-dezinformacni-akce.html 
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Mincemeat 

Zdroj obrázků: Wikimedia Commons (public domain)