Na světě je málo ničivějších přírodních sil, které dokáží způsobit tolik škod a obětí na životech, než jsou hurikány. Samotný hurikán Katrina zabil více než 1.500 lidí a hurikán Sandy zase kdysi zaplavil Manhattan. New Orleans a New York se z toho prakticky vzpamatovávají dodnes.
Tyto bouře se nedají zastavit. To nejlepší, co člověk může udělat, je popadnout rodinu a pokusit se utéci někam do bezpečí a nebo se ukrýt někam pod zem. Byli a jsou ovšem lidé, kteří si myslí, že jde udělat více. Vždyť třeba Amerika má k dispozici tu nejsilnější zbraň na světě... Proč ji nepostavit proti matce přírodě? PROČ NESHODIT ATOMOVKU NA HURIKÁN?
Celá myšlenka je v podstatě naprosto jednoduchá. Pentagon připraví zbraň, dopraví jí do "oka" hurikánu, kde ji odpálí a tím bouři rozptýlí. Finito, bezpočet životů zachráněno, majetek každého je v bezpečí a všichni jsou spokojeni. JUPÍÍÍ
Je to vážně šílené, ale v prvních letech využívání atomové energie, ve dnech kdy běžel projekt na využívání atomové energie k mírovým účelům, jeden neohrožený meteorolog doopravdy orodoval za myšlenku, že atomovka v bouři je plně funkční a skvělý nápad.
Byly to jiné časy, dnes se lidé oprávněně atomových zbraní obávají, ale tenkrát, po Druhé světové válce byla Amerika v "milostném vztahu" s přátelským atomem.
Jak se ale padesátá léta pomalu převracela do let šedesátých, čím dál více bylo lidem jasné, že tyto zbraně mají několik velkých nebezpečí a spoustu nevýhod. Kupříkladu taková nukleární exploze na Maršalových ostrovech zaneřádila radiací široké okolí a zbrojní závody mezi Sověty a Amerikou taky moc nepomohly. Aby se zlepšil obraz atomu v očích veřejnosti, Washington rozjel svou vlastní akci: Projekt Plowshare (pluh).
V rámci projektu se vědci měli postarat o mírové využítí atomových explozí. Všechno ale nebyla pouze teorie, Pentagon doopravdy nechal několik bomb explodovat v rámci studií o využitelnosti výbuchů k výkopům, geologickým studiím a podzemní generaci energie.
Mezi lidmi kolovalo daleko více plánů pro atomovky, než kolik bylo nakonec uskutečněno. Jeden z těchto experimentů, zosnovaný mladým meteorologem a veteránem letectva však zaujal veřejnost. Nukleární výbuch uvnitř hurikánu.
Jack W. Reed započal svojí vojenskou kariéru jako meteorolog v letectvu USA zrovna když končila Druhá světová válka. Místo jeho působení bylo na Filipínách, odkud v roce 1946 vyrazil na osm misí v letounu B-29 skrze několik velmi silných bouří. Síla těch bouří na Reedovi zanechala svou stopu.
V průběhu kariéry se Reed zúčastnil několika atomových testů, kde zkoumal jejich dopad na místní počasí. Bylo to tam, kde přišel se svou "revoluční" myšlenkou.
Zprvu byla myšlenka jednodušší... Hurikán neměl být zlikvidován, ale pouze odkloněn, čehož mělo být dosaženo explozemi mimo oko hurikánu.
"Exploze dostatečně silné bomby by měla ovlivňovat horizontální cirkulaci vzduchu v hurikánu po dobu 15 minut. Pokud by byly dvě exploze na opačné straně hurikánu, mohla by vzniknout asymetrie v cirkulaci, která by hurikán odklonila od cesty." Takto si svůj nápad obhajoval Reed před komisí projektu Plowshare.
To byla jen první myšlenka. Co chtěl Reed doopravdy udělat, bylo nechat explodovat opravdu masivní bombu uprotřed hurikánu...
"Střed hurikánu má zhruba o deset stupňů více než bouře okolo. Kdyby byla uskutečněna minimálně megatunová exploze v centru, velká část tohoto teplého vzduchu by unikla do stratosféry a studený vzduch z okolí by zaplnil to, co uteklo vzhůru. Bouře by se zpomalila a potenciálně by se zastavila úplně."
Jak by se atomová bomba dopravila do hurikánu? Logicky by se dala svrhnout z tehdejšího bombardéru B-29 přímo do středu. Ale to nebyla Reedova preferovaná metoda. Tou byla doprava ponorkou... Ponorka by pod vodou pronikla k oku a celý den by sbírala meteorologické údaje, poté by odpálila raketu na přesně určené místo.
Obě metody měly společné explozivní zařízení, a tím byla 20megatunová bomba, která by "prý měla stačit" na ovlivnění hurikánu. Reed naštěstí pro provedení tohoto plánu nenašel podporu...
Přesto je jeho myšlenka zakořeněná v mysli mnoha lidí v USA, hlavně z oblastí, které bývají velice často postiženy hurikány. Několik vědců se touto problematikou zabývalo více a jejich závěry se s Reedovými rozhodně neshodují.
Největším argumentem proti je čistý výpočet energie potřebné k ovlivnění hurikánu. Plně vyvinutý hurikán je schopen vyprokudovat sílu výbuchu 10megatunové bomby každých dvacet minut, což znamená, že za svou dobu působení hurikán vyprodukuje daleko více energie, než kolik je schopna doručit atomová bomba. Dalším doslova masivním problémem tohoto nápadu by byl radioaktivní spad. Dokážete si představit, co by dokázal způsobit radioaktivní mrak nacucaný vodou?
Radioaktivním spadem se Reed nijak netrápil. Dle jeho výpočtu by exploze byla natolik čistá, že by došlo k nulovému znečistění okolí. "Fyzika ohledně mého plánu nikdy nebyla vyvrácena" napsal v roce 2004 jednomu deníku. Všeobecně je jeho plán, bojovat s matkou přírodou atomovými bombami, považován za opravdu špatný nápad...
Jack W. Reed zemřel v roce 2007 a až do konce za svou myšlenku bojoval.
