Upravit stránku

Pavlovova malá skupina mužů při obraně jednoho domu zabila více Němců, než kolik jich padlo při obsazování Paříže.

Lt. Gen. Vasily Chuikov

Bitva o Stalingrad je rozhodně nejkrvavější bitva v celé historii lidstva. Během šesti měsíců toho nejšílenějšího boje, jaký si dovedete představit, zemřely přes dva miliony lidí, vojáků i civilistů. To je prakticky celá generace ruských a německých mužů, to je větší číslo, než je např. kombinovaný počet obyvatel Monaka, Bermud, Estonska, Islandu, Mikronésie a Lichtenštejnska… Jako „bonus“ celé město, které bylo proslulé svým průmyslem, bylo zredukováno na hromadu sutin. Navzdory té tragédii a devastaci, uprostřed vypálené země povstal hrdina tak epický, jako byla bitva kolem něho. Tím mužem byl seržant Yakov Pavlov ze 42. regimentu 13. divize, který byl na počátku války pouhým farmářem z neznámé vesnice v Rusku. Jeho schopnost masakrovat Nácky neměla srovnání a jeho hrdinství přispělo ke zvratu na východní frontě.

Muž činu

28. září roku 1942, odpoledne. Seržant Pavlov dobíhal přes sněhem pokryté bojiště k blízké čtyřpatrové budově na okraji ulice Solechnaya, která bývala částí centra města Stalingrad, dokud město ještě nebylo jen kouřící ruina, která se hemžila krysami a Nacisty. Tahle budova nějakým zázračným způsobem vydržela neustálé bombardování, které z okolí nadělo jen trosky. Pavlov střílel ze svého samopalu PPSH a zároveň sprintoval napříč náměstím, náboje ráže 7,92 mu svištěly kolem helmy a německé kulomety redukovaly počet jeho mužů. Když se Pavlov dostal k domu, z jeho třicetičlenné jednotky zůstal jen on a další dva muži. Yakov nijak neváhal, přitiskl záda k cihlám domu, dovnitř vhodil skrze okna dva granáty a pak přeživší Němce zabil nebo vyhnal. Své dva spolubojovníky následně vyslal na zajištění všech pater a jal se ošetřovat zraněné zajatce a civilisty, kteří se nacházeli ve sklepě. Během následující půl hodiny zorganizoval obrannou pozici, ustanovil hlídky, které měly vyhlížet případný protiútok a „malou“ budovu držel pevně v rukou pouhých 200 metrů od Němci ovládané strany řeky Volhy. Jeho rozkazy byly jasné, nenechte Němce dobít budovu! Nenechte je překročit řeku! Bojujte do posledního náboje a posledního muže!

Pevnost kutila Pavlova

Po odražení několika nočních útoků byla Pavlovova jednotka posílena na celých 25 mužů a k dispozici bylo i tucet „civilů“, kteří byli nalezeni v nedalekém bunkru, kde byli do té doby uvězněni. Každý z nich přispěl k přeměně obyčejného obytného domu na smrtící pevnost, která se ježila zbraněmi. Pouhých několik hodin stačilo k odklizení trosek překážejících na přístupových cestách, okolí bylo důkladně zaminováno a dekorováno několika kilometry ostnatých drátů. Každé okno bylo obložené pytli s pískem a zásobeno zbraněmi a municí. Do zdí byly vyřezány díry, do kterých se vešla hlaveň kulometu a stropy byly proděravěny otvory, skrze které muži mohli házet zbraně i náboje z patra do patra. Četa dokonce vykopala tři metry hluboký komunikační zákop k přátelským jednotkám, skrze který měli přísun munice, jídla a léků a skrze který do sklepa budovy „propašovali“ několik protitankových děl. TOHLE byla budova, ve které byste chtěli být v případě jakéhokoli ohrožení.

Proti Pavlovovi stál skvěle vytrénovaný, inteligentní a organizovaný nepřítel, který měl k dispozici všechny myslitelné prostředky na zabíjení, jako byly ruční granáty, automatické zbraně, tanky a podpora letectva. To pro obránce věci kapku komplikovalo… Ovšem, navzdory neustálým útokům, seržant Pavlov stále držel morálku mezi muži na vysoké úrovni a nutil je kopat do nacistických zadků, dokud nějaké byly v dohledu. Opravy budovy byly prováděny za denního světla a noční palba ruských obránců byla tak prudká, že světlo z ní bylo viděl přes půl stalingradského bojiště. Někdo dokonce prohlásil, že to je jako světlo majáků, který znázorňuje odpor proti nacismu. Obranná pozice proto dostala označení „Maják“.

Tak přitvrdíme

Němci posílali do boje jednu vlnu za druhou, ale z nějakého důvodu prostě nedokázali tuhle bandu „desperátů“ vyhnat z budovy. I když se těla v okolí vrstvila jedno na druhé, pozice nemohla být jen tak ignorována, protože to byl hlavní přístup k řece Volze.

