ZPRAVODAJ

Čekaní na záchranu a kanibalismus

Perez organizoval sbírání a třídění trosek z letadla. Přeživší vytvořili z trosek kabiny provizorní obydlí a vyrobili si teplé oblečení ze sedaček a zavazadel. Získávali vodu ze sněhu pomocí kusu plechu a slunečního světla. Největším problémem však bylo jídlo. Měli pouze trochu potravin a alkoholu z příručních zavazadel. Zkoušeli jíst kožené potahy ze sedaček a vatovou výplň, ta však kvůli obsaženým chemikáliím stav trosečníků pouze zhoršovala. Po deseti dnech navíc v rádiu slyšeli zprávu o ukončení pátrání.

Do popředí se tedy dostala otázka, co všechno je schopen člověk udělat pro své přežití. Myšlenka kanibalismu byla zpočátku zavrhnuta, po deseti dnech už ale nezbývala jiná alternativa než smrt vyhladověním. Pud sebezáchovy nakonec zvítězil. Nejprve pojídali pouze malé části masa sušené na slunci, později došlo i na zbytek těla. „Udělal jsem to z jediného důvodu, protože jsem si myslel, že kdybych já zemřel, byl bych hrdý na to, že bych se pak mohl stát součástí života někoho jiného,“ prohlásil později jeden z přeživších.

Sedmnáctou noc po nehodě navíc došlo k fatální lavině, která pobořila trup letadla a zabila osm lidí, včetně vůdce Pereze. Ostatním začalo být jasné, že jedinou nadějí je pochod do civilizace.