ZPRAVODAJ

Michael Thornton je veteránem amerického námořnictva a jeden ze zakladatelů týmu Šest, patřícího pod jednotky SEALs. Je také jeden ze tří SEALs, kteří během války ve Vietnamu získali Medaili cti, a to za akci v roce 1972, kdy Mike prakticky sám prošel nepřátelským územím okupovaným stovkami nepřátelských vojáků, aby následně proklouzl baráží námořního bombardování. To vše proto, aby zachránil svého nadřízeného před jistou smrtí.

Mike Thornton se narodil 23. března roku 1949 v americké Severní Karolíně.  Přidal se k americkému námořnictvu a sloužil jako pomocník střelce na několika torpédoborcích. V roce 1968 se rozhodl vyzkoušet své štěstí a přihlásil se k přijímači jednotky UDT (Underwater Demolitions Team), která byla duchovním předchůdcem SEALs. Už jen samotný trénink byl brutální, vyčerpávající a extrémně intenzivní - z původních přihlášených 129 mužů pouhých 16 prošlo a bylo přijato do programu.

Jedním z těch šestnácti byl i Mike Thornton. Nedlouho poté, co prošel jedním z nejdrsnějších tréninků na světě, byl přidělen k nově vzniklé jednotce SEALs a vyslán do Vietnamské republiky, shodou okolností během války.

Thornton na místo dorazil v roce 1969 a další tři roky dělal to, čím je jednotka SEALs proslulá. Shromažďoval informace o nepřátelských pozicích, dělal průzkum za nepřátelskými liniemi a pravděpodobně pracoval i na přísně tajných akcích, které dosud nebyly zveřejněny.

Jeho jednotka byla od začátku války extrémně vytížená a rok 1972 nebyl jiný. V listopadu byl poddůstojník Mike Thornton vyslaný na misi do námořní základny Qua Viet v provincii Quan Tri, kde měl získat informace o pozicích nepřátelské armády, získat nějaké zajatce a poté se s nimi dostat do bezpečí za své linie. Thorntonův tým se skládal z jeho maličkosti, tří specialistů z jižního Vietnamu a velitele jednotky, poručíka Thomase Norrise, dalšího z majitelů Medaile cti. Norris byl už v té době legendou mezi SEALy díky misi, která proběhla o několik měsíců dříve. Během ní zachránil amerického pilota sestřeleného nad nepřátelským územím a jednotku mužů, kteří na tu samou misi vyrazili před ním, ale byli zastaveni a následně obklopeni nepřáteli. 

Rozhodně se dá říci, že jednotku s Mikem Thorntonem byste o samotě v noci opravdu potkat nechtěli.

Celá mise započala pro jednotku plavbou na celkem obyčejné vietnamské lodi proti proudu řeky. Pak se jednotka pomocí gumových člunů dostala na břeh a pod rouškou tmy infiltrovala nepřátelské linie. Bohužel, celá mise už od začátku probíhala špatně... Mapa, co měli k dispozici, neseděla s reálnou topografií okolí.

Ve zkratce: nebylo to místo, kde byste měli být s americkou vlajkou na rameni.

OK, SEALs byli trochu mimo určené místo a hlouběji v nepřátelských liniích, ale mise je mise a tihle vojáci byli opravdová elita. Okamžitě se pustili do práce, začali zaznamenávat pozice bunkrů, jednotek, opevnění, vozidel a rádiových věží.  Dokázali se nevidění proplížit srdcem místní námořní základny, přičemž získali opravdu velké množství důležitých informací navzdory stovkám veteránů severovietnamské armády v okolí.

O něco později, poblíž místního hřbetu kopce, zaznamenali dva nepřátelské vojáky na hlídce. Oba byli dost daleko od hlavní základny, takže se dali potenciálně zajmout bez vyvolání poplachu. Vojáci SEALs příliš neváhali a vyrazili do akce. Dva popadli rychle a tiše jednoho z nepřátel, ale u toho druhého nebyli dost rychlí. Dotyčný vyrazil směrem k základně, během toho křičel a tím spustil hlasitý alarm.

Thornton ho byl schopný doběhnout a umlčet, jenže už bylo příliš pozdě...

Thornton se rozběhl zpět, ale než vůbec doběhl ke svým spolubojovníkům, měl za sebou jednotku zhruba 50 nepřátel, kteří zahájili svými puškami AK-47 palbu naslepo.

Jeden z jednotky vypálil svým lehkým protitankovým raketometem do středu útočících nepřátel, aby zpomalil jejich postup.

SEALs nyní bojovali o holé životy. Museli se dostat zpět do bodu extrakce před tím, než je nepřátelé obklopí a převálcují svými počty.

Skupina amerických vojáků se probojovávala uprostřed noci pravděpodobně stovkami nepřátel, a to pouze v pěti mužích. SEALs pálili, přemísťovali se a znovu pálili ve snaze zmást nepřítele, který ve skutečnosti netušil, proti čemu stojí. Američané měli výhodu v překvapení a v maskování. Boj v džungli trval dobré čtyři (!!) hodiny, zatímco se přesunoval směrem k vodě. 