Když byla zrovna chvíle odpočinku a Nacisti zrovna neútočili, Pavlov osobně stál na střeše domu s dalekohledem v ruce a vysílal koordináty pro sovětské dělostřelectvo, které nemilosrdně bušilo do německých pozic. V jednu chvíli už toho Němci měli tak po krk, že do boje zavolali tankovou divizi, která se k domu dostala tak blízko, že hlavně tanků procházely okny domu. I tenhle útok ovšem selhal… Pavlov o jejich útoku věděl dopředu, takže vyklidil střední patra a protitanková děla ze sklepa prostřelovala podlahy německých panzerů zespodu. Tanky, které se držely několik metrů od budovy byly zasypány ze střechy, kde sovětští obránci pálili ze svých PTRS protitankových zbraní do méně pancéřovaných vršků tanků. Když Němcům došlo, co to sakra ničí jejich miláčky, bylo už příliš pozdě a nedokázali hlavně tanků zvednout tak vysoko na opětování palby.

Pestrá směs

Držet v šachu sílu německé armády na pár dní byl úctyhodný výkon, ale Pavlov a jeho muži 42. regimentu to zvládli na CELÉ DVA MĚSÍCE!!! Bok po boku zde bojovala pestrá směs etnik vojáků: Rusové, Kazaši, Uzbekové, Ukrajinci, Židé i Mongolové. Všichni spolu sdíleli zranění, vyčerpání a kolem nich se zvolna rozpadala budova pod neustálým bombardováním a palbou ze všeho, co měli zrovna Němci po ruce. Yakov Pavlov prý za celou dobu neztratil svou vtipkující náladu, a i když to byl pouhý seržant, jeho obrana zářila jako příkladný maják pro celou sovětskou armádu.

Zatímco nejbrutálnější bitva Druhé světové války zuřila v okolí a Němci postupovali navzdory bojům o téměř každý dům stále dopředu, Pavlovova „pevnost“ nepadla. Němci, známí pro svůj um vedení války, byli nakonec tak rozzuření, že veškerá taktika šla stranou a boje probíhaly masovými útoky pěchoty na samotný dům. Sověti prý během jednoho takového útoku museli vyběhnout z domu a rozprostřít horu mrtvých Němců, kteří tak překáželi v palebných úhlech.

Vyvrcholení

Muži Yakova Pavlova drželi pozici po neuvěřitelných 59 dní. Ke konci už byla bitva o Stalingrad prakticky rozhodnutá, Pavlov a jiní obránci města drželi město tak dlouho, dokud nedorazila čerstvá sovětská armáda ze Sibiře. Tato armáda obklíčila německou šestou a zničila ji. Obrana Stalingradu se prokázala jako bod zlomu Druhé světové války. Páteř německých vojsk na východě byla zlomena a Němci byli od té doby na neustálém ústupu až k Berlínu. Seržant Yakov Pavlov přežil a bojoval až do konce války a byl přítomen i pádu Berlína. Obdržel také nejvyšší ocenění za statečnost v boji: titul Hrdiny Sovětského svazu a několik menších jako byl řád Lenina, řád Říjnové revoluce a dva řády Rudé hvězdy. Budova, kterou tak hrdinsky bránil stojí dodnes a na jeho počest byla pojmenována Pavlovův dům.

Navzdory tomu všemu, největší důkaz toho jak úžasná byla Pavlovova obrana, vyšel až při kapitulaci německé šesté armády. Na osobní mapě generála Friedricha von Pauluse byla budova obránců zakroužkována červeně, a rukou dopsaná poznámka nesla jedno jediné, výstižné slovo: „Hrad“.

Další články

Je libo čaj v tanku?

Je libo čaj v tanku?

Na světě je málo věcí více britských než je čaj, ačkoli tradice jeho vaření pochází původně z Portugalska, kde se vařily listy z jižní Asie. Celá kultura vaření čaje...
Doolittlův nálet aneb

Doolittlův nálet aneb "pomsta" za Pearl Harbor

Dne 18. dubna roku 1942 došlo k téměř "zázračnému" náletu proti japonskému ostrovu Honšú. Jeho název je odvozený ze jména člověka, který stál prakticky za celým plánováním,...
Druhoválečný letoun vyzvednut ze dna jezera

Druhoválečný letoun vyzvednut ze dna jezera

Potápeči Ruského námořnictva nedávno na dně arktického jezera našli a vyzvedli stíhače z Druhé světové války. Tento konkrétní letoun byl jeden z tisíců, které byly dodány do...
Amerika to s hypersonickou municí myslí vážně

Amerika to s hypersonickou municí myslí vážně

Američtí představitelé letectva podnikli kroky (urychlené pravěpodobně díky úspěchům Číny a Ruska) k vývoji a získání nové hypersonické rakety země-vzduch, která by dokázala...
Nahoru