ZPRAVODAJ

Jen málokdo dnes ví, že v září roku 1920 Polsko zuřivě bojovalo za svou nezávislost ve válce proti tehdy ještě mladému Sovětskému svazu. Bránili se navzdory všem okolnostem: proti přečíslení, větší palebné síle a obklíčení. S hlavním městem za zády se Polákům podařilo během "Zázraku na Visle" porazit a prakticky i zlikvidovat celou sovětskou armádu.

Jejich zoufalý boj proti Sovětům vedl pravděpodobně nejlepší velitel novodobé polské historie - maršál Jozef Piłsudski. Tenhle chlapík má svoje tvrďáctví napsáno přímo na obličeji, stačí se podívat na jeho mužný knír. Nebyl to jen skvělý velitel, ale i revolucionář, bankovní lupič, partyzán, spisovatel, generál a politický aktivista, který své názory bránil ostrým jazykem a ještě ostřejším břitem své šavle. Přežil také hned několik uvěznění, od pekla sibiřského gulagu přes blázinec v Petrohradu až po kobku polského hradu a německé horské pevnosti.

Navzdory všem vtipům, které o nich kolují, Poláci mají dlouhou a úžasnou vojenskou historii, která je dnes povětšinou neznámá. Největším historickým problémem Polska byla (a teoreticky stále je) geografie. Polsko leží mezi Německem a Ruskem, což jsou dvě země známé svou silnou armádou a historií. Dá se tedy kupříkladu prohlásit, že celé osmnácté století bylo pro Polsko peklem, protože bylo střídavě ovládáno Pruskem, Rakušany či Rusy.

Asi si dovedete představit, že pokud Piłsudski neměl cara Alexandra příliš v lásce před trestem, jaký byl asi jeho patriotismus po pěti letech nucených prací... Po návratu do Polska okamžitě zorganizoval vydávání proticarských undergroundových novin "Robotnik", které využíval po dlouhých osm let jako svůj soukromý "blog". Za noviny Robotnik byl Piłsudski nakonec v roce 1900 zadržen, za zradu odsouzen a uvězněn ve sklepení varšavského hradu s pověstí, jakou má dnes Alcatraz. Dokázal uniknout, a to tak, že předstíral šílenství. V podstatě se začal chovat jako naprostý blázen, a to mu zajistilo přesun do blázince v Petrohradu. Odtud Jozef okamžitě utekl, naskočil na nejbližší vlak a tím se dostal zpět do Polska, kde začal s kariérou lupiče. Vykrádal vlaky a banky, aby mohl financovat svoji osobní válku s carem.

Takže abychom si to shrnuli. Student medicíny strávil pět let v gulagu, utekl, vydával svoje noviny, byl odsouzen k žaláři ve středověkém hradu, předstíral šílenství, aby se dostal do blázince, odtud unikl a stal se lupičem, aby mohl platit svou válku s carem...

Jeho největší loupež v kariéře proběhla v roce 1908, kdy vykolejil vlak ruské pošty, který vezl 200.000 rublů v hotovosti a dluhopisech. Ty peníze použil k nákupu výbušnin a více zbraní a také začal cestovat, aby zjistil, zda se nedá někde získat podpora v jeho úmyslu. První zastávka byla Japonsko (bylo zrovna ve válce s Ruskem), kde nebyl přijat zrovna v nejlepším a ničeho zde nedosáhl. Zamířil tedy do Rakouska, kde získal něco málo vybavení pro svou jednotku. Množství podpory z Rakouska se zvýšilo poté, co vypukla v roce 1914 První světová válka. Jeho jednotce o třech brigádách se začalo říkat Polská Legie a samotný Piłsudski byl jmenován brigádním generálem.

Další dva roky pak Jozef bojoval v První světové válce v bitvě za bitvou proti Rusům, které chtěl vyhnat ze své domoviny.

