Vzájemně zaručené zničení
Jako studená válka se označuje několik desetiletí trvající konflikt mezi Spojenými státy a jejich spojenci (Západem) a Sovětským svazem a jeho satelity a spojenci (Východem). Může to znít zvláštně, ale v podstatě jedinou věcí, která bránila tomu, aby se rozhořela otevřená válka byla existence jaderných zbraní. Už od padesátých let totiž generálové i politici na obou stranách uznávali takzvanou doktrínu vzájemně zaručeného zničení (Mutually Assured Destruction – MAD). Ta v podstatě říká, že jediný scénář zaručující mír v jaderném věku je ten, při kterém mají obě strany konfliktu dostatečný arzenál na kompletní zničení protivníka. Pokud totiž víte, že jakýkoliv útok zničí nejen vašeho protivníka, ale i vás, tak pravděpodobně vůbec nezaútočíte. V sedmdesátých letech nastalo období zvané détente (francouzsky uvolnění), kdy se představitelé obou stran zaměřovali na zmírňování napětí i za cenu určitých ústupků. To se ale změnilo, když roku 1980 vyhrál americké prezidentské volby republikán Ronald Reagan, zarytý antikomunista a stoupenec tvrdého přístupu, který neváhal ve své inaugurační řeči označit Sovětský svaz za „říši zla“.
.webp)
Wikimedia Commons: Ronald Reagan po svém zvolení
do prezidentského úřadu. Původním povoláním byl herec.
Star Wars
Ronald Reagan navštívil už během prezidentské kampaně Severoamerické velitelství protivzdušné obrany (NORAD), kde ho vyděsila informace, že jedinou obranou v případě nepřátelského jaderného útoku by bylo odpálení vlastních raket. Po nástupu do prezidentského úřadu navíc dostal od ministerstva obrany studii, podle které by v případě vypuknutí atomové války zemřelo okolo 150 milionů amerických civilistů – a to navíc pouze pokud by válka byla vítězná. Reagan se proto rozhodl vytvořit systém, který by umožnil ničit nepřátelské balistické rakety ještě ve vesmíru, a to pomocí moderních průlomových technologií jako byly lasery či družice. Projekt, jehož vznik byl vyhlášen 23. března 1983, dostal název Strategická obranná iniciativa (Strategic defense initiative – SDI), ale od novinářů dostal mnohem přiléhavější název – Star Wars (první film z této série byl natočen jen o šest let dřív).
.webp){kind=logo}
Wikimedia Commons: Logo Strategické
obranné iniciativy
Wikimedia Commons: Umělecké zobrazení
vesmírného laseru
Jak to ale udělat?
Problémem SDI ale bylo to, že se jednalo spíše o neurčitou vizi než o uskutečnitelný plán. Dokonce ani vědci, kteří se stali součástí programu, neměli tušení, jak přesně bude systém protiraketové obrany fungovat. Existovalo několik různých variant: pozemní lasery, malé vesmírné lasery, naváděné družice či rentgenové paprsky (tady už se jednalo o hodně fantastickou představu). I přesto, že program nepřinášel mnoho hmatatelných výsledků, bylo financování SDI velmi stabilní a štědré. Výdaje na výzkum šly do miliard dolarů, i když v podstatě neexistoval žádný dohled nad tím, jak jsou peníze utráceny. Do astronomických částek by pak šlo i samotné provedení projektu, jelikož i levnější varianty počítaly s nutností vynést velké množství materiálu na oběžnou dráhu či se stavbou obřích laserů.
Wikimedia Commons: Projekt Excalibur navrhoval ničit nepřátelské
rakety pomocí tří spojených rentgenových paprsků
Politický dopad
I když program neměl příliš výsledků, už jeho samotná existence způsobila velký rozruch v mezinárodní politice. Kritizovali ho třeba i evropští spojenci USA, kteří se obávali toho, že v případě vzniku efektivního protiraketového deštníku nad Severní Amerikou by se Američané přestali o Evropu zajímat. Opravdovou paniku ale SDI vyvolala v Sovětském svazu, který tehdy procházel ekonomickou i politickou krizí. Sovětský svaz zabředl do vleklé války v Afghánistánu, politickému vedení chyběla rozhodnost a ekonomika nezvládala držet krok se Západem. Vztahy s Američany se ještě vyhrotily poté, co Sověti 1. září 1983 sestřelili korejský civilní letoun, který údajně narušil jejich vzdušný prostor.
V případě úspěchu SDI by (alespoň dle Sovětů) již Američanům nic nebránilo v jaderném útoku na Sovětský svaz. Sovětské zpravodajské služby (zejména nechvalně proslulá KGB) dostaly za úkol zjistit o SDI co nejvíc informací. Při plnění tohoto úkolu však zpravodajci úplně selhali, k čemuž jim dopomohly i dezinformace záměrně vypuštěné CIA. Sověti technologické možnosti Američanů silně přecenili a došli k názoru, že uskutečnění Reaganových plánů je pouze otázkou několika let. Nezbylo jim tedy nic jiného než investovat miliardy rublů do nového zbrojení. Podle některých historiků bylo hlavním cílem SDI právě vytvoření ekonomického tlaku na Sovětský svaz, což se rozhodně podařilo.
Wikimedia Commons: SDI byla jedním z hlavních bodů Ženevské konference roku 1985. Na fotografii je Ronald Reagan s vůdcem Sovětského svazu Michailem Gorbačovem
Wikimedia Commons: Graf vývoje počtu
jaderných hlavic
Konec Hvězdných válek
Program Strategické obranné iniciativy nerušeně pokračoval po celá osmdesátá léta. V Sovětském svazu mezitím horentní výdaje na zbrojení vedly k ekonomické krizi, která výrazně přispěla k rozpadu celého východního bloku. Po konci studené války ztratila SDI z velké části smysl. Její financování bylo značně omezeno již za Reaganova nástupce Bushe a její definitivní konec přišel roku 1993 za prezidenta Clintona. Místo SDI vznikl nový projekt (Balistic Missille Defense Organization – BMDO), který už nepočítal s lasery ani s vesmírnými družicemi.
Odkaz SDI dodnes zůstává velmi rozporuplný. Celý projekt byl od začátku kvůli technické náročnosti odsouzen k neúspěchu a stál miliardy dolarů. Na druhou stranu již jeho existence spolu s chytrou dezinformační kampaní vyvolala nové závody ve zbrojení, které nakonec Sovětský svaz neustál.
Zdroje
https://ahf.nuclearmuseum.org/ahf/history/strategic-defense-initiative-sdi/
https://adst.org/2015/11/the-strategic-defense-initiative-the-other-star-wars/
https://www.idnes.cz/nastaveni-souhlasu?url=https%3a%2f%2fwww.idnes.cz%2ftechnet%2fvesmir%2fhvezdne-valky-prispely-ke-kolapsu-komunistickeho-systemu.A130323_124413_tec_vesmir_kuz
https://en.wikipedia.org/wiki/Ronald_Reagan
https://en.wikipedia.org/wiki/Strategic_Defense_Initiative#
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons (public domain)
