ZPRAVODAJ

Psal se červen roku 1940 a 180 metrů dlouhý francouzský lehký křižník Émile Bertin byl zakotvený v docích anglického města Halifax. Zhruba v té době se v kontinentální Evropě francouzští důstojníci scházeli ve známém vagónu u Compiègne, aby podepsali ponižující příměří s nacistickým Německem, což na následující čtyři roky udělalo z Francie "loutku" Nacistů.

Velitel a posádka křižníku se ocitli v kuriózní situaci, protože de facto kotvili v zemi, která byla s Německem stále ve válce, ačkoli jejich domovská země již kapitulovala.

Aby situace byla ještě komplikovanější, Bertin byl již na druhé misi, během které vezl zlaté rezervy Francie do Kanady, kde měly být uschovány. Naneštěstí pro Spojence, velitel lodi nařídil přesun i se zlatem, a to směrem k ostrovu Martinik v Karibiku, který byl pod správou Vichistické Francie, která aktivně spolupracovala s Nacisty.

Navzdory pronásledování Královským loďstvem to ale byla cesta klidná, hlavně díky rychlosti křižníku.

Další loď s podobnou misí takové štěstí neměla. Šlo o pomalý parník Pasteur, který byl Spojenci obsazen během cesty a jeho zlato bylo využito Svobodnou Francií. Další kariéra Pasteura byla v britských službách, kdy loď převážela jednotky a německé zajatce.

Válečné lodě Francie v té době měly celkově zajímavé, dobrodružné a často tragické osudy.

V červnu roku 1940, Vichistické lodě a námořníci u Alžíru přetrpěli několik vln britských vzdušných a námořních útoků. V Dakaru se téhož roku prostřílela řada francouzských torpédoborců rovnou z přístavu. U města Toulon roku 42 zase admirál François Darlan nechal potopit 77 lodí, aby nepadly do německých rukou, když Nacisti provedli invazi do "neutrálního" Vichy.

Zato Émil Bertin byla loď, která měla opravdu štěstí. Byla spuštěna na vodu v roce 1933 a měla být vůdčí lodí uskupení torpédoborců. Počátek války strávila převážením polského zlata do Francií kontrolovaného Libanonu. Díky svému ladnému designu, 6 bojlerům a parním turbínám byla schopna dosáhnout úctyhodných 34 uzlů. Na palubě byl k dispozici katapult a dva hydroplány.

Co se týče výzbroje, loď, stejně jako všechny ostatní křižníky třídy Émile Bertin, disponovala devíti kanóny ráže 152 mm ve třech věžích. Protiletadlová výzbroj byla v době spuštění na vodu taky úctyhodná, na palubě se nacházelo celkem dvacet protivzdušných zbraní různé ráže. Pomocnou výzbroj tvořilo šest torpédometů a 200 námořních min.

Émile Bertin měla kariéru vskutku pestrou. V roce 1940 během německé operace Weseruebung byla poškozena leteckým útokem. Pak se dostala do Vichistických rukou a byla poměrně dlouho nevyužita v docích na ostrově Martinik. Poté se opět dostala do spojeneckých rukou, když správu nad ostrovem převzali jednotky Svobodné Francie.

Když už bojovala za Spojence, byla modernizována v USA, konkrétně v docích Philadelphie. Z paluby jí odstranili nepotřebné torpédomety a její protiletadlová výzbroj byla rekonfigurována, aby odpovídala moderním standardům. Z paluby byl odstraněn jak katapult, tak i hydroplány.

V roce 1944 podporovala vylodění jednotek v Itálii a poté dělostřelbou útočila během operace Dragoon na pevnost Porquerolles, opěrný bod u pobřeží jižní Francie.

V tom samém roce se dostala do smrtelného nebezpečí, když po ní vystřelily dva obří 340mm kanóny u Toulonu. Naštěstí oba minuly, zásah takové zbraně by mohl být fatální.

Po válce strávila zbývající roky ve službě v jihovýchodní Asii. Sešrotována byla v roce 1959.