Muž činu
28. září roku 1942, odpoledne. Seržant Pavlov dobíhal přes sněhem pokryté bojiště k blízké čtyřpatrové budově na okraji ulice Solechnaya, která bývala částí centra města Stalingrad, dokud město ještě nebylo jen kouřící ruina, která se hemžila krysami a Nacisty. Tahle budova nějakým zázračným způsobem vydržela neustálé bombardování, které z okolí nadělo jen trosky. Pavlov střílel ze svého samopalu PPSH a zároveň sprintoval napříč náměstím, náboje ráže 7,92 mu svištěly kolem helmy a německé kulomety redukovaly počet jeho mužů. Když se Pavlov dostal k domu, z jeho třicetičlenné jednotky zůstal jen on a další dva muži. Yakov nijak neváhal, přitiskl záda k cihlám domu, dovnitř vhodil skrze okna dva granáty a pak přeživší Němce zabil nebo vyhnal. Své dva spolubojovníky následně vyslal na zajištění všech pater a jal se ošetřovat zraněné zajatce a civilisty, kteří se nacházeli ve sklepě. Během následující půl hodiny zorganizoval obrannou pozici, ustanovil hlídky, které měly vyhlížet případný protiútok a „malou“ budovu držel pevně v rukou pouhých 200 metrů od Němci ovládané strany řeky Volhy. Jeho rozkazy byly jasné, nenechte Němce dobít budovu! Nenechte je překročit řeku! Bojujte do posledního náboje a posledního muže!
Pevnost kutila Pavlova
Po odražení několika nočních útoků byla Pavlovova jednotka posílena na celých 25 mužů a k dispozici bylo i tucet „civilů“, kteří byli nalezeni v nedalekém bunkru, kde byli do té doby uvězněni. Každý z nich přispěl k přeměně obyčejného obytného domu na smrtící pevnost, která se ježila zbraněmi. Pouhých několik hodin stačilo k odklizení trosek překážejících na přístupových cestách, okolí bylo důkladně zaminováno a dekorováno několika kilometry ostnatých drátů. Každé okno bylo obložené pytli s pískem a zásobeno zbraněmi a municí. Do zdí byly vyřezány díry, do kterých se vešla hlaveň kulometu a stropy byly proděravěny otvory, skrze které muži mohli házet zbraně i náboje z patra do patra. Četa dokonce vykopala tři metry hluboký komunikační zákop k přátelským jednotkám, skrze který měli přísun munice, jídla a léků a skrze který do sklepa budovy „propašovali“ několik protitankových děl. TOHLE byla budova, ve které byste chtěli být v případě jakéhokoli ohrožení.
Proti Pavlovovi stál skvěle vytrénovaný, inteligentní a organizovaný nepřítel, který měl k dispozici všechny myslitelné prostředky na zabíjení, jako byly ruční granáty, automatické zbraně, tanky a podpora letectva. To pro obránce věci kapku komplikovalo… Ovšem, navzdory neustálým útokům, seržant Pavlov stále držel morálku mezi muži na vysoké úrovni a nutil je kopat do nacistických zadků, dokud nějaké byly v dohledu. Opravy budovy byly prováděny za denního světla a noční palba ruských obránců byla tak prudká, že světlo z ní bylo viděl přes půl stalingradského bojiště. Někdo dokonce prohlásil, že to je jako světlo majáků, který znázorňuje odpor proti nacismu. Obranná pozice proto dostala označení „Maják“.