Kulky létaly z džungle ze všech směrů, zatímco se SEALs pokoušeli o útěk. Pět proti stovkám. Jak docházela munice, Norris, který byl v řadě vojáků jako poslední, zahodil svou M-16 a popadl AK-47, kterou našel u padlého nepřítele. Jako první šel Mike Thornton, který své spolubojovníky navigoval směrem k bodu extrakce. Jak se blížil úsvit a muži se blížili ke břehům, Norris svým rádiem povolal dva torpédoborce, aby kryly ústup. O chvíli později obdržel hlášení o poškození obou lodí, které musely odplout dále od břehu. Na pomoc plul křižník, ale do doby jeho připlutí, to museli SEALs zvládnout sami.

Thornton stále pokračoval k místu extrakce a pálil do všech stran ze své M-16. Pak náhle do jeho blízkosti dopadl granát, explodoval a dobrých šest šrapnelů proniklo do vojákových zad, zatímco vlna z výbuchu praštila s Mikem do země. V uších mu zvonilo, záda byla v jednom ohni. Thornton ale stále držel svou zbraň, a to mu pravděpodobně zachránilo život. Z nedaleké vyvýšené pozice k němu přibíhali čtyři vojáci, kteří chtěli dodělat svou práci. Thornton ale nějak dokázal zklidnit svou mušku a všechny čtyři nepřátele odpravit rychleji, než udělali to samé jemu.

Jeden z jihovietnamských SEALů přiběhl Thortonovi na pomoc, zatímco on se ptal, kde je Tom Norris. Voják mu sdělil, že Norris byl údajně zasažen do hlavy a zbytek týmu musel ustoupit před prudkou palbou. Také naléhal na jejich urychlené přesunutí k extrakci, protože smyčka kolem se čím dál více stahovala a nedaleký křižník manévroval do pozice k podpůrné palbě. 

SEALs ale nenechávali své muže ve štychu. A Thornton s tím rozhodně neměl v plánu začínat.

Všude kolem stále bzučela palba z AK-47. Michael Thornton uběhl nějakých 350 metrů skrze hustou palbu, aby se dostal k tělu svého dobrého přítele. Čtyři vojáci NVA stáli nad tělem, ale Thornton všechny rychle zabil palbou, zatímco běžel ke svému kamarádovi. Norris ošklivě krvácel z rány na hlavě, ale Thornton nechtěl jeho tělo nechat nepříteli. S krvácejícími zády Mike Thornton hodil svého spolubojovníka na rameno a začal s útěkem k pláži.

Zhruba v té chvíli americký křižník dosáhl optimální palebné pozice a pomocí souřadnic předaných předtím, zahájil svou podpůrnou palbu.

Granáty z lodě začaly padat všude v okolí a jedna z blízkých explozí opět mrštila s Thorntonem o zem. V uších mu zvonilo a vše viděl rozmazaně. Jak ležel na zemi, zaslechl něco úžasného. Známý hlas, tichý, ale jasně zřetelný, i mezi neskutečným rachotem střelby a duněním artilérie.

"Miku, kamaráde."

Tom Norris byl naživu...

Oživený adrenalinem, Mike Thornton vyskočil na nohy, hodil Norrise na záda a začal běžet ke břehu. Kulky, miny a dělostřelectvo kosilo stromy napravo i nalevo. Thornton běžel skrze palbu, doběhl na pobřeží, kde našel dalšího zraněného spolubojovníka.

Thornton ho popadl taky, skočil do vody, nafoukl svou záchrannou vestu a pak plaval zraněný na šesti místech na zádech po celkem ČTYŘI hodiny, zatímco ho tížili dva muži...

Americká loď, která byla vyslaná na vyzvednutí SEALů, se již připravovala na cestu domů v přesvědčení, že nikdo další rozhodně nemohl přežít peklo mise, když tu náhle námořníci zahlédli ve vodě chlapíka střílejícího ze zbraně do vzduchu, aby na sebe upozornil. Byl to Mike Thornton.

Všichni členové mise nakonec přežili.

Když měl Thornton v roce 1973 obdržet svou Medaili cti, Tom Norris se stále vzpamatovával ze svého zranění v nemocnici a lékaři ho odmítli pustit na ceremonii. Když den předávání přišel, Thornton vyrazil do nemocnice, položil Norrise do kolečkového křesla a zadním vchodem svého kamaráda propašoval na ceremonii.

Po válce ve Vietnamu se z Mika Thorntona stal instruktor, který pomáhal dalším rekrutům, dostat se do jednotky SEALs. V roce 1992 z armády odešel v hodnosti poručíka. Jeho socha, představující záchrannou misi v roce 1973, stojí před muzeem SEALs na Floridě.