„Nejnáročnější byl pro mě výstup ke gejzírům El Tatio ve výšce zhruba 4.500 m n. m. Nebo na chilskou náhorní plošinu Chajnantor, kde má Evropská jižní observatoř své špičkové teleskopy. To bylo okolo 5.000 metrů. Na obou místech jsem měla závratě a párkrát se mi podlomily nohy. Díky dobré přípravě jsem to ale nakonec zvládla a užila si výlet.”

Výšlap na třítisícovku a výš je zážitkem plným krásných výhledů a nezapomenutelných momentů. Podobná výprava ovšem vyžaduje dobrou přípravu a respekt k přírodním podmínkám, které se s rostoucí nadmořskou výškou mění. Stoupání v jihoamerických Andách není totéž jako si vyšlápnout Sněžku. Své o tom může povědět Milena, která zdolala pár vrcholů konkrétně v Chile, nejdelší zemi světa. Spolu s ní jsme omrkli tipy, jak předejít výškové nemoci. Možná i vám jednou pomůžou na cestě „do oblak”.

Proč nám dělá vyšší nadmořská výška potíž

Netřeba chodit kolem horké kaše. Snad každý si to umí představit – čím výš se nacházíte, tím víc řídne vzduch a klesá tlak (zhruba o 11 % na každých 1.000 m). Nehledě na další faktory, se kterými musíte počítat:

  • Nezávisle na zeměpisné šířce, nahoře je všude zima (teplota klesá asi o 1° C na každých 150 m výšky).
  • Horský vzduch ztrácí na vlhkosti (o 25 % na každých 1.000 m).
  • Zvyšuje se rychlost větru.
  • Tenčí vrstva atmosféry zvyšuje intenzitu slunečního i kosmického záření.

Aby však bylo jasné, o čem se tu bavíme, musíme dát do souvislosti výškovou škálu:

  1. nízká: 0–800 m n. m.
  2. střední: 800–1.500 m n. m.
  3. vyšší: 1.500–3.000 m n. m.
  4. vysoká: 3.000–5.800 m n. m.
  5. extrémní: nad 5.800 m n. m.
Jak se připravit na výšlap do vysokých nadmořských výšek
Park Yerba Loca v centrální oblasti Kordiller nabízí nespočet tras pro pěší turistiku ve vyšších polohách okolo 3.000 m n. m.

Míň kyslíku = horší fyzička

Tam nahoře na hoře (nad 3.000 m n. m.) jste unavenější a tělo začíná fungovat trošku jinak. Víc se potíte, rychle ztrácíte tekutiny, stoupá vám tepovka, zrychleně dýcháte... Vaše tělo zkrátka svádí boj, protože vydává energii, ale nedostává se mu na to kyslíku (čemuž se odborně říká hypoxie). Krev houstne, stoupá riziko vzniku omrzlin a začnou se objevovat další potíže spojené s vysokohorskou nemocí.

Po příletu do San Pedra mě bolela hlava a žaludek jsem měla trochu na vodě. Už předem jsem se ale zásobila vodou a pila, co to šlo. Snažila jsem se předejít dehydrataci (o to víc, když jsem byla uprostřed pouště). Když jsem se pak najedla a strávila pár hodin v klidu, prvotní neduhy rychle odezněly. Následující dny jsme pořádali jen menší výlety ve stálé výšce okolo 3.000 m n. m. a teprve po pár dnech jsme se vydali do vyšších poloh.
Milena
  • Cajón del Maipo obklopují vrcholky And (Kordiller) včetně nejjižnější 6tisícovky na světě Marmolejo.
  • El Tatio jsou se svou polohou nad 4.500 m n. m. nejvýše položené gejzíry na světě a jsou nejaktivnější mezi 6-8 hodinou ranní.
  • Měsíční údolí v poušti Atacama je nebezpečnější než Údolí smrti v Kalifornii. V pozadí vulkán Licancabur (5.916 m n. m.).
  • Akutní horská nemoc umí cestování značně znepříjemnit. Bez důsledné přípravy a prevence se do vyšších poloh nevydávejte.

Jihoamerické Andy, Nepál, ledovce na Aljašce, novozélandské hory, africké Kilimandjaro...

...Je jedno, kam jedete. Aklimatizace chce všude hlavně čas. Tělo se umí na nižší příjem kyslíku adaptovat. Jen musíte stoupat pomalu. A pokud se budeme bavit o výstupech na nejvyšší světové vrcholky, tak to zahrnuje i opakovaný výstup a sestup do základních táborů. Nikdy nejdete na vrchol na jeden zátah. A každá výšková oblast má další svá specifika, na která se musíte připravit.

Na světě je tolik krásných a zároveň nebezpečných míst. Udělejte si z jejich návštěvy dechberoucí zážitek na celý život, a ne vzpomínku, jak vám nebylo dobře.

Vy už určitě máte v hlavě, kam byste se chtěli podívat, že? Jestli ano, tak se nejdřív porozhlédněte po základním táboře ve středních nadmořských výškách (do 3.000 m n. m.). Tam si dejte několik dní oddych a teprve po pár dnech postupně stoupejte výš. 

Suma sumárum – nejlepší prevencí je pomalý výšlap. Vytvořte si takový itinerář, se kterým získá vaše tělo dostatek času na aklimatizaci. 

