Mig-25, známý pod kódovým označením Foxbat, je jedním z nejzajímavějších a tenkrát nejméně pochopených letounů Studené války...

Mig-25, známý pod kódovým označením Foxbat, je jedním z nejzajímavějších a tenkrát nejméně pochopených letounů Studené války. Měl sloužit (a sloužil) jako záchytný letoun, jehož úkolem bylo ničení amerických nadzvukových bombardérů a špionážních letadel, stejně jako průzkum a v menší míře podpora pozemních jednotek.

Foxbat se nakonec stal i cenným vývozním artiklem a svou cestu si našel do mnoha armád napříč celým světem. Neméně působivá je i jeho bojová bilance, letoun sloužil například v občanské válce v Sýrii, bojoval nad Egyptem, ve válce Íránu a Iráku, v Perském zálivu a Lybijské občanské válce.

Mig-25 byl v mnoha ohledech pozoruhodný letoun. Jeho maximální rychlost dosahovala až trojnásobku rychlosti zvuku a jeho dostup byl v té době nevídaný. Skvělé parametry byly patrné dokonce už u prvních prototypů z roku 1965, které lámaly jeden světový rekord za druhým.

Ačkoli prokazoval skvělé výkony, Foxbat měl celou řadu vážných problémů. Jeho obratnost v nízkých výškách byla opravdu špatná. Letoun byl extrémně těžký, a to hlavně kvůli nikl ocelové slitině, která byla při stavbě použita.

Foxbat dokázal létat rychlostí až Mach 3,2. Problémem bylo to, že při této rychlosti již docházelo k permanentnímu poškození motoru, takže v reálu se létalo jen Mach 2,8. První modely také postrádaly pokročilý zaměřovací radar, což je u záchytného stíhače poměrně problematické.

Zápory letounu ovšem nebyly západu poměrně dlouho známé a vše se vyjasnilo, až když v září roku 1976 utekl sovětský pilot Viktor Bělenko s Mig-25 do Japonska. Japonci stroj předali Američanům, kteří letoun rozebrali a důkladně prozkoumali. To prokázalo, že letoun je stavěný jako záchytný stíhač a ne jako letoun na vybudování vzdušné převahy a také, že jeho výkony nejsou tak úžasné, jak se předpokládalo.

Kdyby Sovětský svaz měl lepší informace o vývoji amerických bombardérů, možná by ani k vývoji Foxbatu nedošlo, popřípadě by se výrazně omezila jeho produkce. Sovětský svaz za celou dobu postavil více než 1.000 kusů tohoto letounu, který pak zastával mnoho rolí, včetně těch, na které nebyl vhodný. Kdyby neexistoval a nebo ho bylo postaveno výrazně méně kusů, SSSR by se muselo poohlížet po alternativách, které by pravděpodobně fungovaly lépe.

Kupříkladu roli "plnokrevného" stíhače a stíhacího bombardéru by mohly zaplnit Migy-21 a Migy-23, popřípadě Su-17s. Roli záchytného stíhače pak Foxbat sdílel s letounem Tu-28, který sice nedosahoval takových výkonů, ale nabízel lepší dolet. Dá se říci, že Mig-25 plnil nejlépe roli průzkumného letounu, a to hlavně díky své rychlosti a dostupu, kdy byl velmi obtížně zasažitelný protivzdušnou obranou.

Foxbat byl stavěný k tomu, aby dokázal zastavit americké nadzvukové strategické bombardéry B-70 Valkyrie a B-58 Hustler, které ovšem Amerika v té době vyřadila ze svého arzenálu a zastavila jejich další vývoj. Takže, kdyby došlo ke konfliktu, Mig-25 by čelil pomalu letícím cílům v nízké výšce, na což rozhodně nebyl stavěný.

Letoun v sovětských službách zažil jen pramálo bojových akcí, létal ovšem v cizích zemích a poměrně dobře si vedl v několika konfliktech během a po Studené válce, kupříkladu v íránsko irácké válce, kde se několikrát střetl se stroji F-14 Tomcat.

Paradoxně, svůj největší dopad měl Foxbat na západní země. Protože zkazky o ruském letounu hovořily jako o stroji, který svými výkony a univerzálností předčí cokoli, co mají k dispozici ostatní země, přehodnotila Amerika svůj zdrženlivý postoj k projektu F-X, který následně vyústil v legendární letoun F-15 Eagle. Eagle se nakonec stal jedním z nejlepších letounů pro vybojování vzdušné převahy, a to hlavně díky tomu, že měl podle svých tvůrců stát proti letounu, který ve skutečnosti existoval jen v hlavách západní špionáže.

Foxbat nakonec vedl k vývoji Mig-31 Foxhound, který napravuje mnoho nevýhod svého předchůdce a je ve výsledku daleko lepším záchytným stíhačem, který dodnes slouží v ruském letectvu. Kdyby tedy Foxbat nikdy nevznikl, byl by jeho nástupce pravděpodobně nahrazen nějakou variantou na letoun Su-27, který je sám o sobě vynikajícím stíhačem, ale podstatně horším záchytným letounem.

V současné době Foxbatem ve větším množstvím disponuje jen alžírské letectvo. Další Foxbaty také bojují v Lybii a Sýrii, kde jsou ovšem k vidění jen sporadicky. Kontrastem jsou již zmíněné Migy-21 a Migy-23, které stále po světě slouží ve větším množství.


Další články

Červený kříž: nositel tří Nobelových cen míru

Červený kříž má po celém světě 16 milionů členů a jedná se tak o největší neziskovou organizaci světa (dle počtu členů). Jeho cílem je mimo jiné i pomoc lidem zasaženým válečným konfliktem. Během posledních...

Albánské bunkry aneb co může způsobit paranoidní diktátor

V dnešním článku se zaměříme na fenomén albánských bunkrů. V této malé třímilionové zemi se nachází statisíce železobetonových bunkrů z minulého století. Některé dnes slouží jako muzea, kavárny či dokonce...

Základní vojenská služba v Evropě-+

Patnáct evropských států má dodnes zavedenou nějakou formu povinné vojenské služby. Jejich počet za poslední desetiletí dokonce narostl, především kvůli zhoršující se situaci v Evropě. Myšlenka na obnovu...

Pepsi Navy, šestá nejsilnější světová flotila

V roce 1989 se firma Pepsi stala spolumajitelem křižníku, fregaty, torpédoborce a sedmnácti ponorek sovětské výroby. Pepsi byly tyto lodě prodány, protože zadrhávající sovětská ekonomika již nebyla schopná...

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?