Polsko si ve válce vedlo dobře, v roce 1916 kombinovaná síla Rakouska-Uherska a Německa vytlačila Rusy z Polska úplně. V listopadu 1916 bylo Německem dokonce vyhlášeno Polské království, ale německý císař vyžadoval, aby Piłsudski a jeho muži přísahali věrnost svým "osvoboditelům". Piłsudski a jeho muži odmítli, bylo jim jasné, že po válce by byla z Polska jen jedna z provincií Německa.

Tak byl znovu uvězněn, tentokrát v Magdeburgském vězení, což byla horská pevnost v centrálním Německu. Zbytek války tedy promeškal, ale domů se v roce 1918 vrátil jako národní hrdina. Okamžitě zde byl ustanoven vrchním velitelem polské armády, což se v té době rovnalo prezidentovi státu. To není špatný výsledek na nezaměstnaného doktora, který se pár let předtím živil jako lupič.

Bohužel, Polsko bylo po válce ve zmatcích a velká část země byla zničená. V oběhu bylo celkem pět různých měn a zemí vedly čtyři různé velikosti kolejí. Německo bylo poraženo, Rusko bylo v občanské válce, kde vítězili komunisté v čele s Leninem, Piłsudski měl konečně splněný svůj sen o svobodném Polsku, ale ten sen bylo třeba bránit a rozvíjet. Byly uzavřeny dohody s Ukrajinou a Litvou. Ruské síly byly vytlačeny ze zbytku polských území. Piłsudski dokonce pomohl Ukrajincům dobít zpět Kyjev. Nakonec se mu podařilo stabilizovat i polskou populaci a začal s budováním polské národní identity.

Všechno začalo vypadat skvěle, ale netrvalo to dlouho a Piłsudski a jeho země se stala trnem v oku Sovětů, kteří zrovna získali moc v Rusku a hodlali šířit komunismus pomocí bajonetů. V roce 1919, po vítězství v Kyjevě, zahájila Rudá armáda v čele s Lvem Trockim protiútok na frontě dlouhé přes 1000 km. Polské jednotky byly rychle zatlačovány zpět a netrvalo to dlouho a ocitly se zády k řece Visle, nedaleko hlavního města Varšavy.

Maršál Piłsudski byl ovšem brilantní stratég a dobrých dvacet let trávil bojem proti Rusům. Znal tedy svého nepřítele. Věděl, že ruské frontové jednotky budou tvrdší než kladivo a ostřejší než srp, co ho kříží. Také ale věděl, že rezervní jednotky obvykle tvořili zelenáči a žoldáci, kteří obvykle nebojovali do posledního muže. Tak provedl odvážný manévr, který byl stejnou měrou i šílený.

S pěti divizemi pod jeho osobním velením obešel frontovou linii Rusů a napadl rezervy přímo. Rezervy tento překvapivý útok nevydržely a téměř okamžitě se obrátily na útěk. Sedmdesát tisíc mužů bylo zajato a dalších třicet tisíc zajali Němci poté, co utekli špatným směrem.

Ruským frontovým jednotkám se hroutilo celé jedno křídlo, takže se zbytek dal na kvapný ústup. Jozef je pronásledoval tak dlouho, dokud je úplně nevyhnal z Polska. Už se nevrátili a hranice mezi Polskem a Ruskem vydržely až do začátku Druhé světové války.

Jozef Piłsudski odešel do "důchodu" nedlouho po "Zázraku na Visle", jak byla bitva později známá. V důchodu vydržel pouhé tři roky a poté se vrátil do vedoucí pozice v Polsku. V roce 1933 se pokusil s Francií vyjednat společný útok proti hitlerovskému Německu, což Francie odmítla. Umírajíc na rakovinu jater tedy Piłsudski dojednal desetiletý pakt o neútočení s Hitlerem a Stalinem v roce 1934 a poté se zoufale snažil vybudovat schopnou armádu pro nadcházející válku o které věděl, že brzy přijde.

Maršál Jozef Piłsudski, jeden z největších bojovníků Polska novodobé historie nakonec zemřel v roce 1935 ve věku 67 let. Byl pohřben po boku středověkých králů Polska a dodnes je den jeho vítězství v Polsku slaven jako státní svátek.