Tento měsíc slavíme 20 let výročí od založení MILITARY RANGE s.r.o.
Pro naše zákazníky, fanoušky a milovníky MILITARY & OUTDOOR jsme na našem facebookovém profilu připravili soutěž. Více v aktuální události soutěže.
Nájezd na přístav Dieppe, díky pozdějšímu vylodění v Normandii prakticky zapomenutá akce, se stala učebnicovým příkladem, jak v žádném případě neprovádět útoky na dobře připraveného a zakopaného nepřítele…
Prakticky okamžitě, po ostudné evakuaci expedičního sboru z Dunkirku (Dunkerque), začala Velká Británie vyvíjet technologie a shromažďovat muže pod záštitou velitelství kombinovaných operací (Combined Operations Headquarters) a již ke konci roku 1941 byl vypracován plán vylodění 12 divizí u přístavu Le Havre, který byl oslabený odjezdem některých německých jednotek na východní frontu. Z tohoto plánu pak vycházel požadavek, pojmenovaný Operace Rutter, který měl vyzkoušet proveditelnost obsazení přístavu z moře a otestování nových taktik, technologií a výbavy. Tato operace byla později zrušena a nahrazena operací Jubilee, která si jako cíl určila přístav Dieppe.
Po své prohře v Bitvě o Británii v roce 1940 přešlo Luftwaffe na noční bombardování a denní stíhači Britského letectva neměli lidově řečeno do „čeho píchnout“. Bez jasných úkolů proto vrchní velení nařídilo sérii misí nad Francií, kdy letci měli provokovat Luftwaffe k protiútokům. Tato snaha vyústila ve ztrátu 411 spojeneckých letounů během roku 1941 a v roce 1942 nasazení nejnovějších německých letounů Focke-Wulf FW 190 na letiště napříč Francií. Tyto letouny byly prakticky ve všech ohledech nadřazené standardně používaným Spitfirům a Hurricanům, které používali Kanadští a Britští letci, a proto ztráty rychle rostly. I přes tyto skutečnosti byla RAF přesvědčena, že válku vyhrává, a že ztráty 259 Spitfirů jsou ospravedlněné nahlášenými sestřely 197 nepřátelských letounů (reálně bylo zničeno pouze 59 letounů). Největší problém byl, že Luftwaffe odmítalo přijmout boj na francouzském pobřeží, což nutilo piloty RAF létat do vnitrozemí, což při omezeném množství paliva vedlo k výhodě německých letců. Díky zpravodajcům Britové věděli, že pokud se jakákoli spojenecká jednotka pokusí obsadit kterýkoli francouzský přístav, Luftwaffe má rozkazy zahájit neprodlený útok plnou silou proti invazi. Díky této informaci hlavní velení letectva velmi hlasitě vyžadovalo urychlenou akci, která by německé letectvo vylákala do rozhodné bitvy.
Další strana, která vyžadovala akci, byl tehdejší Sovětský svaz, který chtěl otevřít druhou frontu v západní Evropě. Ačkoli bylo jasné, že operace Barbarossa selhala ve zničení Svazu, letní německá ofenziva pokračovala směrem k nechvalně proslulému městu Stalingrad a Josef Stalin vyžadoval útok, který by odlákal minimálně 40 nepřátelských divizí.
Dieppe, přístavní město vybudované podél útesů, ze kterých je výhled do Lamanšského průlivu. Uvnitř města bylo vybudováno silné opevnění a dvě základny dělostřelectva byly vybudovány u Berneval-le-Grand a Varengeville-sur-Mer. Díky tomu, že bylo v dosahu stíhačů RAF, bylo zvoleno jako hlavní cíl invaze.
Nájezd samotný byl plánován vice-admirálem Lordem Mountbattenem a velitelstvím kombinovaných operací. Hlavní útočné síly se skládaly z 5.000 Kanaďanů, 1.000 Britů, 50 Rangerů z USA a měli zaútočit na 6 plážích kolem a před městem. Jejich úkolem bylo dobít a udržet město přinejmenším po dobu dvou přílivů a při tom poničit co nejvíce strategických cílů. Plán byl schválen v květnu 1942, kdy kanadské jednotky měly vést přímý útok z moře a Britové s Američany měli zaútočit na dělostřelecké baterie. Jednotky byly vybaveny 58 novými tanky Churchill. K podpoře nájezdu bylo vyčleněno 237 lodí námořnictva a 74 letek RAF (66 z nich bylo stíhacích).
Jednotky Německa byly v neustálé pohotovosti díky dvojitým agentům z Francie, kteří oznámili, že Britové mají zájem v oblasti, a že velké množství mužů a lodí se shromažďuje u jižního pobřeží Anglie.
Pobřeží, město i okolí bylo skvěle bráněno 1.500 muži z posádky a bylo obehnáno velkou koncentrací těžkých zbraní. Němci měli k dispozici celkem 200 stíhačů, především typu FW 190 a 100 bombardérů, především typu Do-217s.
Vylodění na této pláži vedl poručík John Durnford-Slater. Úkolem jeho a jeho Commandos byla baterie kanónů, která ohrožovala svou palbou hlavní síly vylodění do přístavu.
