Skutečné poškození ale pocházelo z radiace. Kromě podobného zásahu radiace, jaká byla při testu „Able“, byly lodě zality extrémně kontaminovanou vodou a troskami, které šly odstranit jen velmi složitě. Lodě musely být prakticky „oholeny“ až na holý kov, aby se úroveň radiace alespoň o něco snížila. Posádky plnící tento úkol byly kontaminované také. Po krátkém výzkumu byly lodě potopeny daleko od pobřeží, příliš nebezpečné pro další využití.
Americké námořnictvo rozhodně nebylo v průběhu testu připraveno na nebezpečí prakticky permanentní kontaminace radioaktivitou, které předvedl test Baker. Bomby v Hirošimě a Nagassaki explodovaly ve vzduchu, tudíž jejich znečištění radiací bylo podstatně menší než u podmořské/podzemní exploze jako u typu Baker, při které je vymrštěno do vzduchu ohromné množství radioaktivních částic, které může vítr zanést na značné vzdálenosti.
Testy Able a Baker ukázaly světu, že atomové výbuchy mohou být daleko nebezpečnější než byla předchozí představa a kontaminace může zůstat a zabíjet ještě několik desítek let po výbuchu. Přesto testování a rozvoj daleko silnějších a přesnějších atomových zbraní stále pokračuje…