V dnešním článku se zaměříme na osudy Shackletonovy transantarktické expedice. Tento muž, zastíněný svými známějšími kolegy Amundsenem a Scottem, dokázal i po ztroskotání v ledové pustině udržet kázeň a víru na záchranu. Sám pak spolu s pěti druhy podnikl jednu z nejšílenějších plaveb lidských dějin.

Ernest Henry Shackleton

Hlavní hrdina tohoto příběhu se narodil v Irsku roku 1874. Jako šestnáctiletý vstoupil do obchodního námořnictva a roku 1900 se přihlásil do expedice slavného britského polárníka Roberta Falcona Scotta. Ten si ho velmi oblíbil a vybral ho do tříčlenné expedice do vnitrozemí Antarktidy. Cestou zpět však Shackleton onemocněl a musel se předčasně vrátit do Británie. Tam se oženil a začal pracovat jako novinář, stále se mu však vracely vzpomínky na širé sněhové pláně a neprobádané krajiny.

Roku 1907 proto uspořádal vlastní výpravu k jižnímu pólu, nazvanou Nimrod podle jejich lodi. Se třemi společníky se dostal do rekordní vzdálenosti 178 km od jižního pólu. Kvůli smrti poníků a nedostatku zásob však musel nařídit návrat. Zde se projevil jako pravý vůdce, který dával svým přátelům vlastní příděly jídla a prakticky je „dotáhl“ zpět do základního tábora. Výprava byla jinak ale velmi úspěšná – jiná skupina polárníků zdolala nejvyšší antarktickou horu Mt. Erebus. Shackleton se vrátil jako hrdina a byl povýšen do šlechtického stavu.

Čtyřčlenná výprava k jižnímu pólu: zleva Frank Wild, Ernest Shackleton, Eric Marshall a Jameson Adams
Čtyřčlenná výprava k jižnímu pólu: zleva Frank Wild, Ernest Shackleton, Eric Marshall a Jameson Adams.

Expedice Endurance a ledová kra

V Británii v roce 1911 zastihla Shackletona zpráva o dobytí jižního pólu Norem Amundsenem. Rozhodl se tedy, že roku 1914 uspořádá výpravu, která zastíní všechny ostatní antarktické expedice. Plán byl jednoduchý: jedna skupina, vedená samotným Shackletonem, se měla vydat na lodi Endurance do Wellsova moře (jižně od Jižní Ameriky). Malá výprava měla dojít na jižní pól a pokračovat dále, podporovaná druhou částí expedice. Cílem byl tábor druhé části výpravy jižně od Austrálie. Vše se však velmi rychle pokazilo.

Přelom roku 1914 a 1915 byl extrémně chladný a v lednu 1915 (tedy uprostřed antarktického léta) byla Endurance uvězněna v ledu a unášena dále k jihu. V této situaci přežili zimu a polární noc. Nakonec došlo k úplné katastrofě: Endurance byla rozdrcena a všech 26 účastníků výpravy ztroskotalo u břehů Antarktidy.

Pokus o vyproštění lodi
Pokus o vyproštění lodi Endurance.

Sloní ostrov a poslední pokus o záchranu

Kvůli sněhu nebylo možno pokračovat po souši, takže o Vánocích roku 1915 rozbili Shackletonovi muži tábor na ledové kře. Po čtyřech měsících čekání kra konečně dodriftovala až na volné moře. Shackleton pak vedl své muže ve třech malých člunech až na 400 kilometrů vzdálený Sloní ostrov. Zde nalezli pevnou zemi a dostatek tuleňů pro lov.

Ostrov se však nacházel daleko od lodních tras a opět začínala zima. Shackletonovi začínalo být jasné, že pokud se nestane zázrak, tak bude jejich osud zpečetěn. Vymyslel tedy šílený plán. S pěti dalšími muži se rozhodl vyplout na sedm metrů dlouhém člunu se čtyřmi vesly a dosáhnout Jižní Georgie, kde byla stálá velrybářská stanice. Tedy přeplavit se 1 300 km nejméně prozkoumaným světovým oceánem.

Spouštění člunu James Caird na vodu na pobřeží Sloního ostrova 24. dubna 1916
Spouštění člunu James Caird na vodu na moře, u pobřeží Sloního ostrova 24. dubna 1916.

Konečně záchrana

Strastiplná cesta člunu James Caird trvala šestnáct dní. Díky lodnímu tesaři, který neustále opravoval člun a navigátorovi, který pouze pomocí sextantu dokázal přesně držet směr, se nakonec James Caird doslova rozbil o břehy Jižní Georgie. Bohužel přesně na druhé straně neprozkoumaného divokého ostrova, než stála velrybářské stanice.

Sám Shackleton vyrazil spolu se dvěma druhy na poslední cestu o všechno. Za 38 hodin překonali 46 kilometrů skrz 2 000 metrů vysoké pohoří a byli zachráněni, stejně jako zbylí dva muži. Shackleton vedl ledoborec ke Slonímu ostrovu a 30. 8. 1916 byli všichni jeho muži zachráněni.

Británie je vítala jako hrdiny, bohužel se však vrátili bez tří mužů z druhé části výpravy, kteří zahynuli v Antarktidě. Shackleton uspořádal o pár let později další výpravu, u břehů Jižní Georgie však umírá na infarkt. Britský polárník Raimund Priestly prohlásil pak roku 1956:

„Pro vědecký výzkum mi dejte Scotta, pro rychlý a efektivní postup Amundsena, ale až nastane pohroma a zmizí veškeré naděje, tak poklekněte a modlete se k Shackletonovi.”

20 polárníků z Endurance (+ fotograf) na Sloním ostrově
20 polárníků z Endurance (+ fotograf) na Sloním ostrově.

Zdroje obsahu a fotek:

Další články

Příběhy trosečníků: zkáza letu 571

Příběh letu uruguayských aerolinií č. 571 patří k jednomu z nejsilnějších příběhů 20. století. Díky odvaze a odhodlání dokázalo šestnáct lidí přežít 72 dní v nadmořské výšce 3 500 m n. m. Mělo to ovšem...

John Donohue a jeho šílená pivní cesta do vietnamské války

V listopadu roku 1967 vyrazil americký veterán John „Chickie“ Donohue na vlastní pěst do pekla vietnamské války. V batohu měl pouze seznam svých přátel ze sousedství, osobní dopisy a hromadu piva....

Příběhy trosečníků: Shackletonova expedice

V dnešním článku se zaměříme na osudy Shackletonovy transantarktické expedice. Tento muž, zastíněný svými známějšími kolegy Amundsenem a Scottem, dokázal i po ztroskotání v ledové pustině udržet kázeň...

Mazaný a mazanější – historie vojenských šifer (2)

V druhé části článku se podíváme na další rozvoj kryptografie. Šifry hrály v novověké diplomacii a vojenství klíčovou roli. O výsledku jednotlivých bitev často rozhodovali matematici či šachisté ve službách...

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?