Policejní akademie na vlnách

Každý si asi pamatuje dnes již legendární filmy Policejní akademie, které pojednávaly o "břídilech", kteří se ucházeli o post u policejních složek kdesi ve Spojených státech amerických. Jasně, ty filmy byly komedie, která měla za cíl jen pobavit diváka... Teď si představte druhoválečný torpédoborec třídy Fletcher, který měl za války buď vážně obrovskou smůlu a nebo byl naplněn těmi nejhoršími námořníky v dějinách námořnictví. Každá z pěti příhod, kterou si tento torpédoborec se jménem William D. Porter prožil, je pravdivá a stejnou měrou vtipná (nebo smutná, záleží na úhlu pohledu). Budeme mluvit o lodi co...

1. Při vyplouvání zdemolovala sesterskou loď

Torpédoborec byl zařazen do služby především na eskortní mise, které měly pomáhat velkým lodím dosáhnout cíle a chránit je před všudypřítomnou hrozbou ponorek. První mise Williama D. Portera byla jasná... Měl doprovodit bitevní loď USS Iowa napříč Atlantickým oceánem na summit v Íránu. Shodou okolností byl na Iowě přítomen prezident USA a pár dalších vysoce postavených lidí z vlády, kteří se měli sejít na tajné schůzce se Stalinem a Churchillem. Takže šlo o VELKOU akci. Porter byl ale jen jednou lodí z konvoje. Co by se tak mohlo pokazit? No, prakticky všechno. Posádku tvořili námořníci, kteří se pravděpodobně stali předlohou Policejní akademie.

Potíže začaly už předtím, než loď vůbec vyplula z doku. Přesněji řečeno, někdo z posádky zapomněl zvednout kotvu až nahoru a zatímco pomalu vycouvávali z doku, táhli nedotaženou kotvu přes palubu sesterské lodi zakotvené o kousek vedle. Prostě si představte kus oceli táhnoucí se přes zábradlí, záchranné čluny a další věci stojící desetitisíce dolarů. Předpokládám, že kapitán Portera, Wilfred Walter, taky nebyl úplně nadšený, protože zaprvé se to stalo na prvním dnu první plavby a zadruhé na cestě na setkání s prezidentem. Následovala rychlá omluva a stejně rychlý odjezd na setkání s flotilou.

Mohlo to být po tomto incidentu ještě horší? Mohlo...

2. Málem odpálila prezidenta hlubinnou náloží

Dobrých 24 hodin po kotevním faux pass se Porter zařadil mezi ostatní lodě v konvoji. Cesta napříč Atlantikem měla zabrat osm dní a vedla skrze vody, kde byla tehdy poměrně značná aktivita nepřátelských U-Boatů, takže bylo třeba být neustále bdělý a často měnit kurz celého konvoje. Povinností torpédoborce v bojové situaci mělo být aktivní vyhledání nepřátelské ponorky a její následné zničení za pomoci hlubinných náloží (velká explozivní zařízení shazovaná pod vodu). Proto, během jednoho cvičení měl Porter vypustit falešnou nálož, aby se námořníci pocvičili.

Asi chápete kam to směřuje, ne?

Ano, géniové na torpédoborci pravděpodobně nepochopili, že nálož nemá být stále aktivní na palubě, ale že se má odjišťovat až během bojové akce před shozem do vody. Jednoho krásného dne jim jedna nálož z paluby vypadla. Jako opravdu vypadla. Odkutálela se do oceánu, prakticky kousek od bitevní lodě Iowa, potažmo prezidenta USA. A pak explodovala. A to se začaly dít věci...

Je snadné si představit, jak sonary na všech lodích začaly okamžitě pípat jako zběsilé, protože prostě bylo něco ve vodě. Zatímco se ostatní lodě snažily nahánět neexistující ponorku a přitom prováděly únikové manévry, velitelé jistě dumali o tom, kde sakra špioni Osy získaly informace o prezidentovi na cestě do Íránu. Když celá akce vrcholila a všichni měli nervy natažené jako špagáty, přišla zpráva z Portera, že to byla jejich chyba. Měli docela štěstí, nálož se potopila docela hluboko než explodovala, takže nedošlo k nedobrovolnému odtržení zádě.

Aby toho nebylo málo, o něco později poměrně nepříjemná vlna zasáhla loď, strhla jednoho námořníka vstříc smrti ve vodě a zaplavila místnost s bojlery, což způsobilo ztrátu energie, díky které se loď zpozdila za celou eskadrou. Leckdo by už pravděpodobně s hanbou stáhl ocas a obrátil se zpět směrem k domovskému přístavu, ale to neplatilo pro tvrďáky z Portera. A neudělali to ani potom, co šéf konvoje, admirál Ernest King, odmítl číst další zprávy o problémech z torpédoborce a nařídil kapitánovi Walterovi, aby si dal loď do pořádku. Walter prý přísahal, že zlepší výkon své lodě a posádky, což se samozřejmě nestalo...

3. Omylem vyslala torpédo směrem k prezidentovi

Touhle dobou byli skoro všichni ve flotile docela sklíčeni, tak prezident samotný vzal iniciativu do svých rukou a požádal posádku Iowy o demonstraci obranných schopností lodě v případě, že by se je někdo pokusil napadnout ze vzduchu. Celé to mělo vypadat tak, že z bitevní lodě měly vzlétnout balóny, které pak sloužily jako cvičné cíle pro protiletadlovou obranu. Vše šlo jako po másle, dokud se balóny nedostaly nad Portera a někdo (kapitán Walter) to považoval za jakési vykoupení. Byla nařízena palba na jakýkoli cíl, který Iowa netrefila. Doteď dobrý. Pak ale opět někoho napadlo, že by se mohlo nacvičit vypouštění torpéd...

Někdo vykřikl: "Odpalte jedničku!" a první torpédo bylo jakoby vypuštěno. "Odpalte dvojku!" a druhé torpédo bylo jakoby vypuštěno. "Odpalte trojku!" a posádka zaslechla syčivý zvuk unikajícího vzduchu... Všichni na lodi s hrůzou pozorovali jak torpédo opustilo tubu a vytvořilo jasně viditelnou dráhu, která mířila na bitevní loď Iowa a tím i na prezidenta Spojených států.

Celá mise konvoje byla tajná, nikdo nevěděl, že prezident na loď nastoupí, dokud nebyl na palubě. Přece jen, byla válka. Všechno mohlo být sabotováno, stačilo jedno slovo ke špatným uším. Přesně proto celý konvoj zachovával rádiový klid.

Existují události, které umožňují porušit rádiový klid. Člověk by si myslel, že torpédo mířící k lodi prezidenta, by mohla být jedna z těch událostí. Ne podle inteligentů z Portera. Rádiový klid pro ně pravděpodobně znamenal více než život jejich prezidenta, takže místo rádia použili světelné signály k varováni Iowy před příchozím torpédem. A i to se jim podařilo podělat... Signalista správně ukázal, že ve vodě je torpédo, a že míří k lodi, ale ukázal, že míří z druhé strany. Signalista si uvědomil svou chybu a zkusil to znovu. Tentokrát překvapeným námořníkům z Iowy ukázal, že Porter zařadí plný zpětný chod. Ani by nás nepřekvapilo, kdyby na Iowě uspořádali v té chvíli malou párty.

O chvíli později někoho napadlo, že by mohl porušit rádiový klid a nařídil Iowě provést rychlý obrat vpravo. Po chvíli dohadování, Iowa uposlechla. Kdo by si myslel, že prezident panikařil, zatímco smrt mohla být na cestě, se šeredně plete. Roosevelt pouze požádal o převezení k zábradlí, aby mohl sledovat akci s torpédem na vlastní oči. Jeho ochranka si nachystala zbraně, aby mohla případně zahájit palbu na příchozí torpédo. Díky ostrému obratu ale torpédo loď naštěstí minulo.

Přesto to byla poslední kapka, Admirál King nařídil Porterovi opustit konvoj. Posádka poslechla příkaz a loď odplula na Bermudy, kde čekali mariňáci se zatykačem. Na celou posádku. To bylo poprvé v historii námořnictva, co byla zadržena celá posádka lodě.

4. Zničila velitelovu květinovou zahrádku

Jsou horší místa, kde skončit, než jsou Bermudy a po zodpovězení všech otázek dostal kapitán a několik důstojníků lodi jako trest službu na pevnině. Mohli dopadnout mnohem hůře. Muž, co zapomněl zajistit osudové torpédo, nafasoval nucené práce, ačkoli ho později omilostnil samotný Roosevelt.

Jedno bylo jisté, nikdo už nedovolil, aby se Porter zúčastnil jakékoli důležité mise. Tak je poslali na jediné místo na Zemi, o které nikdo nestál a tím byla Aljaška. Konkrétně Aleutské ostrovy, kde podle názoru námořnictva nemohli nic vyvést. Bylo tam přesně nula prezidentů na náhodné oddělání.

Poté, co bez nehody loď přečkala dobrý rok, vše se vyvíjelo dobře. Teda až do doby, než měli být přeloženi na jiné místo... Jeden z námořníků se opil vskutku královsky a rozhodl se provětrat lodní kanóny. Bohužel pro námořníka, vystřelená střela vlivem smůly zamířila k domku místního velitele základny, kde explodovala uprostřed jeho květinové zahrady. Zahrádka šla samozřejmě k čertu, stejně jako zbytek už tak pochybné reputace lodi.

Od té doby se Porter stal jakousi latrínou námořnictva. Služba na něm byla považována spíš jako trest. Ale nikoho to už příliš netrápilo, válka se chýlila ke konci a loď samotná měla zamířit do Pacifiku. Konečně šance na vykoupení!!! 

5. Potopila se nejblbějším způsobem, jaký si vymyslíte

V posledním roce války se reputace lodi rozhodně nezlepšila. Posádka byla obvykle v přístavech vítána hláškou typu: "Nestřílejte, jsme republikáni!", která byla doprovázena huronským smíchem. Na dobré pověsti jí nepřidal ani další incident, tentokrát ze začátku bitvy o Okinawu, kde několikrát zasáhla děly svou sesterskou loď.

Loď nakonec poslali na okraj bitvy, kde si popravdě vedla celkem slušně. Několikrát správně použili své protiponorkové a protiletecké zbraně, nestříleli na spojenecké lodě a sestřelili hned pět japonských letounů a už nikdy se nepokusili zabít prezidenta. To na Portera nebylo vůbec špatné. Jak ale tušíte, tohle netrvalo věčně.

Mezi nepřátelskými letadly se často objevovaly bombardéry, především z plátna a dřeva. Bylo na nich tak málo kovu, že často prošly skrze radar bez povšimnutí. Během bitvy si jedno takové letadlo vybralo torpédoborec jako svůj cíl. Porter začal prudce manévrovat, aby se mu vyhnul a KONEČNĚ ÚSPĚCH!!! Letoun spadl do vody poblíž lodi bez exploze. Všichni si svorně dávali high five.

Smůlou bylo, že kamikaze letoun pokračoval ve své trajektorii, explodoval pod nebohým torpédoborcem a síla výbuchu lehce nadzvedla loď nad hladinu.

Jinak řečeno, Portera potopil bombardér, který byl v té době již pod vodou.

To byl konec neuvěřitelně neschopné a nebo smolné lodi. Po třech hodinách šla pod hladinu bez ztráty jediného života.