ZPRAVODAJ

Dnešní tvrďák týdne rozhodně patří mezi ty netradičnější. Je o světoznámém (tehdy světoznámém) hráči kriketu, který hrál za jihoafrický národní tým, který dokázal porazit rakovinu jen s pomocí velkého množství alkoholu a svého věrného osla. O muži, který ve svém životě spal s více ženami, než kolik dokážete spolehlivě spočítat, který napsal tři knihy a založil několik zajímavých magazínů, a který dokázal vylézt jako jediný profesionální hráč kriketu na horu Kilimandžáro hned dvakrát. A jen tak mimochodem dokázal pobít pěknou řádku nacistů ve žhavém písku Afriky, ačkoli velel tanku, který už v té době nebyl nijak oslnivým technologickým zázrakem.

Bob Crisp se narodil v roce 1911 v indické Kalkatě. Jeho rodina se po čase i s malým Bobem přestěhovala do Rhodesie, kde v roce 1929 Bob začal hrát kriket, ve kterém byl prý opravdu dobrý. Hrál na pozici nadhazovače (bowler) a během několika let dokázal pokořit hned několik rekordů spjatých s kriketem (vzhledem k tomu, jak relativně neznámý je u nás kriket, nebudeme zabíhat do podrobností). Každopádně, v roce 1935 již hrál za jihoafrický národní tým, pokořil se svým týmem kriketovou velmoc Anglii a zúčastnil se hned několika Testovacích zápasů, což jsou v podstatě kriketové hry trvající pět dní.

Údajně je také prvním, a pravděpodobně jediným kriketovým hráčem, který dokázal během tříměsíční kriketové tour svést 100 žen.

V roce 1939 se tehdejší kancléř Německa, Adolf Hitler, rozhodl, že Německo je jeho obyvatelstvu malé a jeho první válečné kroky směřovaly proti Polsku. Robert Crisp se navzdory tomu, že se jeho věk blížil třicítce a byl profi hráčem kriketu, rozhodl, že se přidá do britské armády. Prvních několik měsíců své kariéry strávil odpočinkem v egyptské Alexandrii, kde veškerý svůj plat utrácel v hazardních hrách, alkoholu a ve společnosti lehkých dam. Když v roce 1940 Druhá světová válka nabírala na obrátkách, Crisp byl převelen do Jugoslávie, kde se spojenci pokoušeli zastavit postup nacistů. 

Crisp sloužil u třetího tankového regimentu jako velitel lehkého tanku M3 Stuart, který nebyl schopen až tak dobře čelit moderním tankům Německa. Třetí regiment se účastnil v bojích proti SS divizím jak v Jugoslávii, tak v Řecku. Během akcí na Balkáně přežil třikrát (TŘIKRÁT!) zničení vlastního tanku pouze s menšími popáleninami a zraněními od šrapnelu. Dokázal také zničit tucet nepřátelských tanků a zázrakem sestřelit pomocí kulometu nízko letící dvoumotorový bombardér Heinkel, který se zrovna chystal bombardovat britské pozice.

Díky jeho skvělé schopnosti velet lehce obrněným britským tankům proti technologicky pokročilejším tankům německým, byl Bob Crisp povýšen na velitele roty Třetího regimentu. Krátce poté díky jeho "skvělé schopnosti" svádět tucty žen, prohrávat peníze v hazardu, trávit noci totálně namol v barech, neposlouchat rozkazy a osobně urážet vedoucí důstojníky před nastoupeným mužstvem, byl Bob degradován na poručíka. Pak byl zase povýšen. Poté znovu degradován.

Celkem byl potrestán třikrát, ale díky jeho osobnímu šarmu a neuvěřitelné schopnosti likvidovat Němce na každém kroku, byl Crisp stále majorem velícím rotě, která byla společně s britskou osmou armádou přesunuta do severní Afriky, kde měla zastavit německého génia Erwina Romella. Major a jeho rota dorazila v roce 1942 do Tobruku, kde se zúčastnila celkem 29 dnů neustálých bojů proti bojem zoceleným Německým vojákům a jejich tankovým divizím.

V boji o Sidi Rezegh osamocený Bobův tank napadl celou formaci německých panzerů. Němci, kteří si v té chvíli mysleli, že jeden tank v jejich zádech opravdu nemůže operovat sám, zastavili celý svůj postup kupředu. Bob Crisp, jednající sám a bez rozkazů, dokázal zastavit formaci 70 německých tanků, které měly napadnout početně podstatně slabší britské jednotky.

Pokud si myslíte, že tohle už jen těžko mohl trumfnout, mýlíte se.

Hned následující den Crisp při pochůzce narazil na pozici tří německých protitankových děl, které byly připraveny pořádně zatopit Britům. Bob byl v té chvíli bez tanku. Zastavil si tedy kolem jedoucí tank patřící pod Signal Corps. Tento tank rozhodně nepatřil mezi frontová vozidla... Crisp vytáhl velitele, sám se ujal velení a oznámil zbytku posádky, že pojedou proti triu německých protitankových děl, která jsou schopna v mžiku proměnit vozidlo v planoucí peklo.

Bob nejenže ta děla skutečně napadl, ale byl je schopen i zničit, zajmout jejich posádku a při tom osvobodit plný náklaďák britských zajatců patřících k osmé armádě.

Během Druhé války Bob Crisp přežil celkem šest svých tanků a byl zraněn celkem pětkrát. Z akce byl ovšem vyřazen až poté, co se několik šrapnelů doslova zabodlo do jeho lebky a rány se později opravdu ošklivě zanítily. Byl nominován na Viktoriin kříž, vrchní velitel britské armády Bernard Montgomery ovšem zajistil, aby ho kvůli jeho insubordinacím neobdržel. Co ovšem obdržel, byl Řád za vynikající službu (druhé nejvyšší ocenění za chrabrost) a Vojenský kříž. Když se ho při předávání řádu sám král zeptal, zda ještě někdy bude moci sportovat, Crisp pouze odpověděl: "Zajisté, zraněna byla pouze moje hlava."

Po válce Crisp psal pravidelně do několika novin, založil a spravoval jihoafrické noviny, pořídil si norkovou farmu, kterou po čase opustil a na čas se přestěhoval do Řecka. Když mu v sedmdesátých letech diagnostikovali smrtelnou formu rakoviny, šedesátiletý Crisp trávil své dny v baru obklopený místními ženami. Doktoři mu později nabídli prototyp léčby na rakovinu. Crisp ji smíchal s whisky, kopl ji do sebe a následující rok strávil chůzí po Krétě ve společnosti svého věrného osla.

Bob Crisp ovšem nezemřel. Žil dalších 25 let díky tomu, že jeho symptomy po jeho pochůzkách po Krétě úplně zmizely. Bylo to tak neočekávané, že ho lékaři vozili po různých nemocnicích, aby zjistili, zda ve skutečnosti nenašli lék na rakovinu.

Jak asi tušíte, nebylo tomu tak.

Bob Crisp, válečný hrdina, profesionální hráč kriketu, dobrodruh a úspěšný smilník napsal dvě knihy o svých válečných zkušenostech, jednu o založení města Johannesburg a několik stovek novinových článků. Zemřel ve spánku v Essexu v Anglii v roce 1994 ve svých 82 letech. Jeho jediným majetkem byly ranní noviny a dvacetilibrová sázka na nadcházející kriketový zápas...

Čest jeho památce!