ZPRAVODAJ

"Naik Fazal Din vyběhl na pomoc svému zraněnému spolubojovníkovi, ale jeden z Japonců prohnal čepel katany jeho hrudníkem. Když vytáhl meč ven, Fazal Din, navzdory svým zraněním, vytrhl důstojníkovi meč z ruky a zabil ho s ním. Pak zabil další dva nepřátele s tou samou zbraní." citace u Viktoriina kříže.

Když se mluví o hardcore Indovi dvacátého století, většině lidí se vybaví jedno ikonické jméno, Mahátma Gándhí. Ano, tito lidé mají bezesporu pravdu. Gándhí byl svým způsobem pořádný tvrďák. Ačkoli vypadal, že by neunesl ani pizzu, kdyby mu ji donesli, tenhle chlapík dokázal zosnovat nenásilnou revoluci, která osvobodila druhou nejlidnatější zemi světa od nejmocnějšího impéria na Zemi. Gándhí ale nepatří mezi tvrďáky, o kterých se tu obvykle dočtete. Ten, o kterém je dneska řeč se jmenoval Fazal Din, muž, jehož příběh je tak šílený, že jen čekáme, kdy se jeho varianta objeví v Hollywoodu jako další "trhák" třeba s Nicolasem Cagem v hlavní roli.

Fazal Din se narodil v Hoshiapuru, v provincii Punjab, která dnes leží na hranicích mezi Indií a Pákistánem, a která za Druhé války byla využívána 10. baluchským regimentem indické armády. Din měl v době jeho příběhu 23 let a jeho hodností byl Naik, což je v podstatě desátník. Měl za sebou boje barmské kampaně, kdy se Japonci pokusili probojovat jihovýchodní Asií a provést invazi do britské Indie. Císařská vojska byla v té oblasti poražena, zahnána na útěk a v březnu roku 1945 se Spojenci připravovali na rozhodný protiúder, který měl Japonce vykopat až do stratosféry. Osudný den pro Fazala byl 2. březen na brutálním bojišti před barmským městem Meiktila. Fazal měl za úkol vést svoji jednotku do útoku na kopec, kde byly shodou okolností dva bunkry nacpané naštvanými vojáky čekajícími na příležitost využít své zbraně na komkoli, kdo by považoval útok na opevněnou pozici za dobrý nápad.

Je jasné, že Fazal Din z desátého baluchského regimentu neměl s útokem problém, přece ho nedokázalo rozházet něco tak triviálního jako je jednotka bojem zocelených Japonců s těžkými kulomety, ze kterých létaly vstříc útočníkům miliony kulek. Din prostě popadl pušku, postavil se před své muže a rozeběhl se směrem k nepříteli s nadávkami na rtech. Jeho jednotka se dostala k prvnímu bunkru a díky Dinovu mistrovství s výbušninami celý bunkr explodoval jak rudá paintballová kulička.

Fazalova práce ale rozhodně neskončila. Jednotka se prostě oprášila a vydala se směrem k druhému bunkru. Obránci se ale tentokrát nenechali nachytat na švestkách a vyrazili do protiútoku, aby je nepotkal stejný osud jako jejich spolubojovníky. Tak se stalo, že zatímco Fazal běžel přes otevřené palebné pole, jeho pohledy opětovala šestice mírně naštvaných Japonců, kteří výhružně nastavovali bajonety na puškách. A kdyby už to nebylo dost špatné, dva z Japonců byli ve skutečnosti důstojníci Imperiální armády, kteří dost často nosili ve výzbroji zatraceně velké samurajské meče.

Fazal Din prostě zatnul zuby a vydal se jim vstříc, nevěda, že jeho spolubojovníci ustoupili do krytů za ním. Takže on sám nyní čelil bandě chlapů, co neměli co ztratit a dva z nich měli u sebe pěkně hrozivé meče. Fazal se nezastavil, vystřelil náboj, co měl ve své pušce Lee-Enfield a divoce zaútočil pažbou. Japonský důstojník, expert v boji na blízko, trénovaný šermíř a znalec kenjutsu vykryl Dinův divoký úder, ukročil a probodl indického vojáka svým smrtonosným mečem.

Chvíli stáli oba muži bez jakéhokoli pohybu, jejich oči zaklesnuté v dlouhém pohledu, meč v těle Dinovi čouhal ze zad. Japonský důstojník si dovolil krátký triumfální výraz ve tváři, zatímco jedním pohybem vytáhl meč z hrudníku Inda.

Ale to nebyl konec. Fazal Din rozpoutal peklo...

Tenhle šílený Ind prostě nechtěl dovolit, aby to Japonci prošlo tak jednoduše... Díky obrovské síle vůle a tuně adrenalinu v těle, Fazal natáhl své zkrvavené ruce, popadl jílec meče a vytrhl ho z rukou překvapeného Japonce. Pak ho zvedl nad hlavou a brutálním sekem zabil svého protivníka v jednom pohybu.

Šlo o všechno. Fazal Din, hrozivě zraněný, krvácející z rány v hrudníku začal rozdávat rány všem v blízkému okolí. Druhý důstojník se mu pokusil postavit, ale jeho útok minul a o vteřinu později skončil s katanou v obličeji. Indický šílenec si pak prostě prosekal cestu mezi ostatními Japonci a jednoho z nich rozsekl od krku po žaludek.

Ti, co přežili Dinovo šílenství, většina byla zraněna v intervalu pouhých několika vteřin zdánlivě nezranitelným maníkem s dírou v hrudníku, viděla už dost. Prostě se rozběhli, co nejdál to šlo a nechali Fazala stát triumfálně v louži krve a zbytcích protivníků. Děsivě vypadající válečník se pak obrátil ke svým spolubojovníkům, držíc zkrvavený meč nad hlavou a křičel do útoku. Jeho jednotka byla totálně napumpovaná činy svého velitele, zvedla se jako jeden muž a přešla do stejně šíleného útoku, během kterého dosáhla svých cílů. Fazal samotný se dobelhal do spojeneckých linií, vyplnil hlášení svému nadřízenému, zkolaboval a následně zemřel. Posmrtně byl za své činy vyznamenán nejvyšším oceněním, které Velká Británie za výkon v boji nabízí, Viktoriiným křížem.