ZPRAVODAJ

První značky

Nejstarší značené turistické trasy vznikly už na začátku 19. století v Alpách. Nejstarší obdobné trasy u nás vyznačili v okolí Radhoště členové Pohorské jednoty Radhošť roku 1884. Použili tvarové značky, které byly tehdy oblíbené v Německu a Rakousku. Široké používání turistických značek u nás ale začalo až o čtyři roky později, kdy byl založen Klub českých turistů (KČT), který se o údržbu značek stará dodnes. První značky již připomínaly moderní pruhové značky, které všichni známe, ale lišily se tím, že prostřední pruh byl mnohem širší a byl vždy pouze červený. První stezky většinou vyznačovali místní dobrovolníci proškolení členy KČT. Postupně bylo značení všech tras unifikováno a svěřeno do správy KČT.

Značky a značkaři

Značení turistických cest může vypadat jednoduše, ale má jasná a přesná pravidla, která musí každý dobrovolný značkař dodržovat. Značkařem se například člověk může stát až po absolvování kurzu pořádaného KČT. V současnosti se o české turistické trasy stará okolo 1 800 značkařů. Značení se provádí vždy alespoň ve dvou, a to proto aby se předešlo případným chybám. Značkaři využívají speciální odolnou barvu, ale i tak se každá značka musí přibližně jednou za tři roky přetřít. Samotné značky by se neměly nacházet více než 250 metrů od sebe a měly by být dobře viditelné a dostupné. Pro rozlišení tras se používají čtyři barvy: červená, modrá, zelená a žlutá. Základním pravidlem je, že se za žádných okolností nesmějí křížit dvě trasy stejné barvy. Barva se (pokud je to možné) vybírá podle typu stezky: červená pro hlavní nebo hřebenové trasy, modrá pro významné cesty, zelená pro místní cesty a žlutá pro zkratky či spojky.

Velmi důležitými pro orientaci jsou i turistické rozcestníky, které se většinou umisťují u křižovatek či významných míst. Na každém rozcestníku jsou kromě tabulky s názvem a nadmořskou výškou místa i jednotlivé směrovky s barevnými šipkami a vzdálenostmi. Můžete se setkat i s trochu odlišně vypadající směrovkou, která má v barevném trojúhelníku písmeno E a dvojciferné číslo. Takto se značí evropské dálkové trasy vedoucí přes hranice několika států. Českou republikou prochází jen čtyři takovéto trasy, přičemž nejvýznamnější jsou E 03 a E 10. Trasa E 03 začíná u Černého moře a končí ve španělském městě Santiago de Compostela, které je každoročně cílem mnoha poutníků. Trasa E 10 pak začíná na německé Rujáně, prochází Varnsdorfem, Prahou i Českými Budějovicemi a pokračuje přes Rakousko až do italského Bolzana.

Cyklotrasy

Kromě klasických tras pro pěší se v Čechách nejčastěji setkáte s cyklotrasami, které jsou značené žluto-černými značkami s piktogramem kola a číslem trasy. Jsou větší a viditelnější než značky pro pěší a umísťují se s většími rozestupy. I číslo trasy má svůj význam – obecně platí, že čím kratší číslo, tím je trasa delší a významnější. I zde najdeme mezinárodní evropské trasy, které poznáte podle toho, že jsou buď označeny logem trasy (například Labská stezka) nebo malou vlajkou EU. Specifickou kategorií jsou pak náročné trasy pro horská kola, jejichž značení vychází z pěších značek. Liší se ale tím, že se používají žluté pruhy místo bílých a bílé trasy místo žlutých.

Běžkaři i koně

Na horách se můžete setkat i s běžkařskými trasami, které odlišíte od pěších v podstatě jen podle oranžových pruhů. Jejich výhodou je, že v létě mohou posloužit i pěším turistům, ale přeci jen je asi lepší preferovat klasické trasy. V některých oblastech (především v Krkonoších) se pro lepší orientaci používá i tyčové značení stezky, které zřizuje Horská služba.

U nás zatím docela vzácnými jsou takzvané hipostezky, které jsou určeny jezdcům na koních. Od běžných turistických tras se odlišují především tím, že jsou širší a mají zpevněný povrch. Na značkách se místo pásků používají bílé čtverce s barevným kruhem uprostřed, jehož barva má podobný význam jako u pěší stezky. Nejvíce hipostezek u nás najdeme v Jihočeském kraji.