ZPRAVODAJ

Mnoho automatických pistolí (a revolverů), bylo prodáváno s ramenní pažbou, což byla praktika, která vydržela až do třicátých let minulého století. Továrny obvykle nabízely jen jedno řešení, a to jednu pažbu v kombinaci s odpovídajícím pouzdrem. To neplatilo pro Luger. Ten se svého času vyznačoval nebývalými možnostmi při výběru pažby.

Poměrně obvyklá byla pažba vyrobená z jednoho kusu dřeva, která byla dodávána s mnoha Lugery pro německé loďstvo kolem roku 1904. Kromě ní fungovalo na trhu i několik skládacích designů. Pravděpodobně nejzajímavější byl ten, který byl původně vytvořen maďarským vynálezcem Josefem von Benuke, a který byl později vylepšen Němcem Georgem Thiemannem.

Benuke-Thiemann

Tato pažba byla vytvořena z lisovaných kousků kovu, které byly ke zbrani přidělány místo krytek rukojeti. Ve složeném stavu zvětšovaly zbraň pouze minimálně a zbraň stále mohla být využívána ke střelbě, ačkoli se zhoršenou ergonomií. Tohoto bylo dosaženo díky chytrému systému, kdy složitelnou pažbu tvořily dvě vrstvy kovu, které se překrývaly a po vysunutí následně vytvořily pažbu o ideální délce a odolnosti. Díky pojistce nehrozilo, že se pažba při střelbě znovu složí.

Pažba se nakonec ukázala jako komerční propadák, i kvůli tehdejší ekonomické situaci kolem roku 1920, kdy byla vyvinuta. Vzniknout stačilo pouze několik stovek kusů, ačkoli nuly u číslování předpokládaly produkci v řádu desetitisíců.

I když vypadá přinejmenším zvláštně, je prý pažba Benuke-Thiemann vynikající na střelbu i v rozloženém stavu.