ZPRAVODAJ

Možná to bude znít jak ze špionážního filmu, ale nový materiál vyvinutý vědci z ACS (American Chemical Society) skutečně disponuje schopností "sebezničení", když je zasažen slunečním světlem. Takovýto polymer pravděpodobně nebude mít tolik využití v běžném životě, ale koncept pevného materiálu, který se může okamžitě rozpustit beze stopy, samozřejmě nenechává chladnými skupiny (americké Ministersvo obrany nebo CIA) provozující špionážní vozidla a letouny. 

Pozor, nejde o materiál jako je biodegradabilní plast, který pomalu během delšího času mizí. Tento polymer se prakticky okamžitě rozpustí, jakmile dojde ke spuštění konkrétního vnitřního mechanismu.

Tyto polymery byly prý specificky vyvinuty pro potřeby amerického ministerstva obrany, které je zainteresované v nových typech vozidel a elektronických systémů. Ty by po sobě nezanechaly v poli žádné stopy.  Kupříkladu, pokud by polymer byl použit při stavbě dronu a nebo kluzáku, mohl by se při přistání doslova rozpustit. Tohle by udělalo tajné mise o dost snazší a "tajnější".

Z chemického hlediska se jedná o "jednoduchý" trik, při kterém se používá bodu tání. Logicky, pokud je teplota pod určitým číslem, celý polymer je stabilní. Jakmile se ale bod překročí, materiál se prostě vypaří/rozpustí.

Tento jev můžete vidět i v běžném životě u běžných materiálů jako je polystyren, který se běžně používá při balení balíků či potravin. Zkuste polystyren (nebo raději nezkoušejte a podívejte se na youtube) dát nad oheň, kde se rozpustí velmi rychle.

Na konceptu těchto polymerů se již pracovalo v minulosti, problémem ale byla nestabilita materiálu v pokojové teplotě (od 13 do 25 stupňů Celsia).

První verze nové generace polymerů byla fotosensitivní pouze na ultrafialovou část světelného spektra. Takže není problém vyrábět tento materiál v běžném domácím světle, jakmile ho ale někdo vynesl na sluneční světlo, buď se vypařil a nebo znovu zkapalněl. Připravena je prý ale také verze polymeru, který se při zapnutí světla prostě vypaří.

Depolymerizace ale také může být do jisté míry načasována. Pokud byste například měli z tohoto materiálu vyrobené auto, po výjezdu na světlo by se po uplynutí tří hodin rozpustilo (tři hodiny jsou pouze jako příklad).

Je jasné, že tyto všechny vlastnosti budou použitelné hlavně ve vojenských zařízeních, ale časem si jistě najdou cestu i na civilní trh. Jedno z navrhovaného využití bylo kupříkladu pozorovací stanice v přírodě, které by se po určitém čase samy rozložily.