ZPRAVODAJ

Psí známky jsou v armádách zakořeněny už velmi dlouhou dobu. Že se jedná už o dvě tisíciletí, ale ví pravděpodobně málokdo. Proto jsme se rozhodli sesumírovat nějaké ty informace, které ukáží, o jak starý vynález ve skutečnosti jde.

Římští legionáři měli svoji verzi psích známek, které nazývali signaculum. Na nich byly napsány základní informace jako bylo jméno a příslušnost k jednotce. Jejich výrobním materiálem bylo olovo a voják je měl přivázané ke krku koženým provázkem.

Čínská armáda je zavedla do výbavy někdy uprostřed devatenáctého století. Svůj boom známka zažila až v americké občanské válce, kde vojáci museli improvizovat, aby své padlé na bojišti rozeznali. Nejobvyklejším způsobem bylo psaní informací, jako bylo jméno a adresa na kousky papíru, které si poté přišpendlili na vnitřní stranu zad kabátu. Další praktikou bylo vyšívání těchto údajů na opasky anebo do kapes.

A američtí podnikatelé zavětřili obchodní příležitost. Tou byla díra na trhu v produkci identifikačních známek. Tehdejší známky byly poměrně propracované, obvykle nesly značku orla či štítu spolu s frází, která reprezentovala válku. Kupříkladu jedna z tehdejších frází byla "válka za unii".

Hned poté, co americká občanská válka skončila, byly známky zavedeny i v pruské armádě během Francouzsko-pruské války v roce 1870. Jejich přezdívka byla "Hundemarken" (česky psí známky) a jejich značení bylo, jak už napovídá název, založeno na systému značkování psů.

Pak už se psí známky staly běžnou záležitostí. V roce 1906 byly oficiálně zavedeny pro veškerý personál americké armády. V roce 1907 to samé proběhlo v armádě britské. Jejich známky byly vyrobeny z hliníku a design se pak prakticky nezměnil po celé dvacáté století.

Největší změnu v konceptu známek přinesl rok 1916, Briti i Američané totiž zavedli systém dvou známek. Když voják zemřel, jeden plíšek známky byl odebrán, aby byla smrt zaznamenána. Druhý plíšek byl na mrtvém vojákovi zanechán pro jasnou identifikaci při jeho přesunutí z bojiště. A jak to tak ve válce bývá, když byly boje mimořádně intenzivní, málokdy byl čas odnést a pohřbít tělo spolubojovníka. Když byl později čas a prostředky, medici díky známkám věděli, o koho jde.

Dnes má mnoho zemí jak různé designy známek, tak i různé materiály, ze kterých je vyrábí. Přesto je ohledně psích známek několik zajímavostí.

- Jsou země (například Kanada, Izrael a Dánsko), které mají v armádě známky, které se v případě potřeby rozlomí ve dví.

- Kuličkový řetízek je pravděpodobně nejpoužívanější na nošení známek na krku. V minulosti se často používala obyčejná kovová šňůra a někde dodnes mají řetězy.

- Většina známek má tvar oválů anebo obdélníků.

- Hned několik zemí na známky uvádí kromě základních zemí i příslušnost k náboženství.

- Během Druhé světové války Rudá armáda svoje psí známky neměla. Místo toho měli malý tubus s papírem, který na sobě nesl základní informace. První psí známky začali fasovat Rusové až po válce a jejich design se dodnes prakticky nezměnil.

- Tři nejčastěji zaznamenávané věci na známkách je jméno, typ krve a osobní identifikační číslo.

 

Identifikační známky už zdaleka nejsou jen věcí armády. Za dobu od prvního nasazení do armád se stali i módním doplňkem. Některé obchody s psími známkami nabízí svým zákazníkům možnost přizpůsobit známku k obrazu svému. Známky jsou pro některé společnosti i marketingovým prostředkem k zviditelnění. Pokud máte zájem nechat sobě či svým blízkým vyrazit personalizovanou známku, ať už jako dárek k Vánocům, vyznání lásky nebo jen tak, není problém. U nás v Military Range disponujeme raznicí na známky a hned několika typy plíšků i tišítek, které by měly uspokojit i ty největší nadšence military stylu. Bližší informace naleznete zde.

Známky, jako identifikátory, jsou využívány i ve zdravotnictví, hlavně díky tomu, že se na ně vejde mnoho důležitých informací o pacientovi, jako jsou kupříkladu alergie, typ krve, nouzové kontakty atd...

Velice specifickou odnoží psích známek jsou takzvané meat tagy. Je to tetování (obvyklé místo na tetování jsou žebra), které obsahuje stejné informace, jaké najdete obvykle na jejich kovových protějšcích. Jejich nositeli bývají vojáci.