Pozadí
„Byla to jedna z těch akcí, které vyšly jen díky tomu, že v očích nepřítele se zdály být naprosto neuskutečnitelné.“ prohlásil po válce Lord Louis Mountbatten ohledně slavného nájezdu na dok ve městě Saint-Nazaire.
Rok 1942 byl pro spojenecká vojska opravdu bezútěšný. Britské síly v Singapuru se vzdaly, Britské námořnictvo prohrávalo válku v Atlantiku a boje si vybíraly krutou daň na civilním obyvatelstvu. Nacističtí okupanti drželi, po pádu Francie před 18 měsíci, Evropu pevně ve svých rukách a první deportace židů z Francie do vyhlazovacích táborů právě probíhaly.
Britské vrchní velení žilo v ustavičném strachu z Tirpitze, masivní bitevní lodi s více než 250 m délky a 8 kanóny s ráží 380 mm. Její sesterská loď Bismarck byla sice v roce 1941, po střetu s velkou částí Britského námořnictva potopena, avšak Tirpitz stále brázdil vody a potenciálně ohrožoval vitální dopravu surovin a válečného materiálu na Britské ostrovy. Jediný suchý dok, který byl schopný přijmout a opravit loď takové velikosti, se nacházel v přístavu Saint-Nazaire u městečka s 50.000 obyvateli. Kdyby byl Nazairský dok vyřazen z provozu, veškeré aktivity Tirpitze v Atlantském oceánu by byly extrémně omezeny.