Bohužel, jednotky nebyly informovány o německém konvoji, který v té době proplouval kolem a několik plavidel Commandos bylo torpédováno německými doprovodnými plavidly. Pouhých 18 vojáků se dostalo k hlavnímu cíli, na který zaútočili za pomoci palby malých zbraní. Ačkoli nebyli schopni zničit své cíle, odstřelování znervózňovalo posádku baterie natolik, že nebyla schopna vést účinnou palbu. Po nějaké době byli vojáci díky masivní přesile nepřítele nuceni ustoupit.
Cílem poručíka Simona Frasera a jeho Commandos byla baterie na západě Dieppe u Varengeville. Přistáli na levé straně od nepřítele a eliminovali stanovený cíl šesti 150 mm kanónů. Většina mužů se bezpečně vrátila do Anglie a průběh tohoto útoku se stal modelem pro budoucí obojživelné útoky britských královských mariňáků.
Krátká námořní přestřelka u pláže „Yellow“ upozornila německé obránce pláže „Blue“ na příchozí spojenecké jednotky. Úkolem Kanadského královského regimentu bylo neutralizování kulometů a dělostřelectva ohrožujícího hlavní pláž u Dieppe. Díky 20 minutovému zpoždění byla kouřová clona, která měla jednotky chránit před palbou, již rozptýlená a moment překvapení ztracen. Skvěle vyzbrojené jednotky udržely Kanaďany po celou dobu na pláži a prakticky celý regiment byl zlikvidován.
První kanadský batalion se měl vylodit na východní straně řeky Scie, u vesničky Pourville. Jeho úkolem byl útok na kopce na východě od místa vylodění. Zpočátku se zdálo být vše v pořádku, avšak po kontrole situace se zjistilo, že řeka zanesla lodě na západní břeh řeky. Kvůli chybné pozici museli Kanaďané překročit blízký most a projít skrze Pourville. Bohužel, Němci mezitím přemístili množství kulometů a protitankových zbraní, které postup zastavily a při příchodu německých posil museli Kanaďané s masivními ztrátami ustoupit.
Jedním z úkolů útoku bylo zjistit, jaké jsou výkony a schopnosti nové radarové stanice, kterou vybudovali Němci u vesničky Pourville. Aby bylo tohoto úkolu dosaženo, byla vytvořena jednotka 11 Kanaďanů a specialisty na radary, seržanta Jacka Nissenthalla. Jack Nissenthall byl dobrovolníkem, ačkoli věděl, že v případě hrozícího zajetí bude zastřelen svými vojáky, aby nemohl vyzradit nic ze svých vědomostí o spojeneckých radarech. I když jednotka nedosáhla radaru, díky silné nepřátelské obraně, podařilo se jim přestřihnout dráty vedoucí k budově. Posádka tak byla nucena použít rádio, jehož vysílání bylo zachyceno spojenci, a které prozradilo velké množství informací ohledně radarové sítě Německa v Evropě.
Při přípravě hlavního vylodění bombardovaly čtyři torpédoborce pobřeží ještě před vyloděním. Po nějaké době se přidalo 5 letek Hurricanů RAF a byla položena kouřová stěna pro ochranu útočících jednotek. Zhruba 30 minut po prvních přistáních byl zahájen první pěchotní útok. Ačkoli měli mít podporu tanků, díky jejich zdržení museli útočit bez nich. Útok skončil naprostým fiaskem, díky silné obraně skládající se z kulometů a minometů zakopaných do útesů u města. Když po útoku přistály konečně tanky, pouhých 15 se vylodilo správně a bylo schopno podpořit vojáky na pláži při útoku na město. Jak se později zjistilo, vstupy do města byly blokovány protitankovými překážkami, takže Churchilly byly nuceny se otočit a krýt vojáky při ústupu k pláži.
Díky nevědomosti ohledně situace byly do útoku vyslány následně i dvě rezervní jednotky. Obě byly napadeny extrémně silnou německou palbou z kulometů, dělostřelectva a minometů, takže samotné pláže dosáhlo jen několik mužů, kteří na průběhu bitvy nedokázali nic změnit.
Podpůrné akce během operace vyústily v jeden z nejdivočejších vzdušných bojů od roku 1940. Cílem spojeneckého letectva byla ochrana vylodění před německým letectvem. Ačkoli počáteční reakce Luftwaffe byla velmi pomalá, v průběhu dne o sobě dala vědět v podobě bombardování pozic kanadských jednotek, ale jeho účinnost byla díky velkému množství spojeneckých letounů minimální. Bohužel pro spojence, i když sestřelili zhruba 50 letounů Leftwaffe, ke zničení větší části německého letectva nedošlo a nacistické letectvo bylo znovu v plné síle jen několik dní po útoku.
Z celkem 5.000 mužů kanadského kontingentu bylo zabito, zraněno anebo zajato celkem 3.367, což je zhruba 68 %. Britští Commandos měli ztrátu 247 mužů. Britské námořnictvo ztratilo jeden torpédoborec, 33 výsadkových lodí a 550 mužů. Bylo zničeno celkem 106 letounů RAF oproti 46 letounům Luftwaffe. Z 50 můžů Rangers bylo 6 zabito, 7 zraněno a 4 zajati.
Ztráty u Dieppe byly označovány jako nutné zlo. Vice-admirál Mountbatten po válce prohlásil, že kdyby nedošlo k pohromě u Dieppe, vylodění v Normandii by mohlo dopadnout mnohem hůře.
Další obojživelné vylodění proběhlo o tři měsíce později v Severní Africe a legendární úspěšně vylodění v Normandii o dva roky později.
