„Spanilá jízda“ Commandos napříč Francií

Invaze Spojenců do Němci okupované Francie započala v roce 1944 největší obojživelnou akcí, co kdy kdo provedl, a která způsobila nesmírný chaos mezi nacistickými jednotkami. Během několika týdnů spojenecké jednotky nejenže osvobodily Normandii, ale zároveň nezadržitelně postupovaly k německým hranicím.

Německá armáda byla rychle zatlačována směrem do vnitrozemí, což otevíralo mezery mezi jejich liniemi, které chtěli Spojenci využít ke svému prospěchu. Jako první se této příležitosti chopili muži ze známé britské jednotky SAS (Special Air Service)…

Operace Wallace

SAS svoje zkušenosti získala již před invazí do Normandie, především v severní Africe a Itálii. Ale pro Roye Farrana ze skupiny C druhého regimentu SAS byla Normandie zklamáním, protože Britové zanechali jeho jednotku ve Skotsku, zatímco jeho druzi pomáhali válečnému snažení v severní Francii. Jeho chvíle však nadešla v srpnu 1944. Výsledkem bylo krvavé tažení napříč nepřátelským územím, která trvala téměř měsíc a byla pojmenována jako operace Wallace.

19. srpna, Farran a jeho 60 Commandos přistálo u města Rennes, kde dostali k dispozici vlastní jeepy, které byly vyzbrojeny po dvou kulometech Vickers. Rozdělení muži z SAS pronikli do nebráněných mezer mezi jednotkami Wehrmachtu. Během této cesty narazili ve vesnici Villaines-les-Prevotes na první potíže, jednotku vojáků Afrikakorps, kteří stále nosili své originální khaki uniformy. Během hodinové vypjaté bitvy v ulicích, kde prim hrály kulomety a minomety, za sebou Farran a jeho muži při ústupu zanechali zhruba 50 mrtvých Němců.

Commandos se nakonec dostali přes 200 mil hluboko do německého území, kde si zařídili skrytou základnu v lese poblíž vesnice Chatillon. Bylo to sice poměrně riskantní rozhodnutí, ale jak ukázaly červencové nájezdy, operace speciálních jednotek poblíž fronty neměly díky rychle ustupující armádě Německa takovou účinnost. Během následujícího měsíce Farran a jeho muži napadali z jejich úkrytu vojáky Wehrmachtu, podminovávali cesty, odpalovali koleje a likvidovali důležité konvoje se zásobami. Dle dochovaného deníku takto vypadalo několik běžných dní operace Wallace:

6. září – Několik dívek obklopilo naše jeepy a v rukách měly kytice s květinami. O chvíli později se objevilo německé vozidlo s namontovaným kulometem. Přítomnost tolika dívek v okolí nám znemožnila vypálit více než dvě dávky před ústupem.

7. září – Naše jednotka byla napadena silným uskupením 600 příslušníků SS a 4 obrněnými vozidly. Major Farran přesunul 6 jeepů do prostoru v blízkosti lesa, kde si všiml mezery mezi nepřáteli, kudy naše vozidla unikla. Poručík Gurney byl následně vyslán do útoku proti týlu nepřátel. Při palbě z kulometů bylo zabito několik důstojníků stojících na kopci, včetně nepřátelského plukovníka a jeho zástupce. Na zpáteční cestě zničen nepřátelský zásobovací konvoj.

8. září – Napadli jsme německé ubikace… 20 Němců padlo při krátké přestřelce, poté jsme všechny okolní budovy zapálili.

V podobném duchu deník pokračuje až do 16. září, kdy americká armáda obsadila blízké okolí. V posledních několika dnech byli muži z Commandos nuceni vykopat zákopy na ochranu proti německým hlídkám a také proti dělostřelectvu, které odstřelovalo okolní oblasti.

Operace nakonec dosáhla masivního úspěchu a ukázala, že i menší jednotky skvěle vytrénovaných vojáků mohou být efektivní silou při rozvracení nepřítele. Při ztrátě 17 mužů dokázal major Farran zabít či zranit několik stovek nepřátel a zničit 65 vozidel.