ZPRAVODAJ

Falklandy nebo Malvíny?

Příčinou celého konfliktu byl spor o Falklandské ostrovy (v Argentině známé jako Malvíny), které se nacházejí v jižním Atlantiku asi 500 kilometrů daleko od pobřeží Patagonie. Ostrovy byly původně neobydlené, ale po jejich objevení v 18. století zde vznikla francouzská kolonie, která se však neudržela. Stejným nezdarem skončili i argentinské pokusy o kolonizace, a tak se nakonec ostrovy v 19. století dostaly do správy Velké Británie. Argentinci se ale s tímto stavem nikdy nesmířili a nadále považovali „Malvíny“ za své území, a to i přesto, že téměř všichni z místních přibližně 3 000 mluví anglicky a považují svůj domov za součást Spojeného království. Kromě Falkland náleží Spojenému království i menší souostroví Jižní Georgie a Sandwichovy ostrovy.

Argentinská invaze

Na začátku osmdesátých let vládla v Argentině junta vedená generálem Leopoldem Galtierim. Vojenská vláda čelila mnoha vnitřním problémům, od kterých se rozhodla odvrátit pozornost pomocí osvědčeného prostředku: obsazením nového území. Sporné Falklandy byly pro takový záměr ideální, jelikož na ostrově se nacházela pouze malá jednotka britských vojáků. Argentinští generálové také kalkulovali s tím, že Spojené království nebude ochotné jít do války kvůli pár subantarktickým ostrovům vzdáleným asi 13 000 kilometrů od samotné Británie. Invaze začala 2. dubna 1982, kdy se argentinští vojáci pod průhlednou záminkou vylodili u hlavního města Falkland Port Stanley a donutili ke kapitulaci malou britskou vojenskou jednotku. O den později proběhlo bez boje i obsazení Jižní Georgie. Argentinská vláda následně prohlásila obě souostroví za své území a umístila na Falklandy vojenskou posádku o síle asi 10 000 vojáků.

Reakce Železné lady

Premiérkou Spojeného království tehdy ale byla konzervativní politička Margaret Thatcherová, přezdívaná Železná lady, která od počátku invaze odmítala diplomatické řešení a požadovala rozhodný zásah. Během několika dní bylo rozhodnuto o vyslání silného námořního svazu spolu s elitními pozemními jednotkami k Falklandám. Tyto síly měly Argentince buď donutit se z ostrovů stáhnout nebo je vyhnat silou. Expediční flotila se skládala z 127 vojenských a obchodních lodí různých velikostí i typů: její součástí byly například letadlové lodě HMS Hermes a HMS Invincible ale třeba i tehdy největší dopravní loď světa Queen Elizabeth II, která sloužila pro dopravu vojáků a zásob. Vrchním velitelem celé operace se stal generálmajor Jeremy Moore, zatímco velitelem námořní flotily byl jmenován admirál John Fieldhouse.

Námořní a letecké boje

Britská flotila dorazila do jižního Atlantiku už na konci dubna. Prvním cílem byla odlehlá Jižní Georgie, kterou Britové obsadili bez boje již 24. dubna. Následně se pozornost britského velení upřela na samotné Falklandy, kolem kterých byla vyhlášená zakázaná zóna (Total Exclusion Zone – TEZ) o poloměru 200 mil (cca 320 km). Británie zakázala vstup do této zóny všem cizím plavidlům i letadlům (zajímavé ale je to, že během celého konfliktu nepřistoupila ani jedna ze stran k oficiálnímu vyhlášení války). Argentinci původně plánovali námořní útok na britské síly a začali proto shromažďovat vlastní lodě. Tyto plány ale musely být odvolány poté, co britská ponorka HMS Conqueror potopila 30. dubna jediný argentinský křižník ARA Generál Belgrano.

Boje probíhaly i ve vzduchu. Britové provedli 1. května dálkový nálet Black Buck 1, jehož efekt byl ale spíše psychologický. Cílem operace byl útok jednoho britského bombardéru Vulcan na letiště ve městě Port Stanley. Problémem ale bylo to, že bombardér startoval z více než 6 000 kilometrů vzdáleného ostrova Ascension a muselo mu být pravidelně doplňováno palivo. Ani britské tankovací letouny ale neměly dostatečný dolet a musely tak být za letu dotankovávány jinými tankovací letouny. Celá logisticky velmi náročná akce tak vyžadovala nasazení jedenácti tankovacích letadel Victor pro jeden bombardér. Kromě bombardování probíhaly i letecké boje v okolí flotily, do kterých se na britské straně zapojily především vertikálně startující stíhací letouny Sea Harrier.

Dobytí Falkland

Argentinskému letectvu se v průběhu války podařilo pomocí ze vzduchu odpalovaných raket Exocet potopit několik britských lodí včetně raketového torpédoborce HMS Sheffield či velké nákladní lodi Atlantic Conveyor. Tyto ztráty však nemohly ohrozit celkovou britskou dominanci v námořním i vzdušném prostoru. Britům tak nic nebránilo v přípravě útoku na samotné ostrovy. Argentinci mezitím ale stihli posílit místní posádku, takže proti 7 000 britských vojáků stálo okolo 13 000 Argentinců. I přes početní převahu ale bylo od prvních dnů invaze jasné, že argentinští vojáci se těm britským nemůžou rovnat. Spojené království totiž nasadilo své nejlepší jednotky s bojovými zkušenostmi ze Severního Irska, zatímco většina argentinských vojáků absolvovala pouze základní výcvik, a navíc měli mnohem horší výzbroj.

Invaze na Falklandy začala 21. května, kdy se první vojáci vylodili v osadě San Carlos vzdálené asi 100 kilometrů od Port Stanley. Vylodění a vytvoření předmostí proběhlo v podstatě bez problémů, a tak se britské oddíly mohly vydat na pochod k hlavnímu městu. I přes relativně krátkou vzdálenost jim cesta trvala asi týden, a to zejména kvůli extrémně náročnému terénu, střetům s Argentinci a hustému sněžení (květen na jižní polokouli odpovídá našemu listopadu). K finálnímu útoku na dobře opevněné Port Stanley došlo až 11. června. Útok byl i přes špatné počasí úspěšný: britské oddíly Commandos obsadily strategické vyvýšeniny nad městem. To podlomilo morálku obránců města, kteří se o tři dny později vzdali spolu se všemi ostatními Argentinci na ostrovech.

Následky války

Tím v podstatě tato neplánovaná válka skončila, a to drtivým britským vítězstvím. Zahynulo během ní asi 650 Argentinců (z toho polovina při potopení Generala Belgrana) a 255 Britů. Dalším ztrátám naštěstí zabránila nízká morálka Argentinců a jejich brzká kapitulace. Pro obě strany měla válka navíc i významné politické důsledky. V Argentině došlo k sesazení prezidenta a k obměně vlády. Naopak v Británii se Margaret Thatcherová stala populárnější než kdy dříve za obnovení mezinárodní prestiže Spojeného království. Falklandy také zůstaly už asi natrvalo britskými.