ZPRAVODAJ

USS Lyndon Johnson, celkem třetí a poslední loď třídy Zumwalt, která patří mezi raketové torpédoborce, minulý víkend poprvé vyplula ze svého doku. Mezitím, druhá loď té samé třídy, USS Michael Monsoor, dorazila do svého budoucího domovského přístavu v San Diegu.

Zatímco vypuštění Johnsona završuje stavbu kontroverzních torpédoborců, program samotný, během let ořezaný o dobrých 90 %, stále nemá vyřešené dodávky munice pro dalekonosná děla lodí. 

186 metrů dlouhý USS Johnson byl vypuštěn v neděli po několikadenní operaci, kdy se loď přesunula do suchého doku, který byl následně zaplaven. Loď bude pokřtěna pravděpodobně na jaře 2019.

Zumwalty měly podle původního projektu nahradit svou palebnou silou bitevní lodě třídy Iowa, jejichž vyřazení oslabilo americké námořnictvo v oblasti palebné podpory pozemních jednotek z moře. Toto oslabení mělo být pouze dočasné, mezeru mělo zaplnit celkem 32 torpédoborců Zumwalt.

Jenže, namísto zmíněných 32 lodí nakonec námořnictvo postavilo pouze tři. Vysoká poziřovací cena, financování války proti terorismu a ekonomická recese nejprve "zkrouhly" počet plánovaných Zumwaltů na sedm kusů a nakonec na pouhé tři. Podle zpráv jen tyto tři lodě se vším všudy stály daňové poplatníky těžko uvěřitelných 13 miliard dolarů (286 miliard korun). Tolik peněz by kupříkladu stačilo na postavení sedmi starších torpédoborců třídy Arleigh Burke, které jsou na rozdíl od Zumwaltů prověřeným designem s plně funkčními systémy i zbraněmi.  

S Zumwalty je také jeden obrovský problém, není totiž k dispozici munice do jejich 155mm děl a námořnictvo neplánuje prozatím její nákup. Děla měla využívat GPS naváděné munice LRLAP (Long Range Land Attack Projectile) s maximálním dostřelem kolem 100 km.

V roce 2001, na počátku programu Zumwalt, firma Lockheed Martin předpokládala cenu za jeden náboj kolem 50.000 dolarů, což není nízká cena, ale dala se omluvit vlastnostmi systému, který prakticky garantoval zásah cíle. Problémem ale byly škrty v počtu lodí, což se nemile projevilo v ceně projektilu, která poskočila na neuvěřitelných 800.000 (!) dolarů za kus. To je příliš mnoho i na námořnictvo Spojených států, které tedy nákup zrušilo.

Takové je tedy dilema amerického námořnictva... Má k dispozici tři "ultra-moderní" torpédoborce bez munice pro jejich dalekonosná děla, která byla hlavním důvodem jejich stavby. Celkem často se mluví o tom, že jejich hlavním úkolem v budoucnu bude likvidace nepřátelských plavidel za pomoci přesných protilodních střel, takže Zumwalty budou spoléhat jen na svá vertikální raketová sila.

Mariňáci a námořnictvo tedy stále čeká na náhradu za svoje staré bitevní lodě třídy Iowa, které byly vyřazeny před dlouhými 26 lety. Protože projekt Zumwalt selhal, je otázka, kdy a jestli tato náhrada zase bude k dispozici. Obojživelné složky tedy budou muset v blízké budoucnosti spoléhat v oblasti podpory na staré dobré F/A-18 Super Hornet, moderní, ale problematické a prodražující se F-35, střely s plochou dráhou letu Tomahawk, helikoptéry a drony.