ZPRAVODAJ

Určitě si myslíte, že brnění z ocelových plátů bylo ve dvacátém století dávno pryč, ale opak byl pravdou. Prakticky všechny strany tohoto masivního konfliktu experimentovaly s různými koncepty (ačkoli ve výsledku bylo touto ochranou vybaveno naprosté minimum vojáků). V tomto ohledu bylo pravděpodobně nejznámější německé brnění, a to díky fotografiím Amerických vojáků slavících konec války.

Německo

Nejrozšířenější z německých experimentů byla balistika přezdívaná „humr“, která byla vyrobena z kombinace niklových a silikonových plátů, schopných zastavit kulku z pistole a chránit před útokem bajonetu a ostatních kontaktních zbraní. Její účinnost proti projektilům pušek byla pochybná a celková váha brzy vojáka unavila, čímž se anulovala jakákoli taktická výhoda.

Ostatní německé pokusy byly velmi jednoduché. Jednalo se o ocelový plát vyráběný ve dvou velikostech, o váze 9 a 11 kg kryjící hrudník. Zhruba 500.000 kusů bylo odesláno na frontu, avšak díky své praktičnosti byly využívány jen hlídkami a kulometčíky ve statických pozicích.

Rakousko

Ne všichni ovšem sdíleli stejný názor ohledně využívání brnění v terénu. Je třeba zmínit Rakouský experimentální design:

Tato ochrana nebyla určena pro pobíhání na bojišti. Smysl dostává až po sundání, kdy se složí před uživatelem, otevře se malý otvor pro pušku a najednou se jedná o malé chráněné palebné stanoviště. Chrání pouze zepředu, proto si voják musel dávat pozor na útoky z boku, granátové útoky a palbu dělostřelectva a minometů. Není známo kolik těchto brnění spatřilo světlo světa a kolik jich bylo použito na skutečném bojišti (pokud byly vůbec použity). Přinejmenším se ale jedná o zajímavou myšlenku.

Británie

Británie poprvé otestovala balistickou ochranu v roce 1915. Používaná byla pouze na úrovni jedinců a armáda byla schopna vybavit pouze 2 % mužů z celé armády. Standardně existovaly pouze tři typy: Těžké ocelové (skládající se z pevných, kovových plátů nošených jako vesta), střední (různé velikosti kovových plátků připevněných k oblečení) a lehké (vytvořené z různých vrstev látky vycpaných do kabátů).

Amerika

S pravděpodobně nejznámější americkou balistickou ochranou přišel tým Bashforda Deana. Jeho zbrojíři dokázali přijít s kompletní tělovou ochranou o váze zhruba 4 kg (plná výzbroj současného Amerického vojáka váží přibližně 18 kg, což je blíže k plnému středověkému pancíři), a která dokázala, díky využití moderních slitin a vulkanizované gumy, odrážet střely z pistole a zastavit střepiny. Toto řešení bylo pravděpodobně nejblíže ke „svatému grálu“ tehdejší balistické ochrany. Odhady hovoří, že pokud by bylo brnění používáno při velkých ofenzivách, snížily by se ztráty amerických vojáků až o třetinu.

Během první světové války bylo vytvořeno mnoho zajímavých konceptů zbraní i ochranných prostředků, ze kterých se vycházelo při následujícím globálním konfliktu, druhé světové válce. Některé koncepty se v průběhu let ztratily v propadlišti dějin, zatímco ty úspěšné, jako byl kupříkladu vynález tanku, ovlivňují bojiště po celé planetě dodnes.