Jak by mohla vypadat Ruská invaze na Balt?

V únoru roku 2016, vlivná společnost RAND – experti úzce spolupracující s letectvem Spojených států, zveřejnili dokument který varoval, že pokud by se někdy udála ruská invaze do baltských států, Litva i Estonsko by se dokázaly bránit pouze tři dny, než by nepřátelské jednotky dokázaly proniknout do hlavních měst.

To je ale možná podcenění toho, jak rychle by v případě takové situace dokázalo Rusko obsadit tento region, pokud by Kreml měl na své straně moment překvapení díky využití parašutistických jednotek. Litva i Estonsko by pravděpodobně padly během několika hodin.

Jak by se taková invaze vyvinula? Pravděpodobně by začala přívalem raket a vzdušnými údery, které by zlikvidovaly obranu baltských států a po nich by následovala mohutná vzdušná operace paragánů s podporou pozemních jednotek z Kaliningradu. Dříve, než by si NATO uvědomilo, co se doopravdy děje, by bylo po všem.

Nemožné?

Nemožné to zajisté není, pojďme se podívat na čísla. Estonsko mělo v roce 2016 aktivních celkem 5.300 vojáků, Lotyšsko 6.000 a Litva 4.450. To celkem dělá 15.750 mužů. Tato čísla nezahrnují letecký a námořní personál, který ovšem není příliš početný ani u jednoho státu. Dále to samozřejmě nezapočítává ani rezervisty a jednotky NATO, které se v regionu v pravidelných intervalech střídají. Obecně, Estonsko může počítat s 12.000 muži z rezerv a Lotyšsko s 11.300. Každopádně je nepravděpodobné, že tyto jednotky budou k dispozici naráz, zvlášť pokud první útok naruší schopnosti komunikaci napříč státy.

Samotné ruské parašutistické jednotky se skládají ze čtyř divizí a šesti regimentů, což celkem dělá přes 45.000 mužů. Tito vojáci jsou pravděpodobně lépe trénovaní, mají lepší vybavení a mohou alespoň zpočátku počítat se zdrcující převahou ve vzduchu. Ale ani taková mocnost jako je Rusko nemůže vyslat do boje tolik mužů naráz, i kdyby chtěla. Problém je v nedostatku transportních letadel. Podle dostupných informací Rusko momentálně disponuje zhruba 180 malými transportními letadly, 90 středními a zhruba 20 těžkými, což by za ideálních podmínek stačilo na nasazení přibližně poloviny sboru.

Rusko se normálně spoléhá na staré čtyřmotorové letouny Ilyushin Il-76 pro vypouštění parašutistů během cvičení, což ovšem nevylučuje využití i jiných typů letadel při podobné akci. Tyto informace samozřejmě neznamenají, že tomu bude v případě, když by došlo k válce, ale je to jedna z možností. Počítejme tedy, že počet nasazených mužů by byl někde kolem číslovky 12.000.

Dokázalo by Rusko vlastně takovou operaci provést? Rozhodně jsou na to vojáci připravováni. Během cvičení v roce 2015 bylo do pohotovosti uvedeno 10.000 mužů, a ti byli následně na místo určení přepraveni vzduchem, to vše během 24 hodin. V roce 2016 bylo podobných cvičení provedeno nejméně 18, přičemž největšího z nich, v březnu 22.-24., se zúčastnilo více než 30.000 vojáků, 3.800 bojových vozidel a přes 100 různých typů helikoptér a bojových letounů. Dále posádku v Kaliningradu, který by při invazi do Baltu tvořil opěrný bod, tvoří dvě motorizované brigády, jedna brigáda námořní pěchoty a podpůrná dělostřelecká brigáda. I kdyby měly státy Baltu nulové ztráty během úvodního odstřelování, ruská armáda by měla masivní převahu v počtu mužů, vybavení i letecké nadvlády.

Vzdušná převaha je klíčový faktor k úspěšnému překvapivému útoku a tu by mělo Rusko za takovéto situace téměř jistě. Pokud by Finsko a Švédsko, kteří nejsou členy NATO, zůstaly neutrální, přístup k Baltu by byl pro západní mocnosti velice limitován. Studie RAND zároveň předpokládá, že pokud by kupříkladu Švédsko umožnilo využívání svých letišť pro západní letadla, dalo by se předpokládat, že by Rusko neváhalo s odvetným úderem, který by mohl být proveden i s pomocí taktických nukleárních zbraní.

Přes toto všechno je jasné, že rozhodujícím faktorem by byla efektivita prvního úderu, který by mezi jednotkami Baltských států vyvolal zmatek. Pro představu: posádka estonského batalionu, který je umístěn u města Võru je zhruba 80 km od ruské základny v Pskově. Dosah raket 9M528, které jsou používány samohybným raketometem BM-30 Grad, je 89 km, tedy pohodlně v dosahu tohoto smrtícího stroje.

Rozbití obrany, komunikace a klíčové infrastruktury by způsobilo nesmírný tlak na vládu baltských států, které by mohly kapitulovat pouhých několik hodin poté, co by první ruský parašutista seskočil z výsadkového letounu.

Odveta?

Země, která by hned po útoku čelila největšímu dilematu by bylo Polsko. Pokud by během několika prvních hodin Rusko nepřekročilo polské hranice, splnila by Varšavská vláda svoje povinnosti vůči ostatním členům NATO? Zahájila by protiútok? A vůbec, měli by vlastně takový protiútok zahájit a tím riskovat odvetný úder Ruska? Odveta by jistě odstřihla Varšavu od východního plynu a ropy, na kterém Polsko závisí. Tři dny váhání by stačily, aby Ruská armáda upevnila svojí nadvládu nad celým Baltem, posílila obranu na hranicích a připravila se na další kroky.

Může se NATO vyhnout takové katastrofě? Pravděpodobně ano, a to odstrašováním, schopností odvetných úderů a politickou silou. Je takovýhle scénář pouhá politická fikce? Doufejme.

Je nepravděpodobné, že Rusko zaútočí přímo na člena NATO, ale, jak ukazují události posledních let, i nemyslitelné události se mohou stát pravdou a skutečností.