Rozkazy stranou, rozhodli Němci
Velitelství si na podobné bratříčkování nepotrpí a také se později v první i druhé světové válce nic podobného neopakovalo. O Vánocích roku 1914 však šly všechny rozkazy stranou a do příměří se zapojilo až 100 tisíc převážně britských a německých vojáků.
K zázraku došlo nejprve v okolí belgického městečka Ypres a postupně se rozšířil. Iniciativa prý přišla z německé strany. Zákopy ozdobili stromečky a svíčkami. Němci z tamních saských pluků mluvili dobře anglicky, zastavili střelbu, začali pískat, což Britové opětovali, a postupně došlo i na výměnu pár slov. A jak se říká: Slovo dalo slovo... až z toho byla kouzelná Tichá noc.
Skotsko – Královský saský regiment 2:3
Jen si to představte. Celé měsíce posloucháte jen rachot kulometů, hvízdání kulek a najednou: Veselé Vánoce!
Území nikoho se na konci roku 1914 proměnilo v neplánované místo vánočních oslav. Vojáci si připravili společné mše, zpívali, pili, vyměňovali si dárky, cigarety nebo konzervy. Britové a Němci, všichni dohromady slavili, a dokonce hráli zmiňovaný fotbal. Dohledat jdou dokonce záznamy některých zápasů, kdy například 133. Královský saský regiment porazil Skoty 3:2.
Těžko ublížit někomu, koho znáte
Příměří nebylo zdaleka všude, ale i 100 tisíc vojáků je dost na to, aby se boje na chvíli ochromily. Muži se navzájem poznali, potřásli si osobně rukama, mluvili spolu... to všechno stačilo k tomu, že ani po Štědrém dnu nechtěli pokračovat v útocích. Někde se zvuky války opravdu ozvaly už následující den, ale na řadě míst západní fronty trvalo příměří až do Nového roku.
Jsme si jistí, že někteří vojáci by uvítali Tichou noc už napořád. To se bohužel nestalo. Vánoční pohádka měla svůj konec. Alespoň na Boží hod byl ale klid.
