Rumunský Banát je jedno z mála míst na světě, kde se domluvíte s místními česky. Díky své nedotčené přírodě je výborný pro volnočasové turisty i milovníky náročných treků. Život místních se stále točí kolem tří věcí: pole, kostela a hospody.

Proč navštívit Banát

Banát je území na jihozápadě Rumunska. V horské oblasti se nachází šest českých vesnic: Rovensko, Gernik, Svatá Helena, Bígr, Eibenthal a Šumice. Všech 1200 obyvatel vesnic si díky odlehlosti této oblasti uchovalo i po dvou stoletích českou identitu i jazyk.

Banát je oblíbený především mezi milovníky horské turistiky, i když se nachází jen ve výšce 400-800 m n.m. Terén je poměrně obtížný a vzdálenosti velké, mezi vesnicemi povětšinou okolo 15 km, ale klidně i 40 km. 

Samozřejmě je možné přespávat pod stanem, v případě nepohody vás však místní rádi ubytují a pohostí domácími potravinami a slivovicí. Cena za nocleh a polopenzi je přibližně 700 Kč (většina místních bere české peníze). Pokud zrovna nejste někde v lese, dýchá na vás atmosféra dob dávno minulých. Vesnice vypadají jako český venkov 19. století, všude volně pobíhají psy, krávy a ovce.

Český Banát
Český Banát: Rovensko, nejmalebnější vesnice celého českého Banátu.

Jak se tam vlastně ti Češi dostali?

V 18. století byl Banát hraniční provincií Rakouského císařství. Roviny byly osidlovány Němci a Rumuny, ale do hornaté jižní části Banátu se nikomu celkem pochopitelně moc nechtělo. Stát nevěděl, co s tím, když se na scéně objevil místní podnikatel Magyarly. Ten lacino odkoupil obrovské území neprobádané divočiny, aby ho vykácel a dříví prodal státu. Měl však problém. Místních nebylo na tuto práci dost a také věděli o těžkých pracovních podmínkách. Magyarly se tedy rozhodl vyslat agenty do Čech. Ti slavili úspěch, neboť slíbili lidem slušné výdělky, dvě jitra půdy a dřevo na stavbu zdarma.

Dobrovolníci se jen hrnuli. První výprava z Čech vyrazila roku 1823. Postupně vyráželi lidé z celého království. Cesta vedla do Vídně a pak pěšky přes Uhry. Spousta starců, dětí i dospělých cestou ale zahynula. Na místě navíc zjistili, že byli podvedeni. Magyarly je nechal odejít do pustiny a požadoval po nich dodávky dřeva. Po třech letech se navíc vypařil jako pára nad hrncem. Naštěstí pomohla osadníkům místní vojenská správa a další kolonizace již byla organizována státem.

Jak Češi přišli do Banátu: První přistěhovalci se nechali napálit | hrot24.cz.

Co navštívit v Banátu

Výborným místem, kde začít, je Eibenthal. Tato od ostatních vzdálená vesnice je již docela turistická, a tím pádem vhodná na „aklimatizaci“. Pokud jste zdatnější, rozhodně nevynechejte soutěsku řeky Tisovice. Obyvatelé Eibenthalu vám sice řeknou, že je tam „pěkná a hezká cesta“, ale z pohledu Čecha se jedná o regulérní ferratu s nádhernými vodopády. Vesnice Bígl a Šumice jsou také dál, ale ostatní tři (Gernik, Rovensko a Sv. Helena) jsou seskupené u sebe v západní části Banátu.

Právě v Rovensku, izolované výspě civilizace, vzdáleném 15 km po prašné cestě od Gerniku (církevní i správní centrum místních Čechů), pozná člověk pravé horaly. Místních 70 archaickou češtinou mluvících obyvatel stále žije agrárním životem svých předků. Je zde i spousta dalších přírodních zajímavostí – stačí se zeptat místních. Pokud se vám nechce jet autem, místostarosta Svaté Heleny, pan Hrůza, udržuje pravidelnou autobusovou linku (Žatec)-Praha-Brno-Sv. Helena. Zpáteční jízdenka stojí 2 600 Kč.

Český Banát: Rovensko, nejmalebnější vesnice celého českého Banátu. 

Banát v problémech

Bohužel, vypadá to, že tato česká diaspora brzy zanikne. V oblasti není práce ani jiný zdroj příjmů, takže spousta mladých odchází do Čech, kde však často dostávají pouze nekvalifikovanou práci. Po Sametové revoluci se počet Čechů v Banátu rapidně snižuje. Jeden příklad za všechny – Rovensko mělo v roce 1991 celkem 586 obyvatel, dnes už má jen oněch 70. Ani jinde to není o moc lepší. Právě turismus českých nadšenců je jednou z posledních nadějí tohoto regionu. Navíc, díky dlouhé tradici expedic teplického gymnázia má jméno tohoto města mezi místními velmi dobrou pověst. Každá vesnice je připravena turisty přivítat s otevřenou náručí, ale zároveň zůstat taková, jaká je.

Zdroje fotek a obsahu:

Další články

John Donohue a jeho šílená pivní cesta do vietnamské války

V listopadu roku 1967 vyrazil americký veterán John „Chickie“ Donohue na vlastní pěst do pekla vietnamské války. V batohu měl pouze seznam svých přátel ze sousedství, osobní dopisy a hromadu piva....

Příběhy trosečníků: Shackletonova expedice

V dnešním článku se zaměříme na osudy Shackletonovy transantarktické expedice. Tento muž, zastíněný svými známějšími kolegy Amundsenem a Scottem, dokázal i po ztroskotání v ledové pustině udržet kázeň...

Mazaný a mazanější – historie vojenských šifer (2)

V druhé části článku se podíváme na další rozvoj kryptografie. Šifry hrály v novověké diplomacii a vojenství klíčovou roli. O výsledku jednotlivých bitev často rozhodovali matematici či šachisté ve službách...

Mazaný a mazanější – historie vojenských šifer (1)

Války často nerozhodují generálové, ale dobrá komunikace a logistika. Schopný zpravodajec může být cennější než pluk vojáků. Snahou protivníka je samozřejmě komunikaci nepřítele infiltrovat a využít ve...

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?