Vojna není kojná
Jak se postupně zvyšoval počet jeho potvrzených zabití, sovětské vrchní velení rozhodlo, že je potřeba vycvičit více odstřelovačů v umění lovu na tu nejnebezpečnější zvěř, na Němce. Zajcevova první škola byla přímo v srdci města, kde byl v jeho výuce malý kádr mužů a žen, ze kterých se postupně vytrénovala odstřelovačská "smetánka". Údajně měl i poměr se svou žačkou, která se jmenovala Tania Chernova.
Zajcevova škola nebyla žádná slast, každá chyba byla po zásluze potrestána a chyba v "domácím úkole" často znamenala smrt. Jednou Vasilij nakázal svým studentům, aby bez pohybu seděli ve zničeném skladu po celý den a sledovali nepřátelský pohyb. Po několika hodinách jeden z netrpělivých odstřelovačů zahájil palbu na německé pozice. Nepřátelští vojáci zareagovali rychle a povolali dělostřeleckou podporu, která zabila dobrou polovinu ukrytých ruských sniperů.
Náročný trénink se ovšem vyplatil. Ti, kteří přežili, byli elitou, která způsobovala Němcům velké problémy. Po nějaké době bylo i pouhé vystrčení hlavy z krytu nanejvýš stresující událostí pro každého německého pěšáka. Vasilij mezitím pokračoval ve svém běsnění a jeho jméno získávalo zvuk pro obě strany. Sověty byl využit k propagandistickým účelům, zatímco pro Němce byl zosobněním stalingradského anděla smrti. Všeobecně se předpokládá, že Zajcev a jeho odstřelovači zastřelili několik tisíc vojáků a odstřelovačů. Stalingradští obránci drželi linie a německá armáda byla nakonec částečně vytlačena a částečně obklíčena v centru, kde se později vzdala. Pak už to šlo pro Němce na východní frontě z kopce a byli nuceni zůstat v defenzivě.
Ani Zajcevovi se ovšem zranění nevyhnulo, v lednu roku 1943 byl zasažen minometem a načas oslepen. Zrak mu navrátil po operaci slavný specialista, profesor Filatov. Po vyléčení pokračoval se sovětskou armádou prakticky až do Berlína. Dosáhl hodnosti kapitána a bylo mu uděleno velké množství ocenění, jako byla zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu, řád Lenina atd.
Po válce žil Zajcev v Kyjevě, kde vystudoval textilní univerzitu a nakonec se stal ředitelem továrny na textilie. Vasilij zemřel v roce 1991 a byl pohřben Kyjevě, navzdory jeho přání, aby byl pochován ve Stalingradu, městě za které tak statečně bojoval. Jeho poslední přání se mu splnilo při 63. výročí bitvy o Stalingrad, jeho hrob byl za plných vojenských poct přestěhován do Volgogradu (přejmenovaný Stalingrad). Jeho puška je dodnes k vidění v muzeu obrany Stalingradu.