Hledaný výraz musí mít více jak 2 znaky.
V září roku 1939 si jen málokdo dokázal představit, že přišla další dlouhá válka, co zasáhne celý svět. Někteří doufali, že nebude trvat ani do Vánoc. Nakonec to bylo Vánoc pět. Druhá světová válka s tisíci a jedním příběhem. Myslíte si, že už jste slyšeli všechny, a přesto se objevují další, co stojí za vyprávění. Třeba jako vánoční příběh Viléma Tomana.
Všichni si umíme představit, že oslavy Vánoc byly během druhé světové války velice omezené. Nikdy by ovšem lidé nedopustili, aby Vánoce nebyly vůbec. S podporou královny, s houževnatostí sobě vlastní a nehledě na nedostatek základních potravin, dárků i toho, že rodina nemůže být celá pohromadě, Britové se Vánoc v letech 1939-45 nevzdali.
Konkrétní svědectví o tom přinesl československý voják zahraniční armády, Vilém Toman. Jeho vzpomínky vyšly v roce 2015 pod názvem Na západní frontě. My jsme je pro vás našli v archivech Vojenského historického ústavu v Praze a vytáhli z nich několik úryvků.
Na západní frontě
Vilém Toman byl studentem vysoké školy, ale po 17. listopadu 1939 se dostal za hranice a 6 let pak strávil jako vojín v Británii. Své první Vánoce oslavil ve střední Anglii, nedaleko Coventry, které mělo za sebou zdrcující nálet nacistické Luftwaffe (v noci ze 14. na 15. listopadu 1940).
Se svou jednotkou dostal spoustu pozvánek na oslavu vánočních svátků v anglických nebo skotských rodinách. A protože byla vidina Vánoc daleko od bojů lákavá, řada vojáků pozvání přijala. Hřála je představa rozsvícených stromečků a silvestrovských polibků.
Jmelí a cesmína místo vánočního stromečku
Samotný Toman pozvání nepřijal a zůstal ve službě dozorčího vojína u Coventry. Kluci z jednotky ale vyrazili a vyprávěli, že byli nakonec z Vánoc docela zklamaní.
Především je nečekal žádný stromeček. V Anglii nejsou takřka žádné jehličnaté lesy a zvykem bývá spíše jmelí nebo cesmína na lustru a nad krbem v obývacím pokoji.
„Yes, we had a very nice time indeed. (Velmi dobře jsme se pobavili, skutečně.)”
Štědrý večer v Británii neslaví, hlavní je svátek 25. prosince, tzv. Christmas Day. V ten den je největší atrakcí oběd, při němž se podává krocan a jako dezert Christmas cake, do kterého se ještě zatepla vloží sixpence, tj. šestipennyová mince. Kdo na ni přijde, má si zlomit zub a náležitě vykřiknout, aby pak celá rodina mohla říkat: „Yes, we had a very nice time indeed.“ (Velmi dobře jsme se pobavili, skutečně).
Červené propagandistické plakáty s tudorovskou korunou a nápisem Keep Calm and Carry On (Zachovej klid a pokračuj) vydalo v roce 1939 britské Ministerstvo informací jako reakci na hrozbu války s Německem. V té době neměly plakáty velký ohlas a populární se staly až po roce 2000, kdy se staly symbolem stoického postoje Britů k životu a byly nesčetněkrát parafrázovány.
Den krabic s dárky a svátky plné nedorozumění
26. prosince následuje Boxing Day, což si překládáme něco jako „Den krabic s dárky“. Pojmenován je podle toho, že služebnictvo dostává krabici (box) s výslužkou od svých pánů a na jeden den mohou pána dokonce vyměnit. Navečer (kdy ještě nikomu nepatří) si pak mohou i zatancovat. Na Boxing Day se v Anglii tancuje všude.
Oslavy Vánoc se ovšem nesly i v duchu nedorozumění. Některým vojákům se například stalo, že měli večer hlad. To, když při jídle řekli po našem pouze Thank you (děkuji), namísto Yes, please (ano, prosím), což znamená, že chcete ještě přidat. A navíc se často ukázalo to, že pozvání na svátky poslaly především rodiny, které měly doma neprovdanou a vdavekchtivou dceru vyššího věku. Po něze hladovějící našince to přivádělo do trapných situací.
„Odpověz, co chceš. Tady máš dopis i se zpáteční adresou...”
Jakmile vojáci z rodin odjeli, Angličanky psaly dopisy a vyžadovaly odpovědi. V jednotce pak řada chlapců přicházela právě za Vilémem Tomanem, aby za ně napsal dopis. „Co mám psát?” ptal se často. „Napiš, co chceš, tady máš od ní dopis i se zpáteční adresou.” A tak vojín Toman psal. Nějaké dopisy vymyslel, jiné opsal jeden od druhého včetně citových pasáží. Měl s tím hodně práce, ale jak sám vzpomíná, získal i nesmírnou spoustu zkušeností z dosud neznámé Anglie a jejího lidu.
Láska za válečných časů
Jeden z vojáků, rotný Křivánek, slavil také Vánoce v jedné ze skotských rodin a dívce Ruth, se kterou se tam seznámil, už nechtěl odpovídat. S Tomanem si mysleli, že když přestanou psát, bude vše vyřízené. Oba se ale pořádně spletli. V jednom ze svých dopisů napsala, že jak bude moct, tak přijede.
Křivánek dostal strach, že se najednou objeví v kempu, a tak umluvil Tomana, aby zajeli do Edinburghu a rozmluvili jí to.
Ruth bylo asi 45 let. Byla trochu hubená, nohy tenké, palce u nohou značně vyklenuté ven a vlasy prošedivělé. Rotný Křivánek jí vysvětlil, že když je nyní Sovětský svaz ve válce (byl napaden 22. června 1941), čekají vojáci, že budou v krátké době odveleni do Francie, ale že o tom nesmí mluvit ani psát a že se ozvou za několik měsíců, až to ve Francii vyřídí.
„The walls have ears (Zdi mají uši).”
Tehdy bylo ve Velké Británii ohromně moderní a vlastenecké nehovořit vůbec o vojenských záležitostech. Ve veřejných prostředcích a prostorech bylo všude napsáno The walls have ears (Zdi mají uši). Rotný Křivánek a vojín Toman této skutečnosti využili a nakukali Ruth, že není moc vhodné dál se vyptávat. Po pohoštění čajem a zákusky se odporoučeli a dodnes jsou přesvědčeni, že jim uvěřila každé slovo.
Ruth už se nikdy neozvala a nejspíš posílala Churchilla a Eisenhowera do horoucích pekel, že tu invazi stále odkládají.
Přečtěte si další vánoční příběhy
Další články
Wilhelm Gustloff: největší námořní katastrofa všech dob
Parník Wilhelm Gustloff sloužil na konci druhé světové války jako německá evakuační loď a po torpédování sovětskou ponorkou na něm zahynulo přes 9 000 osob, především civilistů. Celý příběh dodnes budí...
Příběhy trosečníků: zkáza letu 571
Příběh letu uruguayských aerolinií č. 571 patří k jednomu z nejsilnějších příběhů 20. století. Díky odvaze a odhodlání dokázalo šestnáct lidí přežít 72 dní v nadmořské výšce 3 500 m n. m. Mělo to ovšem...
John Donohue a jeho šílená pivní cesta do vietnamské války
V listopadu roku 1967 vyrazil americký veterán John „Chickie“ Donohue na vlastní pěst do pekla vietnamské války. V batohu měl pouze seznam svých přátel ze sousedství, osobní dopisy a hromadu piva....
Příběhy trosečníků: Shackletonova expedice
V dnešním článku se zaměříme na osudy Shackletonovy transantarktické expedice. Tento muž, zastíněný svými známějšími kolegy Amundsenem a Scottem, dokázal i po ztroskotání v ledové pustině udržet kázeň...