ZPRAVODAJ

Píše se rok 1927, od první světové války uplynulo již 9 let a Washingtonská smlouva z roku 1922 ustanovuje striktní limity na stavbu válečných lodí pro všechny námořní mocnosti. Limity se ovšem netýkají ponorek…

Francie, jedna z vítězných mocností první světové války, v roce 1927 objednává tři nové „korzárské ponorky“, z nichž je nakonec dokončena pouze Surcouf. Co je na jejím designu zvláštního? Už jen dobové označení: „podmořský křižník“ by mohl ledacos napovědět… Úkolem Surcouf bylo vyhledávání a ničení plavidel na hladině za pomoci kanónů. Ano, čtete správně, i když byla ponorka vybavena klasickými torpédomety o průměru 550 mm a 400 mm, její hlavní výzbrojí byly dva 203mm kanóny osazené do vodotěsné věže s možností střelby už tři minuty po vynoření na hladinu. K průzkumu sloužil hydroplán Besson MB.411, který byl schopen navigovat střelbu až do 39 km, skladovaný v interním hangáru. Množství doplňkové výzbroje, jako byly protiletecké kanóny a kulomety, bylo rozmístěno strategicky nad hangár. Posádku pak tvořilo 8 důstojníků a 110 námořníků (to je 3x více než měly průměrné ponorky té doby).

Těsně po spuštění ponorky na vodu ustanovila Londýnská námořní smlouva limity pro konstrukce ponorkových projektů. Každý stát, který smlouvu podepsal, směl vlastnit pouze tři velké ponorky nepřesahující 2.800 t a kanóny nepřesahující ráži 150 mm. Ačkoli Surcouf tyto limity přesahoval, výjimku pro ni dohodl ministr námořnictva Georges Leygues, avšak podobné projekty již dále nesměly vznikat.

Když pro Francii začala druhá světová válka a Německo zahájilo útok, Surcouf byl zakotven v přístavu Brest.  Kvůli nebezpečí, že bude zkonfiskována vítěznou německou armádou, s jedním funkčním motorem a zablokovaným kormidlem pomalu přeplula přes Lamanšský průliv a zakotvila v Plymouthu.

Po nutných opravách byla ponorka předána loďstvu exilové vlády Francie pod vedením Charlese de Gaulla. Jejím úkolem bylo ochraňovat spojenecké konvoje napříč Atlantickým oceánem a později se zapojila i do války v Pacifiku.

Svůj osud Surcouf potkala pravděpodobně 18. února roku 1940 kdy, během cesty na Tahiti skrze Panamský průplav, byla během noci zasažena americkou obchodní lodí Thomson Lykes a potopila se i se všemi muži na palubě. Podle knihy napsané admirálem Auphanem došlo k potopení z politických důvodů, protože v té době byli francouzští námořníci běžně obviňováni ze špionáže či napadání spojeneckých konvojů.

Nikdo doposud neidentifikoval vrak ponorky, a proto se kolem jejího osudu objevují teorie jako je působení dnes už legendárního Bermudského trojúhelníku či zničení americkými ponorkami pobřežní stráže, které ji zaměnili za nový německý typ U-boat.

V současné době je nabízena odměna milion dolarů za nalezení a identifikování vraku.

Pomník určený památce Surcouf a jejím námořníkům stojí v přístavu Cherbourg.