Každý ví, že pivo dokáže zlepšit den, zvlášť pokud jste po náročném dni v práci a nebo sedíte s kamarády v hospodě. Málokdo ovšem ví, že jeden „pořádně na*ranej“ Brit, granáty a láhve od piva pomohly zachránit spoustu vojáků před jistou smrtí rukou rozzuřených Číňanů.
Všechno začíná vojínem Williamem „Big Billem“ Speakmanem, který se do armády přidal, když mu bylo čerstvých 18. Jeho první štací se stala nechvalně proslulá Black Watch, která byla složená z těch nejtvrdších skotských nadšenců do bajonetů, které kdy měli nacisté tu smůlu potkat. Bohužel pro „Billa“, Druhá světová válka skončila pouhých pět dní po jeho nástupu do služby (a den po narození Chucka Norrise), takže neměl příležitost dokázat, jak dobrej voják vlastně je. Místo Berlína tedy nakonec skončil v Hong Kongu, kde se pravidelně dostával do bitek s nadřízenými, lokálními námořníky a členy Královského námořnictva.
Jeho příležitost přišla v listopadu roku 1951, kdy byl převelen k regimentu King’s Own Scottish Borderers a ti byli vysláni OSN do bojů proti Čínské lidové armádě v Koreji. Úkol, který Speakmana proslavil, začal celkem zostra. Jeho regiment měl překročit řeku Imjin a zaútočit na místní kopec, který byl znám jako Hill 317. Útočící za úsvitu do kopce proti zakopanému nepříteli měli Bordereři k dispozici podporu 120 tanků, kulometů a dělostřelectva. Zatímco palebná přehrada nutila Číňany držet hlavu při zemi, Speakman vyběhl nahoru a se spolubojovníky naskákal do zákopů nepřítele. Boj byl poměrně krátký a Brity stál pouze sedm mrtvých. Samozřejmě, provést epický úder na zakopaného nepřítele byla ta jednodušší část. Ta náročnější, tedy kopec udržet, muže regimentu teprve čekala.
Britové začali jak podle příručky, vykopali 6 metrů hluboké zákopy, připravili si zásoby jídla a munice a nachystali se na příchod tuhé zimy. Číňané se situací všeobecně nesouhlasili, takže protiútok obsahoval 6.000 mužů, kteří měli podporu minometů, tanků a stovek děl.
Vražedná mela začala 3. listopadu, kdy celá strana kopce začala vybuchovat jak při novoročním ohňostroji. Vojáci se krčili v zákopech, ale dělostřelci byli přesní a během hodiny vypálili přes 6.000 granátů, které zničily většinu obranných staveb a zanechaly na obranu kopce pouhých 400 Britů, kteří se zakrátko měli postavit obrovské mase řvoucích čínských vojáků.
Vojín Speakman byl zrovna jako poslíček na velitelství, když začaly přicházet zprávy o útocích ze všech stran a výkřiky umírajících mužů zněly srze celý stan. Jeho úkolem bylo připravovat granáty a doručovat je četám v předních liniích. Jak si dovedete představit, granáty nebyly dopravovány připravené na odjištění a použití. Úkolem vojína bylo tyto granáty připravit k boji a pak odvézt ke spolubojovníkům.
