Hledaný výraz musí mít více jak 2 znaky.
Vojenské projekty umírají a mizí z mnoha různých důvodů. Občas přijdou ve špatnou dobu,...
Vojenské projekty umírají a mizí z mnoha různých důvodů. Občas přijdou ve špatnou dobu, když kupříkladu armáda nemá v rozpočtu dostatek finančních či lidských prostředků, občas padnou za oběť hrozivé byrokracii Pentagonu a občas jsou prostě projekty, které jsou hloupé a zbytečné už od začátku.
Tyto situace ovšem fungují i obráceně, kdy špatné projekty přežijí díky velkému humbuku, a výsledky poté zbytečně „hnijí“ ve skladištích bez upotřebení.
Pojďme se tedy podívat na tři projekty, které sice nikdy nebyly v žádné válce (a ani tak by ji pravděpodobně ani neovlivnily), ale zaslouží si alespoň trochu té pozornosti.
AH-56 Cheyenne
Na počátku šedesátých let minulého století si americká armáda teprve uvědomovala výhody helikoptér. Jejich první využití sice přišlo již na konci Druhé světové války, ale až v Korejském konfliktu byly využívány ve větším množství k průzkumu a evakuacím zraněných vojáků.
Jak rostla sofistikovanost strojů, armáda začala hledat stroje, které by dokázaly zastat široké množství úkolů. Hvězdou se měla stát helikoptéra AH-56 Cheyenne, která kombinovala velmi vysokou rychlost s, na tehdejší dobu, ohromnou palebnou silou. Jejím úkolem by bylo eskortování ostatních helikoptér na transportních misích a nebo podpora pozemních jednotek. Její pokročilý pohonný systém dokázal vyvinout rychlost až 440 km/h.
Cheyenne ovšem padla za oběť svým slibům. Technologie ještě v té době nebyla zralá na takovýto stroj a první prototypy trpěly velkým množstvím selhání a chyb, které vyústily v nehodu, při které zahynul i testovací pilot.
Další překážky se objevily ze strany letectva, které neuznávalo celý koncept již od začátku. Představitelé letectva došli tak daleko, že vyhlásili konkurz na letoun pro blízkou podporu s pevným křídlem, ze kterého nakonec vzešel dnes proslulý letoun A-10.
Pak přišla válka ve Vietnamu, prostředky na vývoj byly převedeny jinam a Cheyenne šla k ledu. Její odkaz ovšem částečně žije dál ve vrtulníku AH-64 Apache, který přišel o pár let později a slouží v modernizované podobě dodnes.
B-70 Valkyrie
Označována jako jasný nástupce pro B-52 Stratofortress a B-58 Hustler, B-70 byla vytvořena k průnikům do sovětského vzdušného prostoru ve vysokých výškách a v rychlosti přesahující Mach 3. Podle velitelů, z nichž někteří sloužili ještě za Druhé světové války, bylo toto letadlo jasnou a světlou budoucností letectva.
Jenže tahle „světlá budoucnost“ se prokázala jako enormně drahá a technicky náročná hračka. Prezident Eisenhower a náčelník obrany Robert McNamara se nezdáli okouzleni myšlenkou na utrácení astronomických částek za další strategický bombardér, zvlášť když největší příslib vykazovaly balistické střely s nukleární hlavicí (ICBM), které dokážou daleko účinněji pronikat do nepřátelského prostoru a ve výsledku jsou levnější.
Projekt nakonec pokročil do konstrukce dvou prototypů, z nichž jeden byl při předvádění akrobacie zničen a druhý je dnes v národním muzeu letectva v Ohiu. O patnáct let později vešel do služby dnes známý bombardér B-1B, který Valkýru lehce připomíná.
Jaký by byl efekt letadla na armádu, kdyby vstoupilo do služby? Pravděpodobně by odvedlo velké množství finančních prostředků armády od jiných projektů, jako byl právě vývoj a financování raketových složek. Kdyby ho nasadili ve Vietnamu, nejspíš by nebyl účinnější než B-52, které měl nahradit.
Ve výsledku Eisenhower a McNamara ušetřili armádě nemalé množství peněz a prostředků, když tento projekt pohřbili.
A-12 Avenger
Co kdyby námořnictvo disponovalo bombardérem s technologií stealth, který by dokázal ke vzletu využít paluby letadlových lodí, a který by nahradil dosluhující A-6 Intruder? Touhle myšlenkou se představitelé zabývali uprostřed osmdesátých let.
Založeno na pokroku technologie stealth a navrženo světoznámou firmou McDonnell Douglas, toto letadlo je jako miniaturní verze bombardéru B-2 Spirit. Kombinace stealthu a flexibility palubního letounu nabízela netušené možnosti hloubkových úderů. Dokonce i letectvo projevilo o tento projekt zájem, hledalo totiž v té době náhradu za dosluhující F-111 Aardvark.
Ale jako vždy zde byly problémy. První odhady o účinnosti nátěru, který měl zajistit radarovou neviditelnost se ukázaly jako příliš optimistické a opravy zvýšily hmotnost letounu. S problémy pak samozřejmě narůstala i cena, což projektu na konci studené války zlomilo vaz. Tehdejší náčelník obrany, Dick Cheney, tedy projekt ukončil ve prospěch méně náročných programů.
Výsledky tohoto zrušení jsou vidět dodnes, místo pokročilého bombardéru se námořnictvo muselo spokojit pouze s úpravou starých F-18s Hornet na dnešní standard Super Hornet a jejich náhrada, tolik opěvované F-35C, se ukazují jako velmi drahé letouny sužované značným množstvím problémů…
Další články
Operace Christmas drop
Představte si, že místo České republiky žijete na opuštěném ostrově kdesi v Tichém oceánu a nemáte téměř nic. Přesto se vždy jednou za rok objeví na obzoru obří vojenské letadlo, které vám na padáku doručí...
NATO – největší vojenská aliance současnosti
Severoatlantická aliance – tento vojenský pakt sdružuje 30 členských států z transatlantického prostoru, které společně kontrolují největší a nejmodernější armádu na světě s posláním bránit mír. Na druhou...
Point Nemo – nejhorší místo pro ztroskotání
Point Nemo, mezi odborníky známý jako oceánský bod nedostupnosti, se nachází v Jižním Pacifiku. Kromě toho, že se jedná o nejodlehlejší místo naší planety, také slouží jako vesmírné pohřebiště či sídlo...
Wilhelm Gustloff: největší námořní katastrofa všech dob
Parník Wilhelm Gustloff sloužil na konci druhé světové války jako německá evakuační loď a po torpédování sovětskou ponorkou na něm zahynulo přes 9 000 osob, především civilistů. Celý příběh dodnes budí...