ZPRAVODAJ

Vybavená účinným tlumičem, snadno rozložitelná a přenosná, Welrod je skvělá zbraň pro spojenecké operativce napříč nacisty okupovanou Evropou.

Pistole, která je snadno zapamatovatelná díky svojí podobnosti s výbavou Jamese Bonda, byla vyrobená výborem pro speciální operace (SOE) v roce 1940, ve městě Welwyn v Británii.

Všechny výrobky z Welwynu vždy začínaly prvními písmeny tohoto města, ať už se jednalo o Welbike (malá skládací motorka), Welpen (malé pistolové pero), Welgun (skládací 9mm samopal) a v neposlední řadě i samotný Welrod.

Welrod byl již od začátku koncipován jako zbraň na tiché odstranění stráží a od toho se odvíjela i jeho konstrukce. Nejprve byla vyráběna jako manuálně nabíjená zbraň bez poloautomatiky. Problém všech poloautomatických zbraní spočíval v tom, že i při použití toho nejefektivnějšího tlumiče se projevoval specifický mechanický zvuk při výměně nábojů. Ačkoli byl tento zvuk, oproti zvuku výstřelu, tlumený, mohl zalarmovat stráže a narušit probíhající akce.

Aby se tomuto problému konstruktéři vyhnuli, Welrod byl vyroben jako opakovací zbraň, kdy střelec musel otočit uzávěr v zadní části zbraně o 90 stupňů, což uvolnilo vystřelenou patronu, a následně šroubovat v opačném směru pro nabití nového náboje. Ruční nabíjení minimalizovalo pohyblivé části a jediný zvuk, který zbraň vydávala, byl zvuk výstřelu.

Zásobník Welrodu, upravený z Coltu 1903, pojmul až 8 nábojů (ačkoli bylo doporučováno mít v zásobníku maximálně 5 nábojů, aby se předešlo selhání). Zásobník samotný sloužil i jako rukojeť, která byla pro pohodlí a pevnost úchopu potažena silnou vrstvou gumy.

Jedna z hlavních předností, kterou se podařilo konstruktérům splnit, byla nutnost účinného skrytí zbraně. Jakýkoli odbojář, který byl chycen se střelnou zbraní, byl okamžitě zadržen. Proto byl Welrod vytvořen, aby při běžném nošení nemohl být rozpoznán jako okamžitá hrozba. Při odstranění rukojeti a začlenění například do batohu s nástroji automechanika, byla velká šance, že zbraň unikne pátravým očím nepřítele.

Tlumič byl integrován do těla zbraně a vyznačoval se mimořádnou účinností. Jeho výdrž byla ovšem limitovaná, využívala řadu gumových přepážek s pevným těsněním a po pouhých 15. výstřelech obvykle docházelo k roztrhání gumy, což učinilo zbraň při střelbě daleko hlasitější. Z tohoto důvodu byla přidána možnost hlaveň snadno rozšroubovat a gumu vyměnit.

Úspěšnost zásahu byla do vzdálenosti zhruba 23 m během dne a 7,5 m v noci (při použití fluorescentního nátěru na mířidlech). Přesnost bohužel snižovalo špatné držení zbraně, mizerný kohoutek a gumové přepážky tlumiče.

Zbraň byla v produkci od roku 1943 a do konce války bylo distribuováno přes 15,000 kusů do zemí Dánska, Norska a Francie.