Horská nemoc může postihnout kohokoli

Bez ohledu na fyzickou kondici nebo předchozí zkušenosti je důležité důsledně respektovat pravidla aklimatizace a nepodceňovat jejich význam. Včasná prevence a všímavost vám pomůže užít si výpravu s co nejmenším rizikem.

Pokud začnete pociťovat nevolnost, nikdy nepokračujte ve výstupu. Sestupte naopak do nižších nadmořských výšek, abyste si ulevili (v žádném případě ne sami, ale vždy v doprovodu). A pokud příznaky pokračují, nebo se dokonce zhoršují, okamžitě kontaktujte odbornou lékařskou pomoc, horskou službu apod. Dostat výškovou nemoc je v pořádku, ale není v pořádku na ni doplatit.

V kostce: Jak se předem připravit

  • Hodně pijte. A se zvýšeným pitným režimem začněte několik dní předem.
  • Zocelte se. Pravidelně cvičte a předem postupně zvyšujte svou kondici.
  • Trénujte na kopcovitém terénu, abyste si zvykli na stoupání a sestupování. Potřebujete sílu pro nohy a stabilitu pro tělo. Plavání nebo běh po rovině sice zlepšuje fyzičku, ale při výstupu do hor budete potřebovat víc než to.
  • Snažte se vyhýbat těžkým jídlům před i při výletu.
  • Stoupejte pomalu. Ve středních nadmořských výškách (do 3.000 metrů) se zdržte několik dní, než se vydáte výš.
  • Pokud to jde, nad 3.000 metry se vyhněte rychlému stoupání o více než 300–500 výškových metrů denně.
  • Existují i různé léky a doplňky stravy, které vám můžou pomoct. To však konzultujte se svým lékařem. Nejsou vhodné pro každého, a navíc mohou mít vedlejší účinky.
  • A když jsme u těch lékařů, pochopitelně byste měli být před cestou zdraví a s dostatečným předstihem očkovaní (podle toho, do jakých oblastí se chystáte).
Ledovec Grey v národním parku Torres del Paine v Patagonii
Slézání ledovce Grey v národním parku Torres del Paine v Patagonii.

Akutní výšková nemoc

Pokud se dostatečně neaklimatizujete, může vás přepadnout horská nemoc. Bolesti hlavy, malátnost, poruchy vidění, nevolnost, zvracení, závrať aj.

Zhruba u 1/3 lidí se může horská nemoc projevit už okolo 2.500 m n. m. Ale nebudeme malovat čerta na zeď. Jen si jednoduše shrneme, jaké jsou formy horské nemoci. Být informován o všech eventualitách nikdy neuškodí.

  • Akutní horská nemoc (AMS – Acute Mountain Sickness): Nejběžnější forma, která se projevuje příznaky jako bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, únava a problémy se spánkem.
  • Vysokohorský edém plic (HAPE – High Altitude Pulmonary Edema): Pokud se AMS nepodchytí, může dojít ke zhoršení – hromadění tekutiny v plicích, dušení, kašli s pěnou, ztíženému dýchání a rychlému srdečnímu tepu.
  • Vysokohorský edém mozku (HACE – High Altitude Cerebral Edema): Je to nejtěžší forma horské nemoci, kdy se tekutina hromadí v mozku. Příznaky zahrnují zmatenost, neklid, zvracení, křeče a ztrátu vědomí.

Chraňte sebe i přírodu

A na závěr ještě jedna maličkost, která vlastně není ani tak maličkostí jako velmi důležitým bodem. Respektovat přírodu musíme nejen kvůli vlastnímu zdraví, ale samozřejmě i kvůli přírodě samotné. Už totiž víme, že nemáme žádnou planetu B. Ohleduplní musíme být kdekoliv na světě, ale obzvlášť v podobné impozantní krajině vysoko nad mořem. Je to sice trošku níž než nebe, ale rozhodně výš než peklo. Takže co jiného to může být než ráj?

„Hodně štěstí. Hlavně se vraťte z hor celí a zdraví!”


Další články

Jak mormonský pilot vykouzlil vánoční atmosféru pomocí fondánu

Prožít Vánoce v německém zajateckém táboře je samo o sobě natolik smutné, že nás z těch představ sotva něco vytrhne. A přesto... Dojemný příběh poručíka Terryho nám ukazuje, že i v nejtemnějších chvílích...

Malé vánoční příměří roku 1944

Za druhé světové války nedošlo k žádnému velkému příměří jako o Vánocích roku 1914. Tenkrát tisíce francouzských, německých a britských vojáků opustili své zákopy a setkali se v „zemi nikoho”, aby si vyměnili...

Vznik československého letectva: Příběh odboje a vzletu

Letos v říjnu uplyne 105 let od vzniku československého letectva. Podle historiků datujeme jeho začátek k 30. říjnu 1918, kdy důstojníci rakousko-uherské armády ustanovili v Praze...

Jak se připravit na výšlap do vysokých nadmořských poloh

„Nejnáročnější byl pro mě výstup ke gejzírům El Tatio ve výšce zhruba 4.500 m n. m. Nebo na chilskou náhorní plošinu Chajnantor, kde má Evropská jižní observatoř své špičkové teleskopy. To bylo okolo